Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Šumavské zvěstování víry kosecké

Žnec na louce a skupina přihlížejících. Takový název má unikátní série fotografií dochovaná v českokrumlovském Museu Fotoateliér Seidel, která pochází z roku 1935. Lze ji najít v muzejní fotobance pod heslem Mlynářovice. Tradice závodů v kosení trávy pokračuje v této šumavské obci i letos.
Alena Binterová, Foto: Václav Pancer – ČTK
03. Červenec 2021 - 14:21

Sekáč David Vostrovský, který se v této netradiční disciplíně několikrát účastnil i mistrovství Evropy, pořádá v pondělí 5. července další ročník Mistrovství České republiky v kosení kosou. Louku u Mlynářovic promění v přesně vyměřenou šachovnici, na jejíž políčka budou dohlížet vyškolení rozhodčí. Zaplní je příznivci kosení z celé republiky.

„Termín 5. 7. máme každý rok stejný, protože je to státní svátek, takže k nám mohou přijet lidé z celé republiky. Nazval jsem ho Dnem zvěstování víry kosecké,“ usmívá se David. Datum na začátku července vybral i proto, že obvykle mívají sedláci v tuto dobu už sena hotová, takže je víc času soutěžit. Ale samozřejmě záleží na vývoji počasí a dalších vlivech – proto vybírá lokalitu k závodění až na poslední chvíli a cestu k ní značí šipkami.

Chystá i zajímavý doprovodný program, protože akci pojímá jako festival podporující zdravý selský rozum, místní bioprodukci, mezigenerační dialog a vědomé rodičovství. S tím souvisí i rozebírání otázek klimatu a posilování sociálních vazeb na regionální úrovni. Zve všechny místní řemeslníky, kteří vyrábějí hrábě, kosy a další nářadí; z místních zdrojů pochází občerstvení pro návštěvníky.

„Jídlo a pití bude od biofarmářů, kteří hospodaří ve vzdálenosti maximálně padesát kilometrů. Chceme ukázat, čím náš kraj disponuje – že jsme schopni regionálními potravinami fantasticky pohostit každého. Nadlábnete se a napijete královsky, bez importovaného zboží to není žádné utrpení,“ zdůrazňuje David.

Rodák z Čáslavi se na Šumavu přestěhoval v roce 1999. Tvrdí, že když se v Praze věnoval marketingu a designu, došlo mu, že už dál nechce žít podle hesla Peníze, nebo život. Proto udělal zásadní životní změnu. Teď se živí sečením trávy na obecních pozemcích a v chráněné krajinné oblasti. Ovšem když se chtěl naučit pořádně kosit, potřeboval rady od zkušenějších. Než aby je postupně navštěvoval po republice, radši je všechny najednou pozval k sobě na Šumavu.

Tak se v roce 2008 zrodil první ročník těchto závodů a z mezinárodního mistrovství Šumavy se pak stalo republikové mistrovství. Zatím nejsilnější byla účast v roce 2019, kdy své síly u Mlynářovic změřilo 23 závodníků včetně žen a dětí. Mezi účastníky byla i mistryně Evropy, mistr Rakouska a mistr světa v kosení družstev. Muži mají v soutěži vyměřený čtverec o rozloze 10 x 10 metrů, ženy 7 x 5 a děti 5 x 5 metrů. Soutěž v těchto kategoriích začíná od 14 hodin, rozhodující je kvalita posečeného místa. David dokázal jeden ar, tj. plochu 100 m², posekat za 1 minutu 57 sekund – takový je jeho výkon na mistrovství Evropy ve Švýcarsku.

„Zvládnout to v čase pod dvě minuty je něco jako zaběhnout maraton pod dvě hodiny,“ říká muž, který ve své práci závodí nejčastěji s počasím: to když potřebuje rychle posekat louku před deštěm, který už je na spadnutí.

Prostor ukázat nejen rychlost, ale i vytrvalost a kvalitu, dá dopolední program 5. července v kategorii „Opravdový sekáč“ – David by nyní rád za čtyři hodiny pokořil hranici 30 posečených arů. Loni zdolal 29,5 aru. O své zkušenosti a fígly, které se týkají nářadí a techniky, se rád podělí se zájemci o víkendu před závodem, popřípadě den po něm. Zkušeností už nasbíral hodně: devátým rokem je mistrem ČR v kosení kosou a od roku 2017 se účastní specializovaného mistrovství Evropy. Vydal se do ciziny, aby se něčemu přiučil. Mistrovství Evropy založily alpské země: k Rakousku, Švýcarsku, Německu, Slovinsku, Baskicku a Tyrolsku poté přibyli další účastníci: Češi, Slováci, Angličané a Srbové.

„Viděl jsem spoustu různých přístupů ke kosení, což mě posunulo hodně dopředu – jak fyzicky, tak mentálně. Dostal jsem tam výrazně na zadek a po návratu domů jsem nechtěl chvíli kosu ani vidět, ale pak to ve mně všechno nějak dozrálo. Přineslo to obrovský přínos pro můj osobní styl,“ vzpomíná David, který vede kroužky kosení pro kluky od sedmi do šestnácti let, protože si přeje, aby tato dovednost nezmizela ze světa s generacemi starých hospodářů. Kosení se odmala věnují i jeho děti, z nichž už jsou také závodníci.

Návrat k využití kosy je také jeho bojem proti víkendovým symfoniím, které na zahradách i v přírodě obstarávají sekačky a křovinořezy. „Ve většině lokalit, kde kosím, jsem rychlejší než křovinořez. Nechápu, proč bych se měl celý den vláčet s tímto desetikilogramovým závažím, když kosa váží dohromady kilo a půl a práce s ní je snazší a pohodlnější,“ argumentuje muž, jehož cílem je dokázat, že kosa je moderní a efektivní nástroj, nikoli prehistorická vykopávka.