Do Plzně se budu vracet jako divák

„Moje desetiletá mise se vlastně uzavře až za rok, kdy doběhne sezóna, kterou jsem ještě připravil spolu s dramaturgem Pavlem Bárem,“ říká Lumír Olšovský. A skutečný závěr jeho plzeňského působení bude vskutku velkolepý: tradiční červnová „Noc s operou“, jež se koná v lochotínském amfiteátru pro tisíce diváků, uvede tentokrát muzikálový hit „Mamma Mia!“.

Pojďme se ohlédnout za vašimi prvními týdny v Plzni.

Přicházel jsem s vědomím toho, že se pozice plzeňského muzikálu zdá vhodná k posunu, ke zlepšení. Že je jako pole, které vyzývá ke zorání. A k nové sadbě. A k velkému okopávání.

Bylo to hodně náročné?

Vlastně ani ne. Byl jsem relativně mladý, i když mi bylo už přes čtyřicet, ale i tak jsem se dokázal do celé té situace vrhnout odvážně a bezstarostně. Viděl jsem velký potenciál, který nebyl využitý. A to mě lákalo. Můj následník Jozef Hruškoci to teď bude mít o něco těžší. Laťka je hodně vysoko. Ale věřím, že si s tím poradí.

Vám se podařilo posunout soubor na post jednoho z nejrespektovanějších muzikálových souborů v republice, na který se jezdí opravdu z daleka. Kolikrát jste se za těch deset let setkal s tím, že jste přišel s nápadem, a bylo vám řečeno: tohle nepůjde?

Nesčíslněkrát! Když jsem viděl v Londýně „Billyho Elliota“, říkal jsem si, že v České republice by ho chtěl dělat jedině blázen. A pak jsme ho uvedli v Plzni. Protože jsem najednou ucítil, že by to vlastně šlo, když se do toho ještě něco vloží. Říkal jsem, že těch nápadů, které se neuskutečnily nebo kterým nebylo přáno, bylo mnoho, ale tak je to už vždycky. Když je nápadů tisíc, sto jich nevyjde, ale devět set jich stojí za to. A já jsem měl obrovské štěstí, že jsem v Plzni našel otevřené náruče ředitele Martina Otavy a náměstkyně Kateřiny Königové. Ta mě vždycky podržela, a pokud třeba i ředitel váhal, ona se zaručila, že to dobře dopadne. Takže díky náklonnosti, kterou jsem cítil, jsme hned v prvním roce mého působení mohli založit muzikálové studio, kde vychováváme muzikálově nadané děti. Vzápětí jsem založil festival „Na scénu“, což je přehlídka uměleckých škol z celé republiky. A to už jsou opravdu velké akce, finančně náročné. Jsem rád, že mi vedení DJKT věřilo.

Jak důležité pro muzikálový soubor je, že se v Plzni na konzervatoři začal učit muzikál?

Je to moc dobrý krok, zvlášť když můžeme po sepsání memoranda o spolupráci počítat s muzikálovým dorostem jako se svými budoucími kolegy. A zároveň, protože s námi hrají, můžeme nad nimi vzít tak trochu patronát a dohled, pomáhat jim, a hlavně je vzít mezi sebe, i když ještě studují. (...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V PODZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Časopis v elektronické verzi můžete zakoupit na Digiport

Předplatné můžete zakoupit na send.cz