Dal bych si na Lipně lepší kafe
Jak velkou část léta jste strávili na Lipně? Davide, vy zde plníte své reprezentační povinnosti?
D: Jé hele, Petr. (Se zájmem si prohlíží obálku zářijového čísla časopisu Barbar, na které je plzeňský herec Petr Batěk). To je můj kamarád, dokonce jsme spolu seděli v lavici.
Jaký byl?
D: Chodili jsme spolu už na základní školu na Slovenskou alej v Plzni. Na střední škole jsme spolu seděli v lavici a byli jsme obrovští kamarádi. Založili jsme rockovou kapelu Tudor, kde on hrál na bicí a já na basovou kytaru. Pak jsem se ale musel rozhodnout, jestli hudbu, nebo jachting. Jako hudebník jsem nikdy moc dobrý nebyl, tak vyhrál jachting. Pro mě to byla správná volba, ale i pro Petra a taky pro jeho bratra Pavla (v současnosti herec Národního divadla, pozn. aut.), kterého také moc dobře znám. Oba sleduji a fandím jim, i když se vídáme mnohem méně. Občas zajdu na Petrův koncert, ale už to není jako dřív. Nedávno jsem si s ním psal ohledně filmu Revizor, kde Petr hrál.
Co jste mu psal?
D: Jako správné mladé puberťáky nás revizoři často naháněli, tak jsme na tu dobu společně zavzpomínali.
Na střední školu jste chodil před listopadem 1989. Jaká to byla pro vás doba?
D: Velice zajímavá. Rocková muzika nebyla podporovaná, o to víc jsme měli zážitků. Petr byl ale hrozně fajn kluk, u kterého se projevoval talent na kreslení, na hudbu. Vždy měl vystupování dominantního, charismatického člověka, který na sebe uměl strhnout pozornost, už když přišel do místnosti.
Ale zpátky na Lipno...
D: Zaměstnává mě Český jachtařský svaz. Jsem trenérem sportovního centra mládeže, dvouposádkové mládežnické třídy 29er. Trénuji zhruba s dvaceti juniory ve věku od 14 do 19 let. Je to výběr naší juniorské reprezentace. Snažím se je připravovat na mezinárodní soutěže. Zhruba pěti posádkám se věnuji intenzivně, trénujeme spolu celý rok. Absolvujeme přípravu v zahraničí. V červenci jsme byli na mistrovství světa, v srpnu na mistrovství Evropy. Právě Lipno je pro takovou přípravu ideální. Je to naše české moře, krásná vodní plocha, kde máme ideální podmínky pro trénink. Samozřejmě jezdíme i na jinou vodu, jako například Nové Mlýny či Nechranice, ale Lipno je Lipno. Sám tu ještě závodím a kapitánuji a trávím tu volno s rodinou.
Lucie, vás David vás na Lipno přivedl?
L: Já jsem z Příbrami, a tak jsme měli chatu na Orlíku. Na Lipně jsem byla možná jako dítě, nic mě sem netáhlo, Lipno mi představil až David.
V čem je Lipno pro vás jako jachtaře výjimečné?
D: Hlavně tou vodní plochou. Můžeme tu postavit hned několik závodních okruhů naráz. Lipno je ale strašně fajn i pro turistický jachting, protože je to velice členité jezero. Je možné vyjet z lipenské mariny, zastavit se v Přední Výtoni, zajet si do Frymburku, podívat se do Kovářova, pak dojet do Černé v Pošumaví, do Horní Plané nebo kotvit v malebných zátokách a užívat si klidu, který tu je. Když fouká, tak u nás nic podobného nezažijete.
A co dělá na Lipně jachtař, když nefouká?
D: V ten moment má Lipno také velkou výhodu. Je možné tu vyjet na kola. Je tu ale pestrá nabídka trávení volného času, kdy je možné vyrazit za klidem na pravý břeh Lipna nebo za zábavou do Lipna nad Vltavou a do Frymburka.
Vy sem jezdíte od dětství. Jak moc se Lipno změnilo?
D: Jezdil jsem sem od malička. Rodiče prodali chatu na Hracholuskách u Plzně a koupili chatku v Hůrce, takže táta sem jezdí dodnes. Táta je také jachtař, ale na Hracholuskách je úzká voda a pořádně se tam nedá jezdit na lodi, proto to stěhování. Pamatuji, že tam, kde je dnes lipenská marina, tak bylo rákosí a v kempu v Lipně nad Vltavou byla dřevěná bouda, kde byly windsurfy a já jsem se tam učil jezdit. Vozil jsem s tátou turisty z Plzně na zdejší zotavovně v kajutové plachetnici. Ve srovnání s dneškem je změna zásadní, markantní. Dnes, když se procházíte kolem Lipna, tak to vypadá jako na středomořské riviéře. Sám mám z toho moc dobrý pocit. A jsem rád, že stejně to vnímají i jiní sportovci, kteří se sem dokonce přestěhovali a našli zde svůj domov. Taková setkání s podobnými lidmi, jako jsme my, jsou pak velice příjemná.
