Česká Miss? Chci ji vyhrát

Z poloviny Slovenka se po přehlídkových molech prochází už od dětství, za hranice poprvé vyrazila pracovně v pouhých 13 letech. A rovnou do Asie. Navštívila například Hong Kong, Tchaj-wan, Singapur nebo Bejrút. Mnoho dívek by se z odloučení od rodiny a přátel sesypalo, ale tahle kráska s dokonalými mírami 88-61-91 se s životem umí poprat a snaží se z každé situace vytěžit maximum.

Modeling není její jediná záliba. „Kdybych nebyla modelkou, byla bych určitě fotbalistkou,“ říká šumperská rodačka, jejíž rodiče do jižních Čech přivedl právě fotbal. Lásku k zelenému pažitu má v rodině, její otec je totiž bývalý brankář a současný trenér fotbalistů FC Dynamo Pavol Švantner.

Ten hlavní rozhodující zápas má ještě před sebou. Koná se už 28. března, kdy bude před mnoha miliony diváků bojovat v soutěži Česká Miss s číslem 5 o korunku krásy pro rok 2015 a podle novinářů je i díky své podobě s Alenou Šeredovou jednou z horkých favoritek populární soutěže.

Nikol, chtěla jste být modelkou už v dětství?

Ano, už jako malá holčička jsem vytahovala mamince oblečení ze skříně. Neustále jsem se převlékala a předváděla.

Vaše kariéra odstartovala velmi brzy…

Já do toho spadla opravdu hodně mlaďoučká. Moje první práce byla na Tchajwanu, jela jsem tam na měsíc, byla jsem tam úplně sama, neuměla jsem anglicky.  Nebyl to žádný med. Tehdy ještě nebyl tak rozšířený internet, abychom mohli komunikovat nějak častěji a pravidelně, takže se všechno omezilo na několik e-mailů, které jsem mohla poslat domů. A to mi nestačilo. Moje první cesta do zahraničí mě proto na nějaký čas od modelingu odradila, byla jsem tehdy opravdu hodně mladá.

Vaši rodiče s tím neměli problém? Přece jen nechat cestovat tak mladou dívku na druhý konec světa vyžaduje pevné nervy.

Rodiče se o mě samozřejmě báli a ze začátku se jim to moc nelíbilo. Také pečlivě vybírali, kam mě pustí. Ještě před mou první cestou na Tchajwan jsem dostala nabídku na reklamu, která se fotila v Kolumbii, a tam mi jet nedovolili. Tehdy jsem se zachovala jako každé malé dítě, trucovala jsem a vyčítala jsem jim to. Proto mě už podruhé nechali jet, ať si sama vyzkouším, jaké to je. A je pravda, že jsem to pak přehodnotila. Když se na to ale dívám takhle s odstupem času, opravdu je obdivuju, že byli tak stateční, protože já bych své dítě nepustila.

Za jak dlouho jste se k modelingu vrátila?

Pauza trvala asi rok, mně samotné to začalo chybět a začala jsem zase pokukovat po nabídkách. Ale už jsem byla o něco starší a rozumnější, připravenější a hlavně jsem neměla iluze, dobře jsem věděla, do čeho jdu. Kariéra se mi pak slušně rozjela, například když mi bylo patnáct, šla jsem přehlídku v Hongkongu pro Dior a Dolce Gabbana. Toho si velmi vážím.

Kde jste nejčastěji pracovala?

Často jsem pracovala v Asii, ačkoli se tomu sama trochu divím, vůbec nejsem typ, který tam letí. Vadilo jim tam, že nejsem kost a kůže, přece jen pravidelné sportování se na postavě podepíše, taky jsem na ně byla moc vysoká a snědá. Ale jak říkám, paradoxně mě tam stále posílali a měla jsem tam dost práce. Nejdivočejší pracovní pobyt jsem zažila v Libanonu, tehdy tam probíhala válka se Sýrií, takže nám vedle domu padaly bomby. A naopak moc ráda vzpomínám na práci v Istanbulu, tam jsem taky byla několikrát.

Znáte všechny tyhle země jen z pracovní stránky, nebo byl také čas na poznávání a cestování?

Jak kde. Záleželo to hlavně na mně. Nikde jsme neměli takový servis, že bychom měli řidiče, který by nás vozil, takže jsem některá místa poznala díky tomu, že jsem všude chodila pěšky, i na castingy. Někdy to trvalo i hodiny, ušla jsem i několik kilometrů a já tak aspoň poznala, jak to v tom městě skutečně vypadá. Bylo to sice někdy smutné, brouzdat tam tak sama, ale pořád lepší než být na pokoji a celý den prospat.

