Malé divadlo zve také diváky s postižením

Impulz přišel poté, co umělecký šéf Malého divadla David Košťák s kmenovým režisérem Štěpánem Gajdošem loni absolvovali workshop na téma Inkluze v divadle pro nevidomé, který uspořádal Spolek Just Monkeys s polskou lektorkou. To byl první krok k rozhodnutí zpřístupnit program dalším skupinám publika. „Lidé s tělesným postižením včetně vozíčkářů se do Malého divadla bez problémů dostali už předtím, protože budova je bezbariérová a je tady i druhý vchod a rampa. Chtěli jsme ale zážitek z našich představení zprostředkovat i dalším skupinám handicapovaných, a to nevidomým, neslyšícím i lidem, kteří mají tyto smysly postižené částečně. Každému z těchto diváků nabízíme individuální asistenci a osobní přístup, protože kvalitu vnímání velmi ovlivňuje konkrétní míra postižení i fakt, zda se s ním už narodil, či se mu to přihodilo během života,“ vysvětluje David Košťák.

První velkou příležitost vytvářet novou hru rovnou s ohledem na tyto diváky dala inscenace „Born This Way“, kterou Malé divadlo poprvé uvedlo v únoru. Spolu s ní vybralo z repertoáru další vhodné tituly: pro zrakově postižené jsou celkem čtyři a pro neslyšící tři. Záleží na tom, zda je inscenace založená spíš na slovech a zvuku, nebo na vizuálních zážitcích. Zájemci pak už nemusí udělat nic víc, než že si ke vstupence týden dopředu objednají bezplatnou asistenci a přijdou na představení dřív. U vstupu je bude čekat umělecký šéf nebo jiný člen souboru, přivítá je, provede prostorem a vezme na jeviště, kde je seznámí i se scénografií. Poté přijdou herci a popíšou jim své role, případně ukážou loutky, s nimiž hrají. Připravené jsou i knihy s ústřižky materiálů využitých pro kostýmy.

„BORN THIS WAY“ O TOM, JAK SE VCÍTIT

Aby nebyli handicapovaní ochuzeni ani o zážitek z choreografie, přišlo Malé divadlo s další novinkou, kterou poprvé vyzkoušelo právě v inscenaci „Born This Way“. Lidé se zrakovými problémy dostanou sluchátka a v pasážích, kde se odehrává tanec a pohyb, uslyší přímo od herců popis, co dělají, jak u toho vypadají a na co myslí. „Například toreador, který je oblečený v růžovém kostýmu, vypráví, jak se cítí, když má na sobě růžovou barvu – zda je znakem jemnosti, nebo je to zaschlá krev na bílé látce a dozvuk zkrocené agrese. Je to o něco subjektivnější linie, díky níž nevidomý divák získá impresi novou formou,“ líčí umělecký šéf, kterého potěšilo, že nikdo z Malého divadla nebere tyto úkoly jako práci navíc. Všichni jsou prý rádi, že mohou být lidem s handicapem takto užiteční. Neslyšícím umocní zážitek i to, že zvukaři umístili reproduktory pod sedačky, takže při hudbě jsou cítit vibrace, a v ději je zorientují také zkrácené titulky.

„Nyní jsme v testovací fázi, takže velmi uvítáme, když nám lidé s handicapem budou chodit a řeknou nám, co funguje a co lze ještě vylepšit. Podstatou inkluze je smíšené publikum a už jsme zažili dojemné reakce zdravých dětí. Když při pohádce ,Karkulka vrací úderʻ seděl náš režisér v hledišti se zavázanýma očima, aby děj testoval, stalo se něco velmi krásného. Děti ho obklopily a naprosto bezprostředně mu pomáhaly pochopit, co se na scéně děje. Vnímám to jako druhý aspekt, díky němuž malí diváci zjistí, že existují lidé s jinými potřebami, a dostanou možnost pro ně něco udělat,“ dodal David Košťák.

Hodně zkušeností nejen v tomto ohledu přináší novinka v repertoáru, kterou už tým Malého divadla vytvářel s myšlenkou na lidi s handicapem. Empatie se v tomto procesu umocnila, protože hra „Born This Way“ je odvážnou show o vnitřní i vnější svobodě a respektu k sobě i ostatním. „Tato inscenace je o tom, že každý má právo cítit se ve svém těle dobře. A my chceme, aby se každý cítil dobře i u nás," vysvětluje David Košťák.

S respektem ke svobodě a sebevyjádření každého člověka se inscenace, která je určena pro diváky ve věku 14+, věnuje genderovým rolím ve společnosti. Napsal a režíroval ji Štěpán Gajdoš a účinkují v ní herci Ondřej Běhan, Jiří Brnula a Kateřina Pithartová Kozinová. „Už samotný proces zkoušení mi pomohl otevřít věci, které jsem v sobě zadupala v období, kdy jsem dospívala,“ podotkla herečka, podle níž má představení co říci nejen generaci náctiletých, ale i jejich rodičům či prarodičům. Důležité téma otvírá také pedagogům, kteří přijdou do divadla se studenty – cílem je podnítit diskusi o věcech, o nichž dříve nebylo ve zvyku mluvit ve škole ani doma. I proto tvůrci od začátku spolupracují se socioložkou Lucií Jarkovskou z Masarykovy univerzity, jež se věnuje genderové výchově ve školách a Malému divadlu pomohla připravit i pracovní a metodické listy, které rodičům i vyučujícím tyto debaty usnadní.