My si povídáme v kempu Jestřábí v Černé v Pošumaví...
D: Já jsem tu přes léto hodně často. V Lipně jsme vždy přes Silvestra, jeden týden o jarních prázdninách kvůli lyžování. Pak jeden týden na jaře, kdy tohle roční období propuká a není tady tolik lidí. To si užíváme. Pak začnou tréninky a soustředění a od dubna už tu mám závody, šampionáty. Často tu budu ještě v září, v říjnu jeden sportovní víkend, pak jachtařská sezona končí a stěhuju se do Plzně.
Jak je těžké uživit se jako jachtař? Absolvujete závody po celé planetě...
D: Dá se, ale je to obtížné. Jachting není moc dotovaný sport. Já navíc jezdím na moderních lodích, ne na tradičních plachetnicích; jako závodník nejsem tak podporovaný ze strany svazu. Musím si hledat partnery, kteří se chtějí prezentovat formou jachtingu. Naštěstí se to daří, ale všechno si dělám sám, i manažera. K tomu pět let trénuji mládež a ještě budu čtyři roky pokračovat. Mám tu práci moc rád, protože vidím jasný progres, jak se děti mění v jachtaře, ale také jak se vyvíjejí lidsky.
Vy jste trénoval stříbrnou olympijskou medailistku z Athén Lenku Šmídovou. Máme u nás teď talent, který se jí může vyrovnat?
D: Týmy se tak profesionalizovaly, že máme jen velice malou šanci se na olympiádu dostat. Naše jachtařské naděje studují a po škole nemají čas jezdit například z Prahy do Nechranic, kde je přehrada. Stejné je to v Brně, kde se trénuje na přehradě v Nových Mlýnech. Ale máme velikánskou naději, Čechoitalku Alessiu Pelanti, která žije u Lago di Garda, a proto může trénovat každý den. Do té vkládáme veliké naděje.
Na druhou stranu nemáme velehory, ale přitom máme olympijskou vítězku ve snowboardingu a sjezdovém lyžování...
D: To je pravda. Stejně jako ona, když jedeme na soustředění, tak se jachtingu věnujeme na sto procent a výkon je maximální.
Na začátku rozhovoru jste zmínil, že jako našeho nejúspěšnějšího jachataře si vás mohou klienti najmout jako trenéra.
D: Poptávka je dost velká, ale já na to nemám moc čas. Vedle toho, že trénuji děti, se snažím pořád závodit i sám. Rád bych pronikl na stupně vítězů na světovém šampionátu katamaránů, kde jsem vždy skončil čtvrtý. Turisty bych klidně mohl vozit na plný úvazek, vydělával bych mnohonásobek toho, co teď. Ale peníze pro mě nejsou to nejdůležitější. Mohl bych dělat kapitána na moři a jezdit s klienty, ale jsou věci, které dělat nechci, a také si vybírám toho, koho si chci kapitánovat. Navíc práce pro svaz je pro mě důležitá a beru ji jako prestižní záležitost.
Lucko, jak se vám líbí trávit léto v obytném voze na pláži v Černé v Pošumaví?
L: Já to mám ráda, ale hodně záleží na počasí. Když je zima a prší, nemáte se kde usušit. Ale co jsem s Davidem, tak jiná možnost ani moc nepřipadá do úvahy. Je to určitý druh romantiky. Navíc se takhle dá jednoduše vytvořit dobrá parta. Teď jsou vedle nás další dva kamarádi jachtaři.
Jachting je asi určující element vašich pracovních i nepracovních dní.
L: Asi jednou jsme byli na dovolené, která neměla s jachtingem nic společného. Ale jinak máme hodně kamarádů, kteří nejachtaří a rádi vyrážejí na dovolenou obytným autem.
A co vaši kamarádi z ČT nebo missky?
L: Mám samozřejmě hodně kamarádek z mého světa. Byli jsme s nimi v létě společně například v Soběhrdech na farmě, ale ono to nejde s Davidem naplánovat. David je často mimo domov, a když to jde, tak jezdíme s ním. V létě byl například tři týdny v Polsku, kde se konalo mistrovství světa. Tam by to pro nás nebylo příjemné. Ale jezdíme s ním do Itálie, kde trénuje v Lago di Garda. První týden prázdnin jsme tradičně strávili v Lipně v našem apartmánu, od té doby jsme tady v kempu. Toto léto jsme tu po třetí. Moje mamka je učitelka v mateřské škole, takže má celé léto prázdniny a pomůže, kdykoliv je třeba, nebo býváme také často spolu. Byli jsme v Turecku u moře a s Davidem po deseti letech na normální dovolené s dětmi v Emirátech.