Máte z téhle doby nějaké kamarádky?

Každý pobyt v cizí zemi je náročný a je pravda, že nakonec byl člověk rád za každý kontakt. Ani jsme nemusely být velké kamarádky a mít něco společného, spojovaly nás problémy a věci, které jsme každý den řešily tam, kde jsme zrovna žily. Měla jsem třeba smůlu, že jsem nikdy nepotkala Češku, jen holky ze Slovenska. A i když bychom se v normálním životě asi nekamarádily a neměly bychom si co říct, tam jsme táhly za jeden provaz. Pamatuju si, jak jsme si vždycky slibovaly, že se setkáme a navštívíme, ale nikdy se to nakonec neuskutečnilo. Dneska je snazší být v kontaktu přes Facebook.

Jak se dal tenhle pracovní kolotoč skloubit se školní docházkou?

Na základce ještě v pohodě, pak střední už byla trochu oříšek. Vystudovala jsem Střední soukromou školu ekonomickou, a teď, když se ohlížím, sama nevím, jak jsem to všechno zvládla. Každé pololetí jsem vždycky měsíc nebo dva byla pryč s tím, že jsem neměla klasický individuál. Nepočítala se mi docházka, ale známky jsem musela mít stejné jako moji spolužáci. Takže jsem se vždycky vrátila a všechno se to na mě sesypalo, týdny plné zkoušení a písemek. Bylo to náročné. Možná i proto, že jsem vždycky byla dost ambiciózní a chtěla jsem mít dobré známky, což se mi nakonec taky dařilo, i když to stálo velké úsilí.

Kdo vás přihlásil do soutěže Česká Miss?

Přihlásila jsem se sama.

A s jakými úmysly?

To je jasné, chci vyhrát. Byl to vždy můj velký sen, tak jsem si ho chtěla splnit.

Čekala jste, že byste se mohla dostat až tak daleko?

Popravdě nečekala. Trochu jsem věřila, že postoupím do semifinále, ale finále pro mě bylo obrovským překvapením. V soutěži jsem totiž byla už jednou rok po tom, co vyhrála Jitka Nováčková. Tehdy jsem se právě do semifinále dostala, ale finále mi už nevyšlo. V porotě totiž seděla ještě Michaela Maláčová, která upřednostňovala spíš dívky, které ještě s modelingem neměly moc zkušeností a ona s nimi mohla víc pracovat. Nová ředitelka má odlišný přístup, a možná i proto to letos vyšlo.

Jste mezi deseti nejhezčími dívkami z celé České republiky pro letošní rok. Jak vám to zní?
Když to poslouchám, zní to strašně krásně a lichotí mi to. Asi jako každému. Abych se přiznala, tak mi to ještě pořádně nedochází.

Nevadí vám pozornost, která je na vás v současné době upřená? A jste připravená na to, že by se zájem médií s případnou výhrou ještě zintenzivnil?

Nemám s tím problém, spíš naopak, zatím se mi to líbí. Lidé mi tuhle otázku pokládají často, ale teď opravdu musím poctivě říct, že si tu pozornost okolí užívám. Je možné, že mi to jednou půjde na nervy, ale nechci předvídat.

Jaké byly reakce vašeho okolí na postup do finále?

Má rodina i přátelé mě vždy podporovali, ani teď tomu nebylo jinak. Jsou nadšení a budou mi fandit.

Před měsícem jste se vrátila ze soustředění na Kapverdských ostrovech. Jste krásně opálená. Jak tam bylo?

Odlétali jsme 6. ledna, takže to byl pořádný teplotní skok. Strávila jsem tam s ostatními krásný týden. Počasí bylo velmi příjemné, bylo teplo, slunečno, trochu větrno. Jsou tam nádherné pláže, průzračné moře, takže spíš ráj pro surfaře, ale vždycky jsem se sem chtěla podívat, takže jsem moc ráda, že se mi to splnilo. A děkuju za kompliment… já naštěstí s opalováním problémy nemám, stačí mi pobýt chvilku na sluníčku a hned chytím barvu.

Jaký byl váš denní program?

Lidé si určitě představují pohodovou dovolenou, ale musím říct, že to bylo náročné. Program byl pěkně nabitý od rána do večera, měly jsme předem naplánovanou a vyplněnou snad každou hodinu ze dne. Každý den jsme od brzkých ranních hodin začínaly focením, natáčením nebo různými aktivitami, které nám připravili. Někdy jsme vstávaly třeba už v půl páté, protože bylo potřeba světlo, jaké udělá jen skutečný východ slunce, to bylo hodně náročné. U všeho nás navíc pozorovala a následně pro sebe hodnotila porota, jejíž členové tam s námi byli, aby si o nás udělali obrázek. Natáčely jsme různé reportáže a také jsme samozřejmě absolvovaly mnoho výletů i různé lehce adrenalinové aktivity.

