Střeženo umělou inteligencí: Na pole s kombajnem, ne s kosou

Co znamená „jít na pole s kosou“?

Dělat věci postaru. Kombajn sice na začátku něco stojí, ale pak už platíš jenom pohonné hmoty, údržbu a živíš jednoho řidiče. Kosa je lehká, dostupná, ale nedosáhneš s ní nikdy takových výsledků a strašně se u toho nadřeš. Dneska od rána řeším polep trolejbusu tady v Budějovicích, měl by být nosným médiem v naší současné kampani. Má jediné heslo: Střeženo umělou inteligencí. To je pro nás důležitý motiv – umělá inteligence nás v současné chvíli odlišuje od konkurence. Přecházíme na daleko sofistikovanější model, který pracuje lépe, a nakonec za méně peněz.

Jak dlouho jste se na to připravovali?

V podstatě několik let, protože jsme museli rok co rok u klientů obhajovat dražší práci. Každý rok stoupala minimální mzda, a tohle navýšení se logicky promítalo do cen. Diskuse o vyšších cenách na mně ležela jako balvan: pravidelně bylo nutné obejít všechny klienty a vyjednat s nimi nové podmínky. Nemám to rád. Když jsem promlouval dovnitř týmu a vysvětloval, že musíme pracovat s ještě větším nasazením a invencí, ne všichni tomu přicházeli na chuť. Ale to tak bývá, když člověk pracuje s lidmi. Říkal jsem si, jak tohle vyřešit, abychom byli levnější a lepší. Pro zákazníka zajímavější. Proto část práce nahrazuje robot. Některá práce je nahraditelná snáz, jiná hůř, ale ten trend je nevyhnutelný. Děje se to všude okolo nás. Mizí práce, kterou jsme jako nahraditelnou ještě dlouho neviděli. Zvykáme si na automatické odbavování a velmi rychle ho pak bereme jako samozřejmost.

Třeba na poště, v bance nebo u doktora?

Jasně, i tam to musel mít dřív někdo na starosti nebo se mezi sebou lidi domlouvali, kdo přišel poslední a po kom teď půjde na řadu. Na intuitivní obrazovce na poště naťukám, proč jsem přišel, a systém procesuje moji návštěvu. Končí prodavačky v supermarketech, postupně je nahrazují samoobslužné pokladny a stále ještě u nich stojí někdo, kdo pomáhá zmateným zákazníkům, ale za dva roky tam ta obsluha už nebude, protože to všichni budeme umět. Umělá inteligence jednoduše vpluje také do oblasti ostrahy, takové vrátné ale nahrazujeme daleko pomaleji, přestože už i to je ve světě běžné. Na to ještě lidé a firmy v České republice nejsou tolik připraveni. V Japonsku už je celkem běžné, že člověk prochází přes digitální vrátnici, naťuká, kam jde, a systém ho pustí do prostor podle oprávnění návštěvy – do konkrétního patra, v jiném patře výtah nezastaví, a všechno se odehrává pod kamerovým dohledem. Tohle samozřejmě bude jednou i tady.

Jak dlouho to potrvá?

Podle mě do deseti let. Znamená to, že si řada lidí bude muset hledat novou profesi. Ale není to novinka, o tom, kdy které profese vstoupí do historie, se ve společnosti delší dobu vede debata. Snažíme se dobrým a ozkoušeným zaměstnancům nabídnout jinou práci. Mám tu třeba lidi, kteří budou opouštět podnik mimo naše město, protože tam připojujeme umělou inteligenci, a jednáme o jejich přesunu na pracoviště v Budějovicích. Mezi nimi je paní, která ve firmě působí prakticky od začátku, a hodně bychom stáli o to, aby s námi pokračovala. Je to člověk, za kterého bych se pral. Když za mnou přišla v těžké životní situaci a potřebovala půjčit peníze, neváhal jsem ani chvíli a udělal bych to pro ni znovu. Na všech pozicích najdeme kvalitní pracovníky, u kterých se budeme hodně snažit, abychom s nimi mohli pokračovat.

Na vrcholu měla firma PS Patrol 250 zaměstnanců. Kolik je jich teď?

Teď jsme na čísle okolo 170. S dnešními zakázkami, což je přes dvacet objektů, bych se rád dostal na osmdesát lidí. V tu chvíli bychom mohli plně využívat dostupných technologií a dávat jim dohled našich profesionálů. Nákladovou vrátnici jednoduše obsloužím na dálku díky kamerám, které budou otevírat bránu firemním vozidlům, načtou značku při vjezdu, výjezdu a zaevidují data podle toho, jak budou nastavená pravidla. To je třeba situace, u které dříve bývali dva zaměstnanci, ale nakonec bude jeden stačit. Úplně odmažeme obchůzky. Kamery vidí všude, jsou schopné obsáhnout prostor tak, že se tam nedá nepozorovaně vniknout. Hlídač zpravidla obchází areál každou hodinu, je v pohybu od 15 do 45 minut, vrátí se a sedí. Nemůžeme po něm chtít, aby chodil pořád, to není v lidských silách ani u mladého člověka. Takový zaměstnanec logicky nemůže být trvale na všech místech areálů, to ale kamerový systém dovede.

Jak to funguje?

Systému můžeš zadat, co má hledat, na co dávat pozor. Kamerový systém firmy propojíme s naší krabičkou, tedy s umělou inteligencí, a ta posílá informace dál. Můžeme tak třeba definovat prostor, který je důležité hlídat. Kamera snímá třeba široký prostor, kde je výrobní areál, ale i louka za ním. Vidí asfaltovou cestu, na ní vozíky a nákladní auta. Kamera to pojme všechno, včetně té louky za plotem. Ale v systému nastavíme, že nás zajímá jenom výseč, tedy to, co se děje v určité části obrazu. Umělé inteligenci můžeš nadefinovat v podstatě cokoliv. Systém reaguje na vniknutí nebo změnu chování – víme, že lidé konkrétním místem procházejí, ale neměli by se zastavovat a shlukovat. V tu chvíli dotyčného kamera vyfotí a vyhlásí poplach. Operátor pak musí zjistit, co se děje, klidně třeba událost uzavře zjištěním, že si člověk zavazoval tkaničku. Může vyhodnotit, že do prostoru vejde někdo z jiné strany, než je obvyklé. Nebo že se jeden předmět chvěje jinak než druhý. Zkrátka cokoliv.

Jak na službu reagují klienti?

Tleskají. Málokterý klient chce hlídat ve starém režimu. Někde to ale nutné je, režim provozu změnu nedovolí ani částečně. Ostatní novinku vítají. Dokážeme jim ušetřit desítky tisíc měsíčně, stovky ročně.

Jaké jsou pořizovací náklady?

Různé, záleží na rozsahu. Momentálně budujeme kamerový systém, který vyjde okolo 150 tisíc, takže se pořizovací cena techniky vrátí za tři čtyři měsíce. Zákazník ovšem už neplatí umělou inteligenci, to je naše technologie, na kterou kamery napojíme a začneme hlídat. Sbíráme informace u našeho pultu, a když je to potřeba, vyhlásíme poplach.

Lze spárovat s umělou inteligencí i starší kamery?

Mohli bychom narazit na někoho, kdo má ještě velmi starý analogový systém, to bychom museli řešit pomocí nějakých převodníků, ale na to jsme v praxi dosud nenarazili. Naši klienti mají systémy, se kterými naše technologie dovede pracovat. Propojíme se s kamerami, a pokud se v systému objeví jedničky a nuly v pořadí, ve kterém tam být nemají, začne to na nás křičet.

Jak takový poplach vypadá?

Přiletí zpráva na pult centralizované ochrany. Využíváme technologii od společnosti NAM – ta zkratka znamená, že neproklouzne ani myš. U pultu sedí operátor, dostane fotografie z nahlášené události. Když to vyhodnotíme jako průšvih, posíláme výjezdovku a propojujeme se s policií. Protože zaměstnáváme zkušené dispečery, dokážeme řadě situací předcházet. Naši operátoři poznají auta majitelů firmy, kteří v noci neohlášeně přijedou do práce, a taky dobře znají terén. Určitě je dobré propojit se s hlídací službou, pro kterou nejsou Budějovice nebo celé jižní Čechy neznámá oblast. Můžu svůj areál nechat hlídat Pražáky, ale když se něco stane, je to operátor, kdo jako první podniká kroky – ví přesně, kde areál leží, jestli za plotem vede nějaká cesta, kde jsou další brány, co všechno je potřeba udělat, abychom chytili zloděje. I proto nechceme hlídat sto, dvě stě firem, ale pohybujeme se v rozumném počtu, chceme garantovat kvalitu v našem regionu.

Kamery koukají lidem pod prsty. Platí, že příležitost dělá zloděje?

Za svůj život jsem byl v několika pracovních pozicích, působil jsem v řadě firem, mohl jsem si na několika úrovních všímat toho, jak se lidé chovají. Určitá skupina zaměstnanců se chce vždycky obohatit na úkor jiného, někteří to mají jako přirozenost. Jsou tací, kteří mají pocit, že čím méně práce odvedou, tím víc si vydělali. Když v pracovní době opravím jen jednu židli místo předepsaných čtyř, jsem efektivnější, protože jsem za tu židli víc vyinkasoval. Tohle mají skutečně někteří v sobě zakódované. Pracovní morálka na řadě pracovišť má kořeny ještě v socialismu. Zažil jsem to jako mlaďas a choval jsem se jako ostatní. Ale něco je uvnitř člověka, v jeho podstatě – stačí se podívat i na to, jak Němci, ti přesní a akurátní lidé, rychle zvlčí, když přejedou hranice k nám, vyhazují odpadky z okna a hulákají tak, jak by si doma nedovolili.

To není dobrá zpráva.

Ale pak tu jsou třeba Švýcaři, kteří nám dávají naději, že ještě není tak zle. Skvěle dokážou nakládat s demokracií, chovám k nim velký respekt. V referendu rozhodují, jestli si mají zavést minimální mzdu, zkrátit pracovní dobu a prodloužit si dovolenou, a hromadně to odmítnou. Vědí, že se jim takové rozhodnutí vrátí jako bumerang. My bychom si to klidně odhlasovali naopak. Kdyby minimální mzda nerostla posledních sedm let tak, jak rostla, tedy o víc než sto procent, asi by umělá inteligence ležela déle v šuplíku.

Kradou lidé víc v době, kdy roste inflace a některé zboží začíná být méně dostupné?

Zatím jsme to nevypozorovali, ale stojíme teprve před zimou, která také o mnohém rozhodne. Obecně platí, že nejvíc kradou zaměstnanci. Někteří. Umějí to dělat tak, aby to nikdo neviděl. Umělá inteligence je k tomu, co vidí, daleko přísnější, nekompromisnější. Hospodárně, rozumně řeší situaci, kdy firmy dlouhodobě vynakládají vysoké prostředky na ostrahu. Bude to rok, co jsme na ni napojili první fabriku a majitelé jsou spokojeni, budeme rozšiřovat spolupráci na další objekt. Umělá inteligence oslovila i nového, významného zákazníka. To je pro nás ta nejlepší zpráva.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz