Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Na dítě se zapomnělo

Na úvod se sluší říci, že se známe čtvrt století. A i když by náš rozhovor proto mohl být naprosto neformální, jsme obě vážné. To téma není lehké: českobudějovická rodačka Klára Chábová pomáhá začleňovat děti z dětských domovů do samostatného života. Za svou práci získala ocenění Laskavec od Nadace Karla Janečka. Posláním této nadace je vyjadřovat vděčnost lidem, kteří nezištně konají dobré skutky.
Petra Vicková, Foto: Marek Podhora
29. Červenec 2020 - 14:58

Čím teď právě žiješ?

Aktuálně se s mými spolupracovníky snažíme o legislativní změny, protože je třeba si uvědomit, že provoz dětských domovů, spíš bychom je měli označovat za pobytová zařízení pro děti, se v některých oblastech řídí zákonnou nornou starou šedesát let. Stala jsem se nedávno členkou vládního Výboru pro práva dítěte České republiky, což vnímám jako velkou šanci v této věci něco udělat. Ráda bych, aby se téma transformace ústavních zařízení znovu veřejně otevřelo a začalo se o něm seriózně diskutovat.

Můžeš přiblížit, jak jsi se k dětem bez rodičů dostala?

Celé to začalo v roce 2002, když jsem pracovala v televizi Prima jako scenáristka a přitom studovala zlínskou žurnalistiku a masovou komunikaci. Připravovala jsem na seminární práci a hledala téma. Shodou okolností jsem měla v televizním studiu hosta – herečku Táňu Vilhelmovou, dnes Dykovou, ta si s sebou tenkrát přivedla předsedu spolku Múzy dětem. Umělci z tohoto spolku organizovali celodenní výjezdy za dětmi do dětských domovů, kde je formou hravých dílen zapojovali do různých akcí a her, které odhalovaly a podporovaly jejich talenty, vlohy a rozšiřovaly jejich obzory. A také trochu zvyšovaly jejich sebevědomí.

To tě zaujalo?

Ano. Při povídání před kamerou se lidi ze spolku zmínili, že by potřebovali spolupracovníka, který by jim pomohl s propagací. Šla jsem po vysílání za nimi, domluvili jsme se a já začala jezdit za dětmi. Prezentace jejich organizace se pak stala tématem té mé seminárky. Časem jsem pochopila, že musím jít víc do hloubky, občasné návštěvy jsou sice fajn, ale přála jsem si dělat pro ty děti ještě víc. A v roce 2008 tak vznikla nevládní nezisková organizace Mimo domov.

Sama jsi předtím v dětském domově nikdy nebyla.

To je pravda. A nebyla jsem na to prostředí vůbec připravená. Každý výjezd jsem obrečela. I když si myslím, že jsme děti bavili a ony byly moc rády, že se o ně někdo v tomto směru zajímá, přesto jsme klouzali po povrchu. Snažila jsem se jít k nim blíž, poznat, jaké mají osudy, co se v nich odehrává, jaká mají traumata, co by skutečně chtěly, jaké mají plány, sny… Došlo mi, že je o ně materiálně postaráno dobře, jsou v čistotě, v bezpečí, ale že není v lidských silách jim tu poskytnout individuální pozornost, plný zájem a milující náruč. (...)

 

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Letní číslo časopisu Barbar v prodeji mj. na alza.cz

Předplatné můžete zakoupit na send.cz