Co zajímavého jste s dívkami zažila?

Jezdily jsme na hummerech a čtyřkolkách v písečných dunách. Protože bylo větrné počasí, nahrávalo to různým vodním sportům. Zkoušely jsme surf, kajak, paddleboard a speedboat. Mě to baví, takže jsem si to maximálně užila. Říkám si, že jestli se někdy na Kapverdy vrátím, tak jedině za vodními sporty.

A další aktivity?

Navštívily jsme taky děti v místní škole a zúčastnily se nedělní mše v kostele. Úžasný a moc zajímavý byl i výlet ponorkou a k útesům a jezeru. Rozhodně jsme se nenudily. Těšila jsem se, až si trochu odpočinu doma.

Na soustředění s vámi byl i Leoš Mareš a patronka soutěže Iva Kubelková. Jaký jste měla názor na populárního moderátora a známou modelku a herečku před osobním setkáním?

Oba jsem znala jen z médií a rádia. Leoš Mareš mě vždycky bavil, líbilo se mi, jak je vtipný, a musím říct, že je takový i ve skutečnosti. Měla jsem možnost ho za ten týden trochu poznat a jsem za to ráda. Je sympatický a zábavný za každé situace. Určitě i on hodně přispěl k tomu, že jsme si to tam všichni skvěle užili. A Iva Kubelková nás provází od počátku soutěže, je jako naše kamarádka. Obrovsky nás podporuje a fandí nám.

Nedělalo vám problém být celý týden pod dohledem kamer?

Musím říct, že ze začátku nás to všechny hrozně těšilo, že jsme středem pozornosti a všechno se točí jenom kolem nás, ale po pár dnech se to trochu změnilo. Nemůžu říct, že by mi to vyloženě šlo na nervy, ale přece jen se už na nás podepsala trochu únava, potřebovali jsme svoje soukromí, někam si na chvíli zalézt, ale to nebylo možné.

Co vás ještě bude čekat do samotného finále?

V únoru jsme absolvovaly ještě další soustředění, tentokrát už v Čechách, na Čapím hnízdě, kde nás pan Ladislav Špaček seznámil s etikou, měly jsme tam semináře o sportovní průpravě, zdravé výživě, stylingu a také se znovu natáčelo a fotilo. Navštívily jsme kliniku, kde nám vybělili zuby. Velkým zážitkem byla samozřejmě návštěva Plesu v Opeře, to bylo nezapomenutelné. A poslední soustředění nás čeká týden před finále v Praze, kde se na něj budeme pilně připravovat

Na jakou disciplínu se v samotném finále těšíte?

Ještě pořádně nevíme, jak bude finále vypadat, neznáme třeba podmínky pro volnou disciplínu, každopádně se určitě nejvíc těším na promenádu v plavkách. Tu si určitě užiju.

Máte nějaký cíl, se kterým byste byla po skončení soutěže ještě více spokojená?
Nejvíce spokojená a šťastná budu, pokud vyhraji, ale snažím se to brát s nadhledem a věřím tomu, že i samotné finále mi pomůže posunout se v mé modelingové kariéře.

Máte nějaký životní sen, který byste si ráda splnila?

Teď aktuálně vyhrát Českou Miss. Mým snem je být šťastná, zdravá, mít zajímavou práci ve sportovní sféře a časem i rodinu.

V současné době vás čeká stěhování do Prahy. Odcházíte z Budějovic za prací?
Do Prahy jsem odešla už jednou, a to hlavně za studiem, ale taky za prací. Těch pracovních příležitostí je tam přece jenom mnohem více. Na čas jsem se vrátila opět do Budějc, ale do Prahy mě to stále táhne, i kvůli příteli.

Můžete nám prozradit něco víc?

Jsem už dva roky šťastně zadaná. Chodím s fotbalistou, hráčem FK Teplice Jakubem Horou. Takže jak vidíte, fotbal je pro mě opravdu osudový sport. Poznali jsme se, když Jakub hrál v Budějcích, ale kvůli jeho současnému angažmá bude lepší žít v Praze. Do Teplic je to z jižních Čech opravdu trochu z ruky.

Zmínila jste studium. Jakému oboru se věnujete?

Začala jsem studovat ekonomiku, ale bohužel se ukázalo, že to časově s prací neskloubím, a tak jsem studium ukončila. Všