Vařil pro Baracka Obamu

Sledovali jste letos olympiádu? Nad pánvemi a kastroly se o drahé kovy potí také kuchaři. Kapitánem národního týmu je už sedm let šéfkuchař, Budějčák Jan Horký. Z letošního říjnového klání v Erfurtu českou skvadru hřeje na prsou dvojí bronz. Za desítku let Jan Horký posbíral z mnoha mistrovství světa, světových pohárů a olympiád zlato, stříbro i bronz. V roce 2008 se doma stal kuchařem roku. Jako pražský šéfkuchař stážoval v hotelových kuchyních v Hongkongu, Madridu, Singapuru. Vařil i v budově OSN v New Yorku. Největší radost pětatřicetiletý Jan Horký má, když jeho hostům chutná.

Osobnosti

Slávka Petráková

07. Prosinec 2016 - 14:34

Proč jste z Budějc přesídlil do Prahy?

Jsem hrdý Jihočech. Měl jsem i sen otevřít si v Budějcích restauraci, ale zatím tam nejsou lidé připravení na to, co vařím, a nevnímají stravování jako kulturu. Ale zlepšuje se to.

Vaším povoláním je vařit pro druhé. Kde ale jídáváte o dovolené?

Chodím do různých zajímavých restaurací. Buď na doporučení, nebo ze zvědavosti. Nejsem náročný. Jen zvědavý. Bývají to luxusní restaurace, ale i ty nejzapadlejší. Hodně vyhledávám podniky s atmosférou. Rybí u moře, zvěřinové v Alpách a podobně. Stravování beru jako kulturu národa, tak to musí být se vším všudy. I v nejzapadlejší uličce v Hongkongu vás obslouží a dostanete příbor.

Takže fastfoody vás neosloví.

Posezení tam mi nepřijde jako celek. Je to pouze rychlé uspokojení hladu bez zážitku. Samozřejmě jsem ho ochutnal, ale už jsem tam tak dva roky nebyl.

Dnes rozumí vaření kdekdo, vadí vám to?

Jelikož jsem z oboru, tak mě někdy hodně štve, jaké bludy se lidem ukazují prostřednictvím médií a známých tváří, které vaří. Je to stejné, jako bych já šel do pořadu o autech. Sice bych to nějak zvládl, ale ti, co tomu rozumějí, by si klepali na čelo.

Vrátil jste někdy v restauraci jídlo?

Vrátil a nemám s tím problém. Když to lidé nebudou dělat, tak se kvalita stravování a pohostinství nezmění. Musí to být samozřejmě oprávněné a korektní. Nejsem náročný a i za jídlo utratím. Ale chci odpovídající produkt k ceně a zážitku. Samozřejmě že někdy musím přimhouřit oko, když vidím hotovku za sto korun nebo čtyři eura. Vím, co to obnáší uvařit, a proto se může stát, že to někde dostanete nedokonalé. (...)

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V ZIMNÍM DVOJ ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!

Barbarletter

Aktuality

Výstava "Voda pro život i pro radost" je pro zájem prodloužena!
Až do 10. února tak mají ještě návštěvníci ve výstavní síni českobudějovické radnice příležitost zatočit si starým vodovodním kohoutkem a nahlédnout do historie zásobení Českých Budějovic vodou. A že je to historie bohatá. Vždyť první písemný záznam o městském vodovodu je již z roku 1501, a od dokončení vodárenské věže je to letos rovných 300 let. Výstava odhaluje také skrytá tajemství dominanty náměstí - Samsonovy kašny, která byla nedílnou součástí rozvodu vody v časech baroka. A představen je i unikátní a na svou dobu velmi výhodný systém oddílných vodovodů z konce 19. století pro vodu užitkovou a pitnou, se kterým se do ulic našeho města dostaly také legendární pumpičky. Vodu "pro radost" pak návštěvníkům připomenou příběhy kašniček a parkových fontán, spolu s historií budějovických lázní a plováren. Volně přístupné komentované prohlídky výstavy, na kterých je i příležitost ochutnat pramenitou vodu, kterou budějovičtí pili téměř devadesát let, se konají každou středu mezi 15 a 17 hodinou. Pro zájemce, školy a skupiny stále platí možnost domluvit i jiné termíny. Na desátou hodinu v sobotu 10.února pak Milan Binder, Daniel Kovář a Tomáš Hobizal, kteří tři roky po sobě výstavy z cyklu "Voda - téma bez břehů" připravili, zvou návštěvníky k závěrečné prohlídce a symbolickému rozloučení.
01. 02. 2024 - 09:04
Články doplněny do kompletní podoby
Unikl vám některý z minulých Barbarů? Na našem webu najdete nyní články z posledních vydání v kompletní podobě!
09. 11. 2023 - 21:22
Folková skupina Bonsai č. 3 vydala třetí album
Spojení křtu nové desky s oslavou 25 let existence českobudějovické kapely Bonsai č. 3 se v polovině srpna stalo na nádvoří českobudějovické radnice velkou událostí – více než dvouhodinový koncert s hosty, z nichž někteří přicestovali z velké dálky, měl skvělý ohlas a pokračoval až do rána v klubu Kampa Jihočeské univerzity. Na vysokoškolských kolejích totiž v roce 1998 skupina vznikla. Původně s přáním dát život oblíbeným písničkám již neexistující kapely Bonsai, legendy z 80. let. Zakládající členové Václav Koblenc a Zuzana Králová jsou však tvůrčí lidé, takže nové CD s názvem „Hořká letní noc“ už je pro Bonsai č. 3 třetí v pořadí. Při natáčení byl zvláštním hostem ve studiu violoncellista Karel Stralczynský, bratr zesnulého Františka, hlavního autora slavných písní kapely Bonsai. Dostal prostor v „Songu lodního kuchaře“, kde je sólový part pro dvě violoncella, a symbolicky v písničce „Tajná znamení“, jednom z posledních textů Františka Stralczynského.

Kapela hrající folk s violoncellem má pět stálých členů – spolu se zakladateli v ní hrají Petra Štroblová, Michal Štrobl a Michal Šimík. Odkaz původní Bonsaie rozvíjí Bonsai č. 3 i nadále, současně ale do repertoáru přibývají autorské písně. „Je to naše třetí album a poprvé na něm převládají naše vlastní písničky. Zároveň jsem moc rád, že přinášíme i dva neznámé texty Františka Stralczynského. Zvlášť při písničce ,Vlasyʻ, natočené jako šanson s pianem, mě i při opakovaném poslechu mrazí,“ říká kapelník Václav Koblenc. Na albu „Hořká letní noc“ je celkem patnáct písniček, které ozdobili i hosté na klavír, bicí nebo foukací harmoniku. Řada hostů dorazila i na českobudějovický křest, což mu dodalo mimořádně přátelskou atmosféru a neopakovatelnost, zvlášť když na pódiu účinkovali všichni společně. Z Velké Británie dorazili bývalí členové, zpěvačka Živana Stupková a basák Tomáš Široký. Z cest po Evropě, kterou brázdí obytným vozem, přijel kytarista Jiří Toman a u bubnů zasedl Jan Kubeš. Moravský křest nové desky se konal 1. září na přehlídce Mohelnický Folk-fest, kmotry se stali šéf festivalu Honza Štaigl a Karel Stralczynský,

Základním melodickým prvkem v hudbě skupiny Bonsai č. 3 je violoncello. Nejvíc jí sedí lehce poetické texty a baví ji hledat zajímavé vícehlasy. Za čtvrtstoletí se podle kritiků stala z této kapely stálice na českém folkovém nebi. V roce 2018 získala hlavní cenu poroty na festivalu Mohelnický dostavník a ve finále festivalu Porta Cenu Českého rozhlasu. Zatím vydala dvě CD: „Historka“ (2002) a „Z dlouhých poutí“ (2016). Během období covidu připravila několik sérií hraní do oken jihočeských domovů pro seniory.
09. 11. 2023 - 16:04