Apartmán na Lipně vás neláká?
L: To je úžasná destinace, ale já tam platím hypotéku a přes prázdniny je apartmán stále obsazený, a proto ho nechávám vydělat. Navíc když je hezké počasí, tak jsme v obytňáku opravdu rádi. Na jaře a v zimě raději apartmán.
Objevují se i klienti, kteří chtějí bydlet u bývalé miss ČR?
L: (smích) Nemyslím, že by to bylo rozhodující nebo že by někdo chtěl hodnotit, jak jsme ho zařídili. Ale když se někdo rozhoduje mezi stejně velkými apartmány, který si vybrat, tak asi vyberou ten můj. Toto léto jsem měla obsazené jen lidmi, kteří se mi ozvali sami, a příští léto je to stejné.
Vyptávají se vás klienti na zákulisí volby miss?
L: To ne, ale říkají, že mě sledují na Instagramu, posíláme si fotky. S řadou klientů jsme pak ve spojení.
Jaké jste měla pracovní léto?
L: V České televizi mám volno. Skončili jsme v červnu a začínáme až v září. Vůbec léto mívám dost volné, protože není ani mnoho akcí k moderování. Bývají spíš festivaly nebo golfové turnaje. Téměř stoprocentně jsem se věnovala dětem. Bez dětí jsem byla vlastně jen dva dny, kdy jsme vyrazili s kamarádem na koncert Pink do Polska. Občas si děti s Davidem rozdělíme, což je fajn. Davídek bývá s tátou na Lipně, i když ho zatím jachting neláká. Malá Lola je se mnou.
Jaký je váš názor na to, když někdo označuje Lipno nad Vltavou za developerský projekt, který se vymyká hranicím vkusu?
D: Pokud někdo říká, že by nechtěl dopadnout jako Lipno nad Vltavou, je v tom mnoho závisti. Všichni chtějí být úspěšní i komerčně. Já si pamatuji starostu Zdeňka Zídka, kdy provázel pana prezidenta po Boubíně a odpoledne seděl v bagru a tvrdě makal na Lipně. Pamatuji, jak jezdili po různých rekreačních střediscích v Evropě i ve světě, které mají letní i jarní sezonu, a zjišťovali klady a zápory. Dnes vše funguje. Je dobré využít polovinu Lipenska komerčně jako českou riviéru a tu druhou nechat přírodě. Dobrý plán je udělat z jednoho lesa a kopce sjezdovku, vybudovat super lyžařské středisko, lidi se tam vyřádí, navíc vyrazí i do přírody a naučí se ji poznávat, naučí se ji mít rádi. Na pravém břehu by se neměly stavět ani milionářské vily, ani sruby, prostě nic.
Zmínil jste starostu Lipna, znáte se s místními?
D: My spolu jachtaříme. Je skvělé, když má obec starostu, který tomu rozumí. Je obrovský sportovec. On je ten, který vymýšlí, dává všemu správný rozměr. Ráno po Silvestru ho můžete v Lipně potkat, jak uklízí koše, aby to bylo v obci zase hezké. Přivedl na Lipno Vaška Chalupu (trojnásobný vítěz světového poháru ve veslování a stříbrný z olympiády v Barceloně, pozn. aut.), který je tam šťastný.
Co podle vás Lipnu chybí?
L: Kvalitní gastronomie. I když ceny jsou zde opravdu světové, kvalita pokulhává. Já ráda peníze utratím, ale to jídlo aspoň musím pozřít a nejlépe si i pochutnat... Což se bohužel ne vždy podaří.
D: Když si dám kávu za 70 korun, čekám kvalitní kafe. Ale není to pravidlo. Navíc je tu velký problém s personálem. I když už se to lepší, protože odsud hodně lidí chodilo pracovat do Rakouska. Líbí se mi tu ta různorodost. Často se mě kamarádi i ptají, co jim můžu na Lipně doporučit. Tak když je to třeba starší člověk, který má rád klid, pošlu ho do Přední Výtoně. Mladou rodinu s dětmi do Lipna na Vltavou nebo do Frymburku. Toho, kdo má rád vodní sporty a rád zkouší nové, do Černé v Pošumaví. Na Lipně se zkrátka nemůžete nudit.
CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ŘÍJNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!
Na stáncích v prodeji za 49 Kč!