Za uprchlíky může Evropa
(...)
V Česku žijete legálně už dvanáct let. Co říkáte na současný problém uprchlictví a reakci Čechů na uprchlickou vlnu směřující do Evropy?
Musím po pravdě říci, že za celou dobu, co žiji v Česku, jsem se nesetkala s tak xenofobními náladami jako právě teď. A to ani ne ze strany obyčejných lidí, ale spíše některých politiků. Nemohu se ani dívat na zprávy. Připadá mi, že se ti politici úplně zbláznili.
Proč?
Třeba hodnocení příčin uprchlické vlny tady vůbec nevychází ze skutečnosti. Pořád se omílá teze o nějakém ekonomickém uprchlictví, které je třeba zastavit, o nutnosti tvrdšího postupu vůči uprchlíkům. A přitom si nikdo asi neuvědomuje, že k současné uprchlické vlně přispěly lví měrou i velmoci, včetně Evropské unie.
V jakém smyslu?
Velmoci se pod rouškou údajné ochrany lidských práv podílely a podílejí na destabilizaci severní Afriky, Blízkého východu a dalších oblastí, odkud dnes utíkají miliony lidí. Markantním příkladem je situace v Libyi. Ať si dnes myslí o bývalém libyjském vůdci Muammaru Kaddáfím kdokoliv cokoliv, pod jeho vedením se ze zaostalé africké země stal jeden z nejrozvinutějších afrických států. Lidé tam měli bezplatné školství a zdravotnictví, mohli studovat v zahraničí, těšili se z řady dalších sociálních výhod. Z Libye nikdo neutíkal, neměl důvod. Většina Afričanů Libyjcům záviděla.
Ale Kaddáfí přece mimo jiné podporoval terorismus a dopouštěl se zvěrstev i na vlastním obyvatelstvu. Nebo ne?
Kaddafí byl diktátor, nepochybně. A jako takový protežoval svůj klan. Na druhou stranu dělal pro své lidi, tedy pro obyvatele Libye, nejvíc ze všech dikátorů na světě. Podívejte se na Libyi dnes! Velmoci pomohly odstranit Kaddáfího, dodaly povstalcům zbraně a z prosperující země se najednou stal nestabilní stát plný nepokojů a násilí. Především ale přes Libyi dnes směřuje do Evropy naprostá většina upchlíků z Afriky. Je to země bez vlády a pevných pravidel. A podobně dopadla intervence velmocí i v jiných státech takzvaného třetího světa.
Podle vás je tedy lepší, když se v některých zemích drží u moci krvelačný diktátor, který ale dokáže v zemi udržet pořádek, než demokraticky zvolený vládce dodržující pravidla demokracie?
Já tvrdím, že každá země vychází z určité kulturní tradice. Pravidla, která platí v Evropě, nelze aplikovat na celý svět. A prostě není diktátor jako diktátor. Otázkou každopádně zůstává, proč když byl Kaddáfí takovým teroristou a diktátorem, ho velmoci neodstranily dříve. Odpověď je jednoduchá. Kaddáfí se velmocem znelíbil až v době, kdy se začal zasazovat o větší ekonomickou nezávislost Afriky. Prostě se snažil různými cestami dosáhnout, aby z afrického bohatství více profitovali samotní Afričané, nikoliv západní koncerny. A teprve tehdy se z něj stal diktátor, který musí neprodleně jít pryč. Na Západě se mluví o ochraně lidských práv, ale už méně o tom, že za těmito slovy se často skrývají ekonomické zájmy. A právě ty vedou k destabilizaci mnoha afrických zemí, což následně přispívá ke zhoršení životních podmínek jejich obyvatel, a tedy i problému uprchlictví.
Můžete být konkrétnější?
Příkladů existuje celá řada. Když například velmoci dodaly tisíce tun zbraní do Libye, už se žádný evropský politik nezamýšlel nad tím, že tyto zbraně po ukončení konfliktu jen tak nezmizí. A také nezmizely. Byly prostě přeprodány různým skupinám dál do nitra Afriky nebo jinam, kde opět přispívají k povstáním, válkám a destabilizaci. To nikdo nepředpokládal? Možná předpokládat nechtěl.
Jak to myslíte?
Když se podíváte třeba právě na Afriku, snadno zjistíte, že z evropského pohledu je krvelačným diktátorem ten, kdo nejde na ruku západním koncernům, neposlouchá je tak, jak by měl. Když naopak se západními koncerny spolupracuje, tak se v jeho případě o nedodržování lidských práv tolik nemluví. Jakmile se ale začne snažit více o blaho vlastního národa než o zájmy koncernů, přichází povstání nebo válka, skrytě či otevřeně podporovaná právě velmocemi. A to není náhoda.
Je to i příklad Kamerunu?
