Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Jsme tolerantní vůči všemu

Osm kilometrů od Českého Krumlova, uprostřed vzácného parku, stojí barokní zámek. Zámeckým pánem je tam primář Jiří Dvořáček. Vede jedinou plně specializovanou léčebnu závislostí v Čechách. Zbavuje lidi démonů. Ukazuje jim, že život může fungovat i bez alkoholu nebo počítačových her. „Myslím si, že snaha po potěšení bez práce a závazků jsou to, co rozkládá naši společnost. Nikdo nechce manuálně pracovat, nikdo nechce udržovat dlouhodobé vztahy. Všichni se chceme bavit a užívat si,“ říká.
Šimon Felenda, Foto: Milan Havlík
07. Listopad 2017 - 10:06

Jaký má zámecké prostředí vliv na pacienty?

Dřív se umisťování do podobných objektů bralo jako nevýhoda. Dneska nám to závidí Američané i některé státy v západní Evropě. V současnosti je totiž trend neinstitucionalizovaného prostředí. To je velmi důležité, protože prostor má efekt i na reparaci duševních poruch. Člověk, který žije na ulici a přijde bydlet do krásného barokního zámečku, se začne hned cítit lépe. Roste v něm pocit lidství.

V březnu jste otevřeli nové oddělení 3 D. Co se tam léčí a je v něčem průlomové?

Změnili jsme koncepci klasické detoxikační léčby. Dřív byl člověk vytrhnutý ze svého prostředí a léčilo se jedině v komunitě. Zařízení méně brala ohled na individuální potřeby pacienta. Všechno probíhalo podle stejné šablony. Neřešily se tolik individuální potřeby člověka. 3 D nemá připravená myšlenková schémata a řeší pacientovy potřeby tak, aby seděly jemu na míru. To otvírá možnost pro nové pacienty, například pro matky s malými dětmi, které nemají možnost absolvovat klasický odvykací program. Klasická terapie se vyvinula do podoby léčby dlouhé tři až čtyři měsíce. Má svoje pevně stanovené fáze. To platí všude v republice, kromě našeho 3 D.

Léčba závislosti u vás trvá tři až pět měsíců – jaký je její průběh?

Standardně žadatel nejdříve přijede na detox a tam ho stabilizujeme. Poté se včlení do komunity, kde absolvuje společné aktivity. Psychoterapeutické, ale také pracovní a zodpovědnostní; sem spadá třeba uklízení si. Každá komunita si rovněž volí svého předsedu. Předsedové mají zodpovědnost za její chod, za organizování programu dne, volnočasových aktivit a všech povinností.

Pořádáte každoroční sjezdy pacientů.

Sjezdy jsou každoročně veliké akce a loni přijelo asi 850 lidí, slavili jsme 50. výročí. Nejprve přišli vyléčení pacienti na svá původní oddělení mezi současné pacienty. Pochlubili se, jak se jim daří. Víte, když pacient uvidí abstinujícího člověka, funguje to jako důkaz místo slibů. Pak se předávaly diplomy za dodržování abstinence. Následoval program pacientů složený ze scének a hudby. Večer v parku zahrála kapela, grilovali jsme a celé výročí zakončil krásný ohňostroj. Nejhezčí na všem přesto byla příjemná nálada, pocit sounáležitosti a domova.

Vaši léčbu navštěvuje 750 pacientů. Zvyšuje se historicky jejich počet?

Počet závislých na drogách zůstává delší dobu stejný, ale alkoholiků přibývá. Narůstají také nelátkové závislosti. Nemám na mysli automaty, ale hráče počítačových her. Loni vyšla studie, která se tímto rozložením závislostí zabývá. Například kouření pro dnešní mladé už není tolik sexy, naproti tomu roste závislost na smartphonech. Všimněte si tlaků z reklam. Dnes je in být youtuber nebo hacker, ovládat technologie.

Považujete návykové látky za globální hrozbu?

Nepovažuji. Nezřízené užívání návykových látek je jen jedním z projevů hédonismu. Uživatel se chce bavit, a nic proto nedělat, jinými slovy jde o rozmazlenost. Náš mozek má v sobě nastavené spojení libosti s tím, co potřebujeme k životu. Jídlo vám chutná, orgasmus vám způsobuje libé pocity. To proto, že jak jídlo, tak sex potřebujeme k přežití. Pro obojí zpravidla musíte vyvinout nějakou aktivitu. Drogy a alkohol poskytují tenhle pocit zadarmo, vzbudí libostní centrum v mozku – bez práce a rychle. Myslím si, že snaha po potěšení bez práce a závazků jsou to, co rozkládá naši společnost. Nikdo nechce manuálně pracovat, nikdo nechce udržovat dlouhodobé vztahy. Všichni se chceme bavit a užívat si.  V současnosti už nejde o hrozbu, ale o realitu.

Kouříte?

Nekouřím, vadí mi ale princip přebírání zodpovědnosti za jednotlivce ze strany státu.

Co naše pivní kultura? Přispívá k náchylnosti české společnosti k alkoholu?

Víte, podle mě tu máme spíš pivní nekulturu. Kult vína ve Francii je například jiný než kult piva v Čechách. Protože u nás nejde jen o lásku k pivu. Spojili jsme konzumaci s nezřízeností. Nevadilo by mi, kdyby to u nás s pitím fungovalo podobně jako ve Francii nebo Itálii. Myslím tím, kdyby pivo bylo jedním z prvků kultury, není problém. Jenže u nás mi velikost kultu připadá přehnaná. Kultura piva je jen o nalévání se pivem.

Jak si Češi z hlediska počtu závislých a kvality léčby stojí ve světě?

Kvalita léčby je u nás nadprůměrná. Máme dobrou dostupnost ke zdravotnictví obecně. Co se závislosti na alkoholu týče, stojíme na špici. Podle mě je u nás hlavně problém v toleranci české společnosti vůči pití. My Češi jsme vůbec tolerantní vůči všemu.

Navážu na předchozí otázku. Jak si stojí Jihočeši v porovnání s dalšími kraji?

Jakmile někdo začne propadat závislosti, potřebuje přístup k dostatku drog. Jižní Čechy jsou na tom tudíž dobře, protože nemáme příliš velká města – jako Prahu. Dále jsou na tom špatně sociálně vyloučené lokality. V jižních Čechách jich je málo, není to nic ve srovnání se severními Čechami a severní Moravou. Problémy se také vyskytují v bývalých průmyslových oblastech, kde lidé nemají možnost se nějak konstruktivně realizovat.

Dělíte léčbu na závislé na drogách a alkoholu?

U nás ji nedělíme jako jedni z mála, protože problém v mozku je stejný a jakákoliv droga je nosičem odměny. Princip závislosti je stejný a máte fuk, jestli jde o heroin nebo o alkohol. Ve spoustě léčeben se přesto léčba stále rozděluje.

Myslíte si, že závislost je onemocnění mozku ovlivňované prostředím, nebo naopak?

Platí oboje. Závislost obecně vzniká po setkání libostního systému mozku s lacinou a rychlou odměnou, tedy docela nezávisle na prostředí. Někdy člověk žije v dobrém prostředí, a stejně do závislosti spadne. Prostředí ji samozřejmě může ovlivnit. Jak už jsem řekl, evolučně člověku věci potřebné k přežití způsobují libost. Jenže přirozená libost chvilku trvá, musíme pro ni něco udělat. Droga přináší okamžitou libost. Je hned, je jednoduchá, mozek ji začne preferovat a vznikne problém.

Nejtěžší případ závislosti, s nímž jste se setkal?

Nedokážu říct… Těžké jsou pro mě především tři okruhy pacientů. Zaprvé lidi, kteří do závislosti spadnou i po dlouhé abstinenci. Dvacet pět let nepili, pak si jednou dají skleničku, a jsou na to stejně jako před pětadvaceti lety. Nevím proč, ale stává se to. Druhá tíže závislosti je u těch, kteří třicet let berou drogy, u nás svůj životní styl změní, zastaví a zjistí, že třicet let neviděli normální život. A ten samý život je postaví před tvrdou realitu. V padesáti by měli začít od nuly. Třetím okruhem pacientů jsou zejména dívky, které někdo zneužíval. U nich návyková látka slouží jako účelový prostředek sebedestrukce.

Léčba je založená na práci v terapeutické skupině a psychoterapii. Pro závislého člověka musí být obrovsky těžké hovořit o své situaci. Jaké používáte metody, abyste dospěli k otevřenosti závislého člověka?

Psychoterapeuti vámi zmíněný aspekt občas opomíjejí, ale pro závislého pacienta je obrovsky těžké svěřit se. Pomáhá vědomí toho, že lidé kolem vás jsou na tom stejně jako vy. Když slyšíte mluvit člověka, co do Dvora přišel s podobnými problémy, pomůže vám to. Důležité je, aby skupina měla atmosféru soudržnosti a důvěry. To je pro otevření se klíčové. Nejdřív potřebujeme, aby skupina byla soudržná, a jednotlivci pak nemají se svěřováním problém. Pokud ani to nepomůže, užíváme individuální terapii.

Přivlastňuje si kultura drogy, jako třeba reggae marihuanu, anebo si drogy vytvářejí svoji kulturu? Například v Poláčkových Hráčích karet mají karbaníci své rituály spojené s hraním.

Odpověděl jste si vlastně sám, funguje oboje. Podle mě závisí především na typu drog. Například rituály u domorodých kmenů jsou spojené s užíváním halucinogenů, zde si kultura přivlastňuje drogy. Přesto halucinogeny nemusejí být nezbytnou součástí rituálů, funguje to i naopak. Dnešní evropští uživatelé mají opačnou cestu. Berou drogy kvůli drogám a dodatečně kolem nich vytvářejí kulturu, teenager si takhle vytváří image huliče. Mimochodem ke spojení kultury a závislosti – na toto téma byly natočené výborné české filmy. Konkrétně mám na mysli snímky Ikarův pád, Tažní ptáci a Dobří holubi se vracejí. Inspirativní filmy, věrné realitě.

Na čem jste závislý vy?

Na broucích. Jsem vášnivý entomolog.

 

Listopadové číslo časopisu Barbar na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!