Střeženo umělou inteligencí: Na pole s kombajnem, ne s kosou

Co znamená „jít na pole s kosou“?

Dělat věci postaru. Kombajn sice na začátku něco stojí, ale pak už platíš jenom pohonné hmoty, údržbu a živíš jednoho řidiče. Kosa je lehká, dostupná, ale nedosáhneš s ní nikdy takových výsledků a strašně se u toho nadřeš. Dneska od rána řeším polep trolejbusu tady v Budějovicích, měl by být nosným médiem v naší současné kampani. Má jediné heslo: Střeženo umělou inteligencí. To je pro nás důležitý motiv – umělá inteligence nás v současné chvíli odlišuje od konkurence. Přecházíme na daleko sofistikovanější model, který pracuje lépe, a nakonec za méně peněz.

Jak dlouho jste se na to připravovali?

V podstatě několik let, protože jsme museli rok co rok u klientů obhajovat dražší práci. Každý rok stoupala minimální mzda, a tohle navýšení se logicky promítalo do cen. Diskuse o vyšších cenách na mně ležela jako balvan: pravidelně bylo nutné obejít všechny klienty a vyjednat s nimi nové podmínky. Nemám to rád. Když jsem promlouval dovnitř týmu a vysvětloval, že musíme pracovat s ještě větším nasazením a invencí, ne všichni tomu přicházeli na chuť. Ale to tak bývá, když člověk pracuje s lidmi. Říkal jsem si, jak tohle vyřešit, abychom byli levnější a lepší. Pro zákazníka zajímavější. Proto část práce nahrazuje robot. Některá práce je nahraditelná snáz, jiná hůř, ale ten trend je nevyhnutelný. Děje se to všude okolo nás. Mizí práce, kterou jsme jako nahraditelnou ještě dlouho neviděli. Zvykáme si na automatické odbavování a velmi rychle ho pak bereme jako samozřejmost.

Třeba na poště, v bance nebo u doktora?

Jasně, i tam to musel mít dřív někdo na starosti nebo se mezi sebou lidi domlouvali, kdo přišel poslední a po kom teď půjde na řadu. Na intuitivní obrazovce na poště naťukám, proč jsem přišel, a systém procesuje moji návštěvu. Končí prodavačky v supermarketech, postupně je nahrazují samoobslužné pokladny a stále ještě u nich stojí někdo, kdo pomáhá zmateným zákazníkům, ale za dva roky tam ta obsluha už nebude, protože to všichni budeme umět. Umělá inteligence jednoduše vpluje také do oblasti ostrahy, takové vrátné ale nahrazujeme daleko pomaleji, přestože už i to je ve světě běžné. Na to ještě lidé a firmy v České republice nejsou tolik připraveni. V Japonsku už je celkem běžné, že člověk prochází přes digitální vrátnici, naťuká, kam jde, a systém ho pustí do prostor podle oprávnění návštěvy – do konkrétního patra, v jiném patře výtah nezastaví, a všechno se odehrává pod kamerovým dohledem. Tohle samozřejmě bude jednou i tady.

Jak dlouho to potrvá?

Podle mě do deseti let. Znamená to, že si řada lidí bude muset hledat novou profesi. Ale není to novinka, o tom, kdy které profese vstoupí do historie, se ve společnosti delší dobu vede debata. Snažíme se dobrým a ozkoušeným zaměstnancům nabídnout jinou práci. Mám tu třeba lidi, kteří budou opouštět podnik mimo naše město, protože tam připojujeme umělou inteligenci, a jednáme o jejich přesunu na pracoviště v Budějovicích. Mezi nimi je paní, která ve firmě působí prakticky od začátku, a hodně bychom stáli o to, aby s námi pokračovala. Je to člověk, za kterého bych se pral. Když za mnou přišla v těžké životní situaci a potřebovala půjčit peníze, neváhal jsem ani chvíli a udělal bych to pro ni znovu. Na všech pozicích najdeme kvalitní pracovníky, u kterých se budeme hodně snažit, abychom s nimi mohli pokračovat. (...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz