Restaurování papíru je velké dobrodružství

Předtím jste pracovala v pražském muzeu. Čím vás oslovila nabídka regionální galerie?

Z jižních Čech pocházím a vystudovala jsem tady nejdříve Filozofickou fakultu Jihočeské univerzity, teprve poté jsem odešla mimo region. Ale se spolužáky jsem zůstala v kontaktu a věděla, co se tady chystá. Možnost být u zrodu něčeho nového mě velmi lákala: jak díky proslulosti sbírek Alšovy jihočeské galerie, tak jako mimořádná příležitost navrhnout a vybrat vybavení konzervátorského a restaurátorského pracoviště podle svých představ – tak, aby co nejlépe sloužilo svému účelu a vyhovovalo charakteru sbírky.

Měla jste už dostatek zkušeností, abyste věděla, co pořídit?

Během vysokoškolského studia zaměřeného na restaurování jsem získala mnoho zkušeností především v restaurátorských ateliérech fakulty, ale i při praxích a stážích v jiných institucích.Když to šlo, pracovala jsem také u soukromých restaurátorů. Rok jsem strávila v Muzeu hlavního města Prahy v Oddělení konzervace sbírek. Mají tam restaurátorské dílny specializované na různé materiály, a tedy i odborníky s různým konzervátorským zaměřením, např. na kov, textil, dřevo, keramiku, obraz atd. Pracovala jsem v dílně specializované na papír – celkem jsme tam byly tři, což bylo výborné, protože jsem mohla s kolegyněmi spolupracovat nebo konzultovat.Když bylo potřeba, vypomáhala jsem také s restaurováním obrazů na plátně. Byl tam prima kolektiv a moc se mi tam líbilo. Nabídka, která se objevila tady v Českých Budějovicích, však pro mě byla velkou výzvou. Příležitost, že si budu moci své pracoviště vybavit tím, co považuji za nutné, a pak v něm sama působit, mě lákala. Byť to má samozřejmě i své minusy.

Jak se vlastně člověk stane expertem na papír? Studovala jste na svou profesi spoustu let – můžete popsat cestu, jak jste se k tomu dostala?

Už od dětství jsem toužila něco tvořit, hlavně jsem malovala. Proto jsem si po základní škole vybrala Střední uměleckoprůmyslovou školu sv. Anežky České v Českém Krumlově a potom jsem vystudovala bakalářský obor dějiny umění na Jihočeské univerzitě. Přednášky mě moc bavily, ale spíš jsem tíhla k praktičtějšímu zaměření. Zapůsobila na mě studentská stáž v konzervátorských dílnách Národního památkového ústavu ve středočeských Ďáblicích. Měla jsem možnost zkusit si tam práci v pozlacovačské dílně a tato činnost, která vyžaduje velké soustředění a schopnost klidu, mě okouzlila. Po této zkušenosti jsem se rozhodla, že zkusím restaurátorskou školu. Tam jsem začala teprve objevovat, co všechno tahle profese obnáší, ale stát se expertem, to chce ještě mnoho a mnoho let zkušeností.

Kde jste studovala a bylo těžké se tam dostat?

Vybrala jsem si Fakultu restaurování v Litomyšli, která patří pod Univerzitu Pardubice. Kromě toho jsem podala přihlášky ještě na magisterské studium dějin umění na Karlovu univerzitu v Praze i Masarykovu univerzitu v Brně. Přijali mě na všech těchto školách, ale vybrala jsem si restaurování. Třebaže to znamenalo ještě řadu let studia. Bakalářské studium tam obnáší čtyři roky a pak ještě dva roky magisterské. Takže když k tomu přičtu ty tři roky, které jsem strávila na Jihočeské univerzitě, trvala mi vysoká škola celých devět let. To bylo hodně, ale nelituji toho, že jsem si vybrala tak náročné zaměření. Mé odhodlání, zda to skutečně chci dělat, prověřily už talentové zkoušky, které trvaly tři dny. Nejdřív jsem přinesla své práce, pak jsme dostali úkol tvořit přímo na místě a nakonec přišly pohovory a testy z teorie. V té době jsem se navíc musela učit na státnice na univerzitě, takže jsem toho musela zvládnout najednou dost. (...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz