Rodokmeny od mojedejiny.cz

Svět vznikl z nudy

Nový film „Tajemství a smysl života“ režiséra a strakonického rodáka Petra Vachlera se stává fenoménem. Více než tři desítky předpremiér snímku spojených s besedou s tvůrcem byly koncem září, kdy jsme se setkali, po celé zemi vždy vyprodané. Naše povídání se odehrálo mezi dvěma projekcemi ve strakonickém kině Oko. Do běžné programové nabídky kin snímek vstoupil 23. listopadu.
Zbyněk Konvička, Foto: Milan Havlík
10. Leden 2024 - 21:43

Petře, jste kreativní člověk. Jak velký prostor potřebujete pro realizaci svých projektů?

Vždycky jsem potřeboval tvůrčí svobodu, ať už to byl Kinobox, nebo Český lev. Nikdo mi do toho moc nemluvil a 90. léta byla velmi svobodná. Televize byla tolerantní, až asi po osmnácti letech jsem si musel některé věci u Českého lva obhajovat. Těch prvních osmnáct let bylo ale fantastických. Mohli jsme si dělat, prakticky co jsme chtěli. Krásná doba.

A co Tajemství a smysl života?

Bylo to pro mě kruciální záležitostí, abych mohl film tvořit svobodně a bez jakýchkoliv zásahů. A to mi bylo dopřáno po všech stránkách. Ctirad Hemelík mi na začátku vzniku nabízel světové osobnosti do možného dokumentu, ale vše se změnilo a já začal psát celovečerní scénář. Oslovili jsme Karla Janečka. Pustil jsem mu video, jak si film představuji. Bylo to něco, u čeho chtěl být a na penězích mu nezáleželo. Stejně jako mně. Říkal jsem mu, že o všechny peníze můžeme spolu přijít oba dva. Souhlasil. Rozpočet filmu jsem nicméně třikrát překročil a zůstal v tom zase sám. Nějakým zázrakem se nakonec peníze dostavily.

Co pro vás znamená svoboda ve smyslu prožívání svobody?
Prožívat svobodu je úžasná věc, pokud tím neomezuji druhé. Pro mě je svoboda vlastně poznaná nutnost. Mohu se chovat svobodně do té doby, dokud budu ctít jakoukoliv formu živé existence v jiných formách. Dokud nebudu ohrožovat druhé a dokud nebudu ohrožovat sám sebe. Hranice svobody si můžeme neustále posouvat. Někdy je potřeba hranice posunout i za cenu odvážného kroku, k němuž jsme se odhodlali. Když to vede k harmonii, je to super.

...i za cenu nepohodlí...

Někdy i to nepohodlí způsobí, že vlastně začneme žít. Když jsem začal chodit v roce 2014 naboso, pochopil jsem, že je život zase pestřejší. Vím teď, jak proudí voda v potoce, jaká je orosená tráva, jaké to je být na sněhu nebo v písku. Najednou jsem si život začal užívat komplexněji. Určité nepohodlí vytváří samotný život, uvědomění si sama sebe.

Naučili jsme se zacházet
se svobodou? Dokážeme si jí vážit a dopřát ji i druhým?
Podle mě žijeme znovu ve zlomové době. Řekněme, že se blíží konec starých časů a začínáme objevovat nové. Vyzkoušeli jsme si etapu, co je to demokracie, co je převážně materiální svět. V materiálnu zjišťujeme, že nový mobil nebo auto neznamená lepší život. Zejména mladá generace to začíná buď chápat, nebo se v tom nevědomě utápí. Vždyť na světě je diagnostikováno přes 300 milionů depresí, spousta lidí si ji přitom ani nepřizná. Když pozoruji některé mladé lidi ve věku 16 až 22 let, vidím, jak strašně tápou a často nevědí, co mají se svým životem dělat. Smysluplné hodnoty jsou hodně nízké a mnozí mladí končí v blázincích či na práškách. Lidé zapomínají na to, že život se skládá z maličkostí a všechno krásné je v nás. Mnozí spoléhají, že budou mít lepší mobil, novější auto nebo větší dům, ale to ke šťastnému životu nevede. V žádném předmětu světa trvalé štěstí nenajdeme.

 

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V ZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

 

Předplatné můžete zakoupit na send.cz