Krása zániku 2024

Kaliště

Tak ještě jedno, poslední šláftruňk… Dneska už se asi nikdo nedozví, kdo si v bývalé hospodě v Kalištích u Lipí na Českobudějovicku objednal poslední pivo. Kdo naposledy posadil židle na stoly, kdo poslední tady zhasil světlo.

Hospoda stála na strategickém místě, s výhledem po celé obci – se vstupem z nároží, aby dovnitř mohli vplout žízniví z každého směru. Středobod vesnice, tak akorát vzdálené od Budějovic, aby ji dosud neponičila satelitní výstavba a přitom město zůstalo na dosah ruky. Možná platí, že když obyvatelé neohlodávají ves zvenčí, objeví se černá díra někde uvnitř: stahuje předměty a přitahuje lidi – někdy bývá přitažlivé nahlédnout do temnoty.

Na tenhle dům mě upozornil syn Hynek, do Kališť jezdí za kamarádem – a bývalá hospoda je svět, který kluky fascinuje. Snad proto se tu na špagátu houpe legenda, která má v dětech budit strach. Vypráví o panenkách, jež chtěly vystupovat v cirkusu, ale nikdo je tam nechtěl, a tak čekají na svou další příležitost právě tady: ukazují se, komu chtějí, přesouvají se – jsou posledními živými, jediným, kdo v domě zbyl.

Podvědomě se pak soustředíme hlavně na panenky, procházíme zahradou a nahlédneme dovnitř, ale prostoru vládnou jiné předměty: jsou to hlavně zaparkovaná auta, okolo kterých majitel nechal vyrůst nízký les – možná je to levnější než zámek, nikdo neodjede.

Do hospody vstupují nejen nezvaní hosté, společně s námi si tam lebedil mráz. Teploměr ukazoval tři stupně pod nulou. V komoře se počítá s dlouhou zimou, jsou tu desítky zavařenin, ovocných kompotů, nad nimi naštosované talíře, misky, příbory. Bylo by tu všechno, kdyby tu nevládl zmatek a nepořádek: stačí poklidit a otevřít muzeum venkovského života 80. let: doby, kdy bytový socialismus propojil město s venkovem a v nízkých chalupách po večerech blikalo modré světlo z televizorů, na stole ležela rozečtená Vlasta a kredenc zaplňovaly hrnky druhé jakosti, za pár korun expedované zadními dveřmi Domácích potřeb, zatímco po dvorku pobíhala drůbež. Dům v Kalištích se topí ve své vlastní minulosti, přikrývá se vrstvou rozmetaných fotografií, sešitů k přípravě dítek školních k první svaté zpovědi, umělých květin a dávno sklapnutých a rezavých pastí na myši. (...)

(... dále byl navštíveno sídliště Hlinecká v Týně nad Vltavou a Veselíčko)

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V JARNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz

ELEKTRONICKÁ VERZE: V prodeji na digiport.cz za 59 Kč!