Je libo polechtat, nebo zahrát na housličky?

Když jsem si šel povídat s Janem Vyhlídkou, vybavila se mi příhoda, o které jsem si myslel, že o ní nikdy nepromluvím, protože k tomu se příležitost nenajde. To jsem se kdysi nad vypitou lahví trumfoval s volnočasovým sportovním střelcem, komu z nás osud víc ublížil, když zařídil, že nevykonáváme vysněné profese. Nakonec ten střelec prozradil, že se už od první třídy touží stát velitelem popravčí čety. Tím vyhrál, protože takové činnosti by se neměl správně věnovat ani jako koníčku. A teď to vyprávím odborníkovi na katy a popravy a říkám si: Mám se ho zeptat, nemám – a tak jo:

Jaký sen o své budoucí profesi jste měl v první třídě?

První třída? Rok 1985. Československá televize každou neděli dávala film pro pamětníky a mě v nich fascinovali vysoce postavení úředníci. Takoví ti sekční šéfové v podání třeba Jaroslava Marvana, kterým všichni prokazují úctu. Snil jsem o tom, že jednou budu také šéfem jako za první republiky.

Co jste pro to udělal tehdy v éře rozvinutého socialismu?

Nic. Mě na druhém stupni začaly strašně bavit kaktusy a sukulenty. Nashromáždil jsem jich obrovské množství, studoval jsem odbornou literaturu a obdivoval cestovatele Friče, který jezdil do Ameriky hledat nové druhy. Chtěl jsem být vědeckým cestovatelem jako on.

V reálu to dopadlo jak? Už bylo po sametové revoluci, cestovat se dalo.

Ano, ale já vystudoval strojní průmyslovku, stal se ze mě konstruktér a baví mě to. Stále působím v oboru, teď jako vedoucí výroby ve firmě, kde se konstruují a vyrábějí čistírny odpadních vod a úpravny vody. Vlastně se mi splnil sen z dětství o vedoucím pracovníkovi, ale bez prvorepublikového poklonkování – to bych ani nechtěl. (...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V LETNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Předplatné můžete zakoupit na send.cz

ELEKTRONICKÁ VERZE: V prodeji na digiport.cz za 59 Kč!