Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Pan a paní kopačkovi: partnerky fotbalistů Dynama

Když se chlapům daří, je doma klid. Ale co když to na hřišti najednou nejde? Alexandra Klesová, Lucie Kalodová a Martina Táborská vyprávějí, jaký je život s hráči českobudějovického Dynama. „Raději než živý zápas sleduji po internetu textový online přenos, abych byla v klidu,“ říká Martina Táborská.
Michal Špírek
04. Duben 2017 - 09:35

Namyšlení chlapi, s nízkou morálkou, co mají největší starost o to, co nosí na hlavě. Stereotypů o charakteru fotbalistů koluje ve společnosti dost na to, aby to ženu skoro odradilo si s takovými typy vůbec něco začít. Alexandra Klesová přiznává, že před seznámením s manželem Michalem si sama o fotbalistech nemyslela nic dobrého. „Pracovala jsem totiž v baru, kam chodili pít a slavit,“ vysvětluje se smíchem. Nejlepší kamarádka ji od vztahu s fotbalistou dokonce odrazovala, tvrdila, že z toho bude jen nešťastná. Nestalo se, svůj úsudek si Alexandra díky Michalu Klesovi rychle opravila.

To Martina Táborská žádné předsudky vůči fotbalistům-profíkům neměla. „Hrála jsem volejbal, kolem mě byli vždy sportovci. Brala jsem to tak jako běžné zaměstnání.“ Lucie Kalodová zase poznala manžela Richarda už v patnácti letech. „A upřímně, tehdy mě nějaký fotbal vůbec nezajímal. Dneska už jo, fotbal se stal součástí našeho života. Manžel má štěstí, že největší koníček se stal jeho zaměstnáním. Žijeme tak fotbalem.“

 

RADIT SI NETROUFAJÍ

„Hlavně se mě neptejte, co je ofsajd,“ bála se Klesová. Fotbal nikdy moc nesledovala a vášnivou fanynkou nejpopulárnějšího sportu se nestala ani po letech života s fotbalistou. Ale přece jen už pozná, zda se manželovi na hřišti daří, nebo ne. „Snažím se mu být oporou. Ale nehodnotím ho. Jednou přišel, že byl suprovej, já ho zkritizovala, a dostala jsem vynadáno. Od té doby si to už netroufnu,“ říká usměvavá maminka dvou dětí.

U Kalodových zase večer obvykle běží přenosy fotbalových utkání. A Lucie proti tomu nic nenamítá. „Když se mě manžel ptá, na co se podíváme v televizi, tak říkám: ,Jestli tam máš fotbal, tak si ho klidně pusť.‘ Mně to vůbec nevadí. Tuhle jsme zrovna koukali na Barcelonu, to byl úžasný zápas.“  

Martina Táborská není typickou „fotbalovou manželkou“, nikdy nesedávala v hloučku s ostatními partnerkami fotbalistů na stejném místě utkání co utkání. „Na začátku mě fotbal bavil více, snažila jsem se pravidla prokouknout, ale postupem času mi to přišlo pořád stejné,“ krčí rameny něžná polovička budějovického útočníka Iva Táborského.

 

VÍKENDOVÉ VÝLETY? NEEXISTUJE

Rodinný život po boku fotbalisty má svá specifika. Ve všední dny si dají fotbalisté většinou jen jeden dopolední trénink, hráč má tak odpracováno a může být partnerce po ruce třeba pro hlídání dětí. Zato o víkendu přichází fotbalová hlavní pracovní doba a třeba v případě dvoudenního výjezdu na daleké venkovní utkání se může na společný rodinný program zapomenout.

„Je to jiné manželství, než mají třeba kamarádky, kdy odjedou s rodinou na chatu, uspořádají rodinnou oslavu, podniknou výlet. Život s fotbalistou, to je řád, který nikdy nekončí. Dovolená čtrnáct dní v létě, čtrnáct dní v zimě, a podle toho se musíme zařídit. Ženské vedle fotbalistů musí být určitě soběstačnější,“ myslí si Táborská, která s manželem zažila i angažmá v Ázerbájdžánu.

