Kamenice nad Lipou: Za zážitky. A za pivem

Jsou místa jako stvořená pro nové začátky. Jsou místa, kde jeden začátek zkrátka nestačí.

Měšťané v Kamenici nad Lipou zkoušeli vařit pivo už v 15. století. V 17. století tu vrchnost vybudovala první pivovar. Jeho dnešní tvář mu vtiskla přestavba z let 1860 až 1861. A pak je tu ten poslední začátek, datovaný rokem 2016: tehdy sem přichází Milan Houška, který se rozhodl investovat do záchrany starého pivovaru, obnovit tradici, dát včerejšku i dnešek.

„Dlouhodobě jsem podnikal ve strojírenství, vyráběli jsme díly pro automobilový průmysl, ale najednou jsem cítil, že potřebuji nový impulz. Stál jsem tu a říkal jsem si, že tohle bude ono. Budeme vařit pivo – něco, co mě celý život baví, pivo miluju,“ popisuje Milan Houška.

Manželka Ivana ho považovala za blázna. Viděla tu ohromnou dřinu, která je čeká, vnímala rizika, cítila ale také Milanovo nadšení. Vrátit život místu, kterým tepe historie Vysočiny. Kde už v 19. století trochu přecenili svoje síly, když se pustili do megalomanské stavby; budování v Kamenici částečně zavdalo impulz k modernizaci okolních konkurenčních pivovarských provozů, takže zamýšlená kapacita 20 tisíc hektolitrů nebyla nikdy dosažena. Pivovar s utaženým opaskem úspěšně přežil dvě světové války, aby mu po té druhé srazilo vaz znárodnění a nástup komunistického režimu. Naposledy se tu pivo vařilo roku 1947.

„Čtyřicet let do areálu nikdo neinvestoval. Po uzavření pivovaru měl u nás Budvar velkosklad pro jižní Čechy a Vysočinu, roku 1952 budovy převzalo spotřební družstvo Jednota. A soudruzi hospodařili a hospodařili, dokud to nespadlo a nešli pryč. Nádvoří bylo zarostlé stromy, připomínalo džungli,“ vypráví Milan Houška.

Společně s přistoupivšími společníky Bohumilem Koutníkem a Petrem Záhorkou vytvořili místo vlídné k člověku, otevřené obci a respektující řemeslo. Pivovarská restaurace je skvělou příležitostí, kde ochutnat zdejší pivo. Sládek dokázal, že desítka není béčkový produkt: stala se dokonce vlajkovou lodí kamenického pivovaru, z celkových tržeb dělá přes 40 procent. Vyhlášená je kamenická jedenáctka i dvanáctka. Začátkem května vždy začínají vařit osmičku, říkají jí cyklistické pivo, má necelá tři procenta alkoholu. Do toho přicházejí speciály, originální nápady, a tak tu pod pokličkou drží kolem třiceti receptur.

Kamenice leží na křižovatce cest – a v posledních letech také na tahu cyklostezek, cyklistů se tu v sezoně schází požehnaně. Jednou napočítali ve stojanech i šedesát kol. „Přijíždějí návštěvníci z Pelhřimova nebo Jindřichova Hradce, čím dál častěji ale adresu pivovaru zadávají do navigace Budějčáci nebo Pražáci. Právě pro ně teď začínáme budovat také ubytování, hotel s přibližně pětačtyřiceti lůžky, aby tu mohli pořádat také větší akce, svatby nebo teambuildingy. Vznikne také druhá restaurace a sál až pro 150 lidí. Otevírat chceme na jaře 2027,“ doplňuje Bohumil Koutník.

V současnosti vaří na plné obrátky jak velký pivovar, tak i minipivovar, který slouží pro sládkovy experimenty a pivní workshopy. Pod vedením současných majitelů se podařilo naplnit sny někdejších budovatelů: výstav se letos posunul na šestadvacet tisíc hektolitrů. To už jsou zásoby, které dokáží plnit sklepy restaurací po celé republice, protože věhlas kamenického piva se rychle rozšířil do okolí. A hospodští i zákazníci volají: Uvařte nealko. Bude – snad už v příštím roce. Včetně moderních ochucených variant, tolik populárních u mladých konzumentů.