Do určité míry ano. Výhody, kterým se u nás těší některé francouzské firmy, těžící nerostné nebo přírodní bohatství, jsou nepředstavitelné. Někdy mi připadá, že my Kameruňané vlastníme jenom stromy a trávu, všechno ostatní patří Francouzům. Má to být daň za určitou humanitární pomoc, která ovšem v mnoha případech neslouží ku prospěchu většiny obyvatel, ale jako úplatek pro vládu a vládní struktury. Politici pak snadno podepíší nevýhodné smlouvy. Kamerunská vláda spíše působí jako akcionář zahraničních firem. A podobné je to i jinde v Africe, zejména v bývalých francouzských koloniích.
Proč právě tam?
To je zajímavá otázka. Když se ale podíváte na kolonie dříve patřící Britům, snadno zjistíte, že se dnes jedná až na malé výjimky o země, které sice také mají své problémy, ovšem jejich situace není srovnatelná s francouzskými koloniemi. V nich jsou životní podmínky obyvatel mnohem horší. Britové totiž po odchodu z kolonií převzali odpovědnost a snažili se, a dodnes se snaží, svým bývalým koloniálním državám pomoci. Francouzi ale v mnoha případech své kolonie prostě rabují za pomoci místních politiků, kteří vystudovali ve Francii a řídí se také více jejími zájmy než zájmy vlastních lidí.
Tak proč si Afričané prostě nezvolí jinou vládu?
To není vůbec jednoduché, protože v mnoha ohledech rozhodují ve volbách peníze – dodané právě ze Západu. A ty samé peníze pak pomáhají udržovat vládu u moci. V Africe pak máme bohaté vlády, zatímco běžní lidé živoří. To vede ke konfliktům i k uprchlictví. Velmoci navenek tento stav kritizují, ve skutečnosti jim ale vyhovuje. Z čistě ekonomických důvodů. Pak se najednou všichni diví, proč Afričané utíkají za lepšími životními podmínkami do Evropy. V mnoha případech jim prostě nic jiného nezbývá.
Co by tedy měly podle vás velmoci dělat, aby se uprchlická vlna zastavila?
Afrika je ve skutečnosti bohatý kontinent, v řadě oblastí mají lidé šanci na důstojnější život. Ale pouze za předpokladu, že zisk z tohoto bohatství půjde především Afričanům. Pokud se bude velmocenská politika řídit i nadále spíše zájmy koncernů než Afričanů, k žádné pozitivní změně to nepovede. Dnes obecně platí, že když se nějaký africký politik začne snažit, aby větší část zisku z bohatství země v této zemi také zůstala, dostane nálepku diktátora a narušitele lidských práv. To se musí změnit. Pokud velmoci budou respektovat určitá specifika a kulturní tradice Afriky a nechají africké země, aby šly svou vlastní cestou, nikdo nebude mít důvod utíkat.
Setkala jste se sama po začátku uprchlické vlny s nějakými problémy třeba kvůli své barvě pleti?
Nepříjemné jsou ty kontroly. Bydlím v Česku dvanáct let, ale s tak častými kontrolami jsem se nesetkala. Jedu do Prahy a na nádraží mě zastaví policista a kontroluje doklady. Už se mi to stalo asi pětkrát za dva týdny. Když policisté zjistí, že mluvím česky a mám český občanský průkaz, většinou jsou překvapení, zažila jsem i koktání. (smích) Jinak se ale chovají velmi slušně.
A nějaké projevy rasismu?
V Budějovicích jsem se s žádným rasismem nesetkala. Jak říkám, mám tady řadu přátel, obecně mám ráda Čechy i Česko, žije se mi tady dobře. V Praze jsem ale jednou jela metrem a nějaký muž mi neustále okopával nohy. I když byla ve voze volná sedadla, chtěl si sednou na moje místo. A sprostě mi nadával. Všichni ostatní lidé v metru mlčeli. U mě ale už přetekla trpělivost. Vstala jsem a toho muže prudce nakopla. A taky mu česky řekla, co si o něm myslím. Byl tak překvapený, že se nezmohl na slovo a utekl. Se mnou si není radno zahrávat.
Co česká kultura? Máte nějakou oblíbenou českou knihu nebo film?
Mou oblíbenou knihou je Babička od Boženy Němcové. A vůbec Božena Němcová je mi jako žena velmi sympatická, hodně jsem o ní a jejím životě četla. Připadá mi, že máme hodně společného. Božena Němcová byla ve své době trochu odlišná než ostatní ženy, odmítala se přizpůsobit konvencím. Zároveň trochu trpěla nedostatkem lásky. Já se také snažím, abych vyjadřovala a prosazovala určité věci, které nejsou vždy v souladu s většinovým veřejným míněním. A s tou láskou to máme s Boženou Němcovou možná taky podobné.
PATTY BEBE
Patty Bebe je kamerunská novinářka žijící v Českých Budějovicích. V letech 2006 až 2010 studovala nejprve Université Lumiere v Lyonu, poté práva na pařížské Sorbonně. V Česku připravuje a tiskne časopis Mbo@ttitude Magazin.
Předplatné časopisu je možné pořídit ZDE