Rodokmeny od mojedejiny.cz

Rakovina byla vysvobození

Šárka Šteinochrová je mladá maminka dvou malých dětí. Usměvavá, pozitivní, plná energie. Leckdo by jí určitě záviděl. Ale ona závist není tak docela na místě. Bylo jí pětadvacet, měla manžela a vytoužené miminko, které nepřišlo hned. Zdálo se, že je šťastná. Jenže ani ne za rok onemocněla její maminka rakovinou. O pár dnů později diagnostikovali lékaři rakovinu i Šárce.
Markéta Čekanová
13. Srpen 2025 - 08:12

Byla to rakovina lymfatických uzlin. Péče o syna a zároveň vydělávání peněz, chod rodiny, to všechno stálo na manželovi, který trpí silnou cukrovkou. Snažila jsem se najít balanc mezi svou onkologickou léčbou, péčí o syna a manžela, domácností, stavbou domu a hypotékou na krku. Jedinou možností, jak vše zvládnout, bylo vozit syna na hlídání k manželovým rodičům do 135 km vzdáleného Tábora, kde se o něj v těch nejkrušnějších okamžicích léčby rádi postarali. Trápilo mě, že se svým patnáctiměsíčním drobkem nemohu být. Trápil mě nedostatek sil, pocity selhání v mateřské roli. Odloučení i strach z celé situace,“ popisuje události, které stály na počátku velkého projektu.

Pro boj s rakovinou si Šárka založila blog a snažila se ze svých trápení vypsat. Přitom se jí honilo hlavou, že jiné maminky jsou na tom možná ještě hůř. A tak vznikla organizace Maminy s rakovinou.

 

Jaká byla první slova, která vám proletěla hlavou, když vám tehdy lékaři sdělili diagnózu?

Podobně jako mnoho dalších onkologických pacientů, kterých se to dotkne a vůbec s tím nepočítají: Proč já? Navíc po mně ještě onkologicky onemocněl můj dědeček, takže jsme byli tři onkologičtí pacienti v jedné rodině, a proto jsme začali vnímat rakovinu jako nemoc celé rodiny.

Našla jste odpověď na otázku: Proč já?

Ano.

Jak zní?

Bylo to pro mě vysvobození.

Z čeho?

Z jakési klece, z neustálého točení se v honbě za dokonalostí, z urputnosti, která ve mně byla, ze zablokovaných emocí. Tlak na výkon, pocit, že musím všechno zvládnout sama a nesmím ukázat slabost, mě svazoval a vyčerpával. S příchodem téhle životní etapy se začala jedna část krásně rozpouštět. Rakovina mě zastavila způsobem, jakým už to tělo jinak neumělo. Přiměla mě pustit všechno, co mě odvádělo od podstaty života. Díky nemoci jsem mohla začít žít jinak – opravdověji, klidněji a laskavěji sama k sobě.

To zní úplně idylicky. Já si to představuju spíš tak, že proti vám nejednou stanul obr, měl v ruce kyj, praštil vás s ním do hlavy a řekl: Zastav se, odboč. Bylo to tak nějak?

Dá se říct, že ano. Otočila jsem se o 180 stupňů. Ale ne naráz. Mělo to více fází. Skutečná změna šla mnohem hlouběji a trvala roky. Nejprve přišlo to vnější – zpomalení, změna hodnot. Pak přišla druhá, mnohem těžší fáze – začala jsem zpracovávat stará, hluboko uložená traumata, o kterých jsem dřív ani nemluvila. Až několik let po léčbě jsem si začala připouštět bolestné skutečnosti z minulosti – znásilňování tehdejším přítelem, šikanu ze školy. Tyhle nezpracované rány hrály v mém onemocnění obrovskou roli. Tenhle proces uzdravování nebyl snadný, ale byl nezbytný. Proto dnes vím, že jen malé procento lidí – podle výzkumů asi čtyři procenta – dokáže po onkologické diagnóze skutečně udržet změnu životního stylu. Nebo se dokonce vydat cestou hlubšího sebepoznání a práce na sobě. A já jsem nesmírně vděčná, že jsem mohla být mezi nimi.

Co všechno jste díky rakovině nechala za sebou?

Rok předtím jsem chystala svatbu, chodila jsem do školy, snažili jsme se o dítě a chodila jsem do zaměstnání. To je jako udržet pět míčků ve vzduchu a čekat, který z nich spadne. Spadlo zdraví. Byl to zdvižený prst. Tělo už nevědělo, jak mi říct, že tohle všechno nezvládá. S příchodem onkologického onemocnění se to všechno na chvíli zastavilo. A dalo mi to prostor přemýšlet, co je v životě důležité a jakým způsobem teď jít dál, abych tady mohla být pro svého malého syna. Pak přišla zkouška ještě jednou – když jsem s novým zápalem v tomto oboru vyhořela a musela se učit i této rovnováze. (...)

 

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V LETNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

 

V České republice je každoročně diagnostikováno přibližně 87 361 nových případů zhoubných nádorů. To znamená, že denně si tuto diagnózu vyslechne zhruba 240 lidí. Přibližně třetinu z tohoto počtu tvoří maminky. Celkově se odhaduje, že každý třetí Čech během svého života onemocní nějakým typem rakoviny.

 

ŠvihlejFest

11. října

Hala Lokomotivy Plzeň

Workshopy skákání přes švihadlo (svihej.cz)

Soutěže

Zábavná stezka pro rodinné týmy

Užitečné informace a inspirace

www.maminysrakovinou.cz

 

Předplatné můžete zakoupit na send.cz

ELEKTRONICKÁ VERZE: V prodeji na digiport.cz za 59 Kč!