Radniční packalové

Byl jsem se tenkrát podívat na diskusi, kde budějovičtí zastupitelé obhajovali modré zóny. Centrální mozek projektu František Konečný nedorazil, Petr Holický se snažil mírnit rozzuřený dav, Petr Podhola se vypočítavě stavěl spíš na stranu nespokojených občanů. Poslouchal jsem názory lidí a vnímal jejich rozhořčení nad tím, jak nekoncepčně začala radnice zavádět na Pražském předměstí placené pruhy. Pochopil jsem, že se v novém systému nevyznají ani ti nejpovolanější.

Modré zóny nemohly mít horší rozjezd. Lidem scházely informace – radnice lhala, když tvrdila, že nechala rozeslat do schránek leták. V té čtvrti bydlím také, ptal jsem se řady sousedů, jestli prospekt dostali, neobdržel ho nikdo. Z obousměrných ulic se staly jednosměrné a v některých úsecích citelně vzrostla doprava. Jednosměrky nemají potřebnou šířku tří metrů, ale nikdo to neřeší. To je dopravní anarchie, pod kterou se podepsalo současné zastupitelstvo.

Protože si nechci jen stěžovat, oslovil jsem písemně Františka Konečného, náměstka primátora pro dopravu, poslal jsem mu své dotazy i připomínky. Dostal jsem odpověď pro odpověď: Budeme se tím zabývat, dáme vám vědět. Jenže sliby nic nestojí, čestní chlapi drží slovo, lháři něco garantují, a hned to pustí z hlavy. Následovalo ticho věčného mlčení a všechno beze změny. Stejně tak v případě Petra Podholy, ten na dotazy a připomínky raději nereagoval. Dokáže skvěle pracovat s davem, umí obratně argumentovat a jednoduše potopit kolegy, aby z diskuse vycházel jako vítěz, a o to přece jde, o image, volební body. Na otázky, které jsem mu zaslal, jsem nikdy nedostal odpověď.

Ulice Pražského předměstí se díky modrým zónám uvolnily. Ten efekt je nezpochybnitelný, místní lidé mají větší šanci zaparkovat poblíž svého domu nebo bytu. Od začátku jsem jen litoval všech přespolních, pro které radnice vybudovala odstavné parkoviště na konci Jírovcovy ulice. Počet parkovacích míst možná odpovídá situaci, kdy do města od Lišova přijížděly koňské povozy, ale naprosto nereflektuje dopravní současnost. Budějovice rozjely projekt modrých zón nepřipravené a začaly komplikovat život všem, kdo tady nebydlí, ale přijíždějí sem za prací – radní z nich rázem udělali občany druhé kategorie, ať si parkují, kde chtějí. Jako by Budějovice existovaly jen pro Budějčáky, nebyly centrem regionu, nestahovaly sem denně desítky tisíc lidí z okolních obcí. S těmi si radní nedokážou poradit, možná je to lenost, nebo skutečně deficit znalostí a rozhledu, protože stačí lidi opíjet skvělými slogany o tom, že bude líp, a ono skutečně bude, ale až tihle mistři chaosu změní lokál.

Jasným a nezpochybnitelným důkazem radního diletantství se stal autobus v Krajinské ulici. Řada Budějčáků měla pocit, že tam hromadná doprava nepatří. Krajinská je pěší zónou, stejně jako třeba třída Míru v Pardubicích, a tam také turistu překvapí, že si to prostředkem šine trolejbus. Průjezd Krajinskou nejenže omezil prostor pro pěší, ale autobus neprojížděl okolo jediné zastávky, kde by lidé mohli přestoupit na jiný spoj. Kdyby využil trasu přes sady a tamní zastávky, cestující by mohli pokračovat dál jiným spojem.

A pak to přišlo. Město prohrálo spor o autobusy v Krajinské u krajského soudu. Ten potvrdil, že obousměrný provoz je tu v rozporu s územním plánem. Jak je vůbec možné, že radnice tímto způsobem nechala zavést dopravu do míst, kde to není přípustné? Je to stejné jako bezohledně parkovat na místě pro vozíčkáře nebo se po městě prohánět devadesátkou – všechno má svá pravidla, jen radní v Budějovicích je odmítají respektovat. A nadávají přitom ještě na rodinu Pražákových, která je ochotná jít s městem do sporu – Pražákovi vyhráli, dokázali, že je nutné akceptovat vyšší řád, územní plán a dopravní značení, že si město nemůže vytvářet vlastní právní svět, že i úřední moc není bezbřehá. Tím v podstatě zkrachovala celá vize, František Konečný se z dopravního odborníka proměnil v kejklíře, který sice něco vypráví, ale už ho nikdo neposlouchá. Takoví lidé ve vedoucích funkcích nemají co dělat.

František Konečný se stal symbolem dalších semaforů v Budějovicích, které brzdí provoz, a promrhaných milionů – vždyť město rozkopalo Krajinskou u Mariánského náměstí, vybudovalo tam nejen semafor, ale i práh, a to vítr v ulicích zase rozfoukává miliony, za které nikdo nenese odpovědnost. Není důvod, aby tihle lidé dostali druhou šanci. Je to velmi drahá hra a její pravidla určujeme všichni.

... ČLÁNEK ČTĚTE V ŘÍJNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!