Silovým tréninkem ve fitness proti Alzheimerovi

Už postavení ruky, když doma stiskává tlačítko kávovaru, svědčí o skutečnosti, že má své pohyby v dokonalé souhře. I na volných šatech je znát její pevná postava. Ono to k ní pasuje a ona to ví. Dozvíte-li se, že jí to nespadlo z nebe a musela na sobě hodně makat, závist vám do srdce nedýchne. To spíš mysl vás nastartuje k prvnímu kroku k vlastní proměně, nemáte-li zatím v souladu představu o svém vzhledu se skutečností. Vždyť Veronika takový krok udělala před jedenácti lety také.

Pozná se na člověku, že není spokojený se svým tělem? Asi pozná, viďte?

Myslím, že už ani ne. Společnost v posledních letech změnila přístup k ideální lidské postavě. Je dobře, že nám média nevnucují jako vzory anorektické dívky, ale naprosto se to uvolnilo z druhé strany – z hlediska maximální hmotnosti jednotlivých typů postav. Tam padly všechny bariéry. Mediálně propagovanou královnou krásy může být i extrémně obézní dívka. Nastoupil úplně liberální trend, který jako by nabádal: Buď hrdý na to, jaký zrovna jsi. Vždyť se podívejte, jak se obléká obézní mládež. Oni se to nesnaží skrývat. Dneska vám i mladý člověk, který má 140 kilo, řekne, že se cítí dobře, i když to podle mě není pravda. Nedá se přehlédnout, že přibývá obézních dětí a jejich rodičům je to jedno.

A co starší lidé s nadváhou?

Něco jiného je lehká nadváha. Mít trochu bříško je normální, přirozené. Ale fakt velké procento tuku přirozené není a jde o zdraví. Trpí klouby, srdíčko a u soudného člověka i sebevědomí. Ano, na některých obézních lidech středního věku a výš je vidět, že se za sebe stydí. Ale není jich tolik jako dřív.

Já pro to mám určité pochopení. Když chcete být úspěšná, je třeba, aby z vás vyzařovalo, že jste spokojená sama se sebou. Člověk, který se za sebe stydí, mnoho šancí nedostane.

No, spíš je dneska spousta lidí líná něco dělat, a tak si nalhávají, že jsou spokojení. Jenomže přirozená spokojenost, o které mluvíte, má dva nosné body. Jeden, aby se člověk cítil dobře ve své mysli, a druhý, aby se cítil dobře i ve svém těle, pokud to může ovlivnit. Byla bych ale nerada, aby to vyznělo, že někoho soudím kvůli jeho vzhledu. Je věc každého, jak vypadá, ale jak říkám, jde o to, jestli je s tím skutečně spokojený.

Stalo se vám někdy, že jste se ve svém těle necítila dobře?

Stalo a víckrát. Nikdy jsem sice nebyla hodně obézní, ale měla jsem bříško.

Vy? Nedokážu si to představit.

Genetická výbava. V naší rodině máme hrozně ploché zadky a kulatější bříška.

Takže postava písmene malé „b“.

Přesně tak. A když se začne hlásit puberta, to se přirozeně každá holka chce líbit a zabývá se tím, co se jí samotné na ní nelíbí. Nejhorší to bylo v šestnácti. Já pocházím z vesnice, v té době jsem byla na střední škole v Táboře a jako studenti jsme začali žít společenským životem města. Všímala jsem si spolužaček se supr figurou, a když jsem se podívala na sebe – plochý zadek a břicho víc dopředu, než je třeba. Ne že bych chtěla těm holkám konkurovat, ale sama jsem se cítila strašně. Chtěla jsem vypadat jinak. (...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V PODZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Časopis v elektronické verzi můžete zakoupit na Digiport

Předplatné můžete zakoupit na send.cz