Velkým strašákem je pro partnerky fotbalistů právě neustálá hrozba změny působiště. Jen se zabydlíte a vytvoříte zázemí, hráč už míří do klubu na druhém konci republiky a vy se musíte partnerově volbě podřídit. „V začátku Richardovy kariéry mi ani nedošlo, co s tím je spojené, že může přestoupit vlastně kamkoliv. Hrál v Praze, a jen co jsme se vzali, podepsal Richard smlouvu v Budějovicích a je tu už čtvrtým rokem. Ale abych mu do toho mluvila, to ne, nebylo by to fér, kariéra hráče je omezená, je to jeho rozhodnutí a jeho sen, který si žije. Já jako manželka ho můžu jen podporovat,“ bere to Lucie Kalodová sportovně.

Že pro rodinu je takové stěhování hrozbou, souhlasí i Alexandra Klesová. Řeší s manželem angažmá a nabídky. „Teď už bych dceru nechtěla vytrhávat ze školy a vláčet po republice. Život s fotbalistou v tomhle není žádný med, hodně nám pomáhá Michalova maminka, vlastně díky ní to zvládáme, jinak by to byl problém,“ říká Klesová. S osmiletou Andreou a pětiletým Filipem tak zůstává v Praze, kde také pracuje a hlava rodiny za nimi dojíždí.

 

RADĚJI NEPOSLOUCHAT

Na každém fotbalovém zápase se najde fanoušek, který si nenechá ujít příležitost řvát po hráčích: „Běhej, ty kopyto!“ A to bývá ten nejslušnější výraz. Právě tohle je důvod, který manželky od návštěv zápasů jejich partnerů často odrazuje.

V Budějovicích je ale k dispozici rodinná tribuna, kde se fandí slušně. „Tím, že jsou tam děti, si fanoušci nedovolí být vulgární. Když to srovnám třeba s Příbramí, tam to byla občas brutalita, ty řeči se těžko poslouchaly. Nemá cenu se s takovými lidmi dohadovat, mlčela jsem,“ vzpomíná manželka Michala Klesy.

Některé ženy to ale tak snadno přejít nedokážou a své partnery hájí. „Vybavím si scénu, kdy se manželka jednoho z hráčů ozvala, a dostala to strašně sežrat. Začala pak sedat na druhou stranu tribuny, ve finále asi dva měsíce na fotbal vůbec nechodila,“ popisuje Klesová.

Takovou horkokrevnou fanynkou je i Lucie Kalodová, které teď maximálně vyhovuje, že utkání tráví s malou dcerkou Laurou daleko od případných diváckých komentátorů. „Nezvládám sedět na tribuně a poslouchat případnou kritiku na Richardovu osobu. Známe českého fanouška: když se daří, chválí, když ne, tak neumí podržet, naopak si hráče vychutná. Mám co dělat, abych těmhle typům neodpovídala,“ přiznává Lucie.

S dvouletou dcerou Lily Marií chodí na zápasy i Martina Táborská. Ta zase trpí tím, že zápasy hodně prožívá a nervuje se za celý tým. „Raději tak sleduji po internetu textový online přenos, abych byla v klidu. Kluci dělají pro úspěch strašně moc, a když nastoupí a není to podle jejich představ, tak mě to mrzí za ně.“

 

NA KONCI KARIÉRY

Právě manželky hráčů jsou těmi, kdo si přejí snad nejvíce ze všech, aby se hráčům a týmu dařilo. Protože pokud tomu tak není, přenáší se nepohoda i do rodinného soužití. Základem je pak po prohře na partnera ideálně vůbec nemluvit. „Po zápase se kouká dlouho na televizi a nemůže usnout, nechám ho být, ať mu ty myšlenky v hlavě plynou,“ potvrzuje Táborská. Stejné zkušenosti má i Kalodová: „Já bych hlavně Richardovi moc přála zažít ještě nějaký úspěch, třeba postup s Dynamem. Má už přece jen nějaký fotbalový věk.“

Co ale nastane, až fotbalisté aktivní kariéru ukončí? Jak to změní chod celé rodiny a jak se vlastně bývalý profík uživí v pofotbalovém životě? Manželky dynamáků žádnou převratnou změnu neočekávají. „Jsem na to sama zvědavá. Ale co tak Iva poslouchám, myslím, že bude chtít u fotbalu v nějaké funkci působit i nadále. Zatím tomu dává volný průběh, hraje fotbal a nechce si lámat hlavu tím, co bude poté. Doma to nijak neřešíme,“ odhaluje Martina Táborská.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V DUBNOVÉM ČÍSLE: na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Více o dubnovém čísle se dočtete ZDE.

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!