Ozbrojenec nebo bojovník kung-fu. To je Miroslav Karel z Tábora, který se propracoval do současné reklamy na sázkovou kancelář i do aktuálního filmu Jackie Chana. „Pracoval jsem velice tvrdě a za všelijakých podmínek, abych se dostal tam, kde jsem teď,“ říká.

Příběh Ondřeje Ťoupala, který jsme uveřejnili na našem webu, měl u vás obrovský úspěch, téma evidentně zaujalo. Na text zareagovala i čtenářka Jana Danková a zaslala nám svůj článek, a ač činnost EUHL nemá zatím mnoho společného s Jihočeským krajem, rozhodli jsme se příspěvek publikovat. Jan Šimurda zvládl reprezentovat svoji univerzitu v EUHL (Evropská univerzitní hokejová liga) a současně vystudovat medicínu. Možnost hrát hokej při studiu, což je hlavní myšlenkou této ligy, ho zachránila před vzdáním se velké sportovní vášně. Nejen, že Jan Šimurda (25) se svým nováčkovským týmem úspěšně zapadl mezi ostatní mužstva v soutěži, ale nyní už se může i hrdě pyšnit titulem MUDr.

Věřte, že podobných případů moc není – aby hokejista hrál od útlého věku na vrcholové úrovni, roky makal každý den a pak se dobrovolně vzdal naděje na to provozovat svůj sport profesionálně a šel za jinou, vysoko položenou metou. Pětadvacetiletý Ondřej Ťoupal se ale tohoto kroku nebál. A dobře udělal. „Přál bych si, aby můj životní příběh inspiroval mladé hokejisty a jejich rodiče, aby se kromě tvrdé dřiny na ledě věnovali hlavně škole,“ uvozuje své povídání dnes již MUDr. Ondřej Ťoupal.

S hokejem usíná, s hokejem se probouzí. Najezdil a nalétal za ním tisíce kilometrů. Zná bezpočet hráčů, trenérů, asistentů, koučů i funkcionářů a tyká si s nimi. Neví, kolikrát pózoval před objektivem fotoaparátů a kamer a kolik rozdal rozhovorů světovým i domácím médiím. Maskot českého nároďáku se jmenuje Miroslav Lagron.

Dlouhá sezóna českobudějovických hokejistů skončila a tak jsme se jako hrdý mediální partner klubu rozhodli shrnout, které události z ní mohly fanouškům utkvět nejvíce. A že bylo z čeho vybírat...

Třepotání motýlích křídel v břiše a romantické procházky? Zapomeňte. Tahle láska převrací vnitřnosti naruby. Je to pořádná jízda, při které se tělo topí v adrenalinu. Na žádnou jinou ale on teď nemyslí. Přitom to není nějaká bláznivá aférka, spíš vztah, který vás na léta naprosto pohltí. Pokud přežijete. A i když jí dáte všechno, může vám zpřelámat kosti a klidně vás nechá uprostřed pouště. Přesto budete pokoušet štěstí znovu. „Nemám na přítelkyni čas. A i kdybych nějakou chtěl, která by chtěla mě? Čtyři měsíce v roce jsem na cestách a mimo ně můj pracovní den končívá v deset večer,“ říká pilot kamionu Martin Macík. Vzrušení, nebezpečí, dobrodružství okořeněné špetkou strachu a zalité čirou radostí. Vibruje to v každém jeho slově, když o své vyvolené vypráví: Miluju Rallye Dakar!

Bez auta to taky jde. A v Budějovicích obzvlášť. Už 11. dubna tady začíná Velká jarní cyklojízda. Startuje totiž druhý ročník kampaně Do práce na kole, kterou pořádá občanské sdružení CykloBudějovice za podpory budějovického magistrátu.

Jméno Rob je zárukou hokejové kvality. Vše načal František Rob, který hrál za České Budějovice v letech 1961 až 1966. Jeho syn Luboš Rob byl následně v dresu Motoru obávaným kanonýrem a teď je řada na talentovaném Luboši Robovi mladším. Ten se už probojoval do kádru prvoligového mužstva dospělých. A právě oba Luboše vyzpovídal Barbar.

Profesionální sportovec. Práce jen na omezenou dobu, kdy je důležité soustředit se na výkon a úspěch. A na pravidla – jak hřišti, tak doma. Ne všichni vrcholoví sportovci to ale dokážou. K největším slabostem patří absence vzdělání, špatná životospráva, alkohol a hazard.