Zachráněný Krumlov

Český Krumlov měl před revolucí jednu velkou nevýhodou. Panoval totiž názor, že je město neopravitelné. Chyběly peníze? Spíš kapacity – opravy neměl kdo udělat.

„Osmdesát procent historických domů bylo zcela zdevastovaných. Valná většina byla na zřícení. Dalo by se hovořit o tom, že většina domů byla opravdu v žalostném stavu,“ vzpomíná Jan Vondrouš. Krumlovem se šířil názor, že město prožívá své poslední období. Domy ničila plíseň, fasády byly opadané, krovy požírala dřevomorka, z některých štítů dokonce rostly stromy.

„Po roce 1990 jsme se do toho mohli pořádně opřít. Získali jsme vlastně celé město do vlastnictví. Nešlo to úplně hned, ale začali jsme na tom pracovat. Utvořili jsme koncept, kdy velká část domů byla určena k privatizaci za specifických podmínek, část domů si město nechalo. Založili jsme také Českokrumlovský rozvojový fond, který objekty využívá dodnes,“ řekl Vondrouš.

Díky kombinacím finančních prostředků z privátní, městské, ale také státní sféry získalo město dnešní podobu. Tým v čele s Janem Vondroušem tak lze dnes považovat za zakladatele současného Krumlova. Město se už krátce po revoluci stalo oblíbeným cílem výletníků z celého světa.

„Turisté, kteří navštěvují Český Krumlov, ho považují za pohádkové město. Nicméně už i oni velmi silně vnímají, že je centrum přeplněné. Často je překvapí, že si například musí dlouhou dobu počkat, než se uvolní místo v restauraci třeba jen na kávu,“ popisuje svou zkušenost Emil Pulka z cestovní kancelář EMMA.