Jsem pořád kluk z vesnice

Pro České Budějovice a celý region to bude událost: v roce 2029 se dočkají spalovny, odpadky přestanou končit v zemi…

Po desítkách let plýtvání zdroji se konečně i v jižních Čechách dočkáme moderní kapacity na energetické využívání odpadů, které dosud končily na skládkách. Harmonogram držíme, zkušební provoz zahájíme v roce 2029, aby o rok později bylo nejen naše město, ale i další partneři připraveni na legislativní zákaz skládkování. Jenom nepoužíváme slovo spalovna, ale ZEVO, protože budeme nejen spalovat, ale současně v kogenerační výrobě získávat tepelnou a elektrickou energii. Pro zařízení na energetické využívání odpadů platí také přísná legislativa povolující například jen minimální hodnoty emisí vypouštěných do ovzduší.

Jsou Budějovice pro takové zařízení vhodné?

Teplárna v majetku města disponuje největší soustavou zásobování teplem v jižních Čechách a má zajištěny celoroční odběry. Právě symbióza ZEVO a dálkového tepla je logicky klíčová pro efektivní provoz a zajímavou ekonomiku projektu, ze které budou profitovat nejen zákazníci odebírající energie, ale také jednotliví původci odpadů, v tomto případě zejména municipality. Když k tomu připočítáme místní brownfield po dosluhující výtopně Vráto, který chceme ke stavbě využít a který je vhodně napojený na dálniční i železniční síť, vychází z toho zajímavý potenciál. Potvrzují to desítky analýz zohledňujících pohledy právní, ekologické i technologické. Několik let již spolupracujeme s mezinárodním týmem odborníků, získali jsme všechna klíčová povolení i notifikaci Evropské investiční banky, na jejímž základě nám byla přidělena dotace na spolufinancování nemalých investičních nákladů. Projekt je součástí všech strategických dokumentů města a kraje, čehož si opravdu vážíme. Zástupci města již v roce 2020 jednomyslně odhlasovali ukončení spalování uhlí a jasný plán, jak ho nahradit místně dostupnými bezemisními a obnovitelnými zdroji. ZEVO a cirkulární ekonomika v něm hrají nezastupitelnou roli podobně jako v jiných civilizovaných evropských městech.

Dokáže ZEVO řešit i starší skládky? Spalovat, co už dříve někdo zahrabal?

Například ve skandinávských státech je docela běžné, že se „čerstvý“ odpad mísí s odpady, které se průběžně vytěžují ze skládek. Věřím tomu, že jednoho dne to půjde i u nás a skládky přestanou zamořovat své okolí.

Je tedy z vašeho pohledu potřeba „těžit“ staré odpadky?

Pro rozjezd cirkulární ekonomiky je aktuálně naprosto klíčové vybudovat optimální síť vhodných koncovek pro materiálové i energetické využití odpadů. Bohužel nebo bohudík záleží na úhlu pohledu, čerstvých odpadů je v České republice pořád víc než dost. Pro ZEVO Vráto jsme zvolili kapacitu, která nebude předimenzovaná, abychom zbytečně neodkláněli části odpadů, které lze recyklovat, do energetického využití. Prostě abychom nespalovali to, co ještě může efektivně sloužit jako nějaký výrobek. Česká republika je skládkařská velmoc, přestože patříme mezi špičku ve třídění. To je smutný paradox. Náklady na likvidaci odpadů dramaticky rostou, navíc jejich energetický potenciál maříme ukládáním na skládky, a třeba právě do Budějovic vozíme uhlí z jiných regionů. To opravdu nedává smysl. Přitom první spalovna na území Rakouska-Uherska byla postavena v Brně. Naši předkové byli progresivní vizionáři a dnes tak trochu objevujeme objevené.

Některé změny přijímáme pomaleji než jinde…

To se například týká i nedávné vášnivé diskuse o zálohování nápojových PET lahví a hliníkových plechovek. Nemůžeme se divit, odpady jsou byznys. Existují firmy, které nechtějí o skládkování logicky přijít, a po jejich boku stojí také obce, na jejichž území se skládky nacházejí. Společně se pak brání, aby nepřišly o příjem. Novela příslušného zákona navrhovala férový vzorec, podle kterého by se část peněz ze záloh obcím vracela, ale stejně jsme nenašli shodu, přestože PET a hliník jsou velmi dobře recyklovatelné a většina zemí v Evropě buď podobné systémy už léta úspěšně využívá, nebo je systematicky zavádí. Připravený zákon tedy schválen nebyl, přestože bychom dosáhli reálného zlepšení životního prostředí, méně plastů na skládkách, v krajině či v oceánech, a to prosím bez zatížení státního rozpočtu. Měli bychom vědět, co opravdu chceme a jít si za tím. Rozhodují činy, ne slova. Anebo si klidně přiznejme, že ekologie nám opravdu nic neříká a pak je na čase hledat jiné způsoby života – nakonec třeba dojdeme k tomu, že nejlepší bude, když odpadky zase necháme válet rovnou na ulicích. Ušetříme tím i docela dost peněz, ale věřím, že o takové konce nikdo fakticky nestojí.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V PODZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Časopis v elektronické verzi můžete zakoupit na Digiport

Předplatné můžete zakoupit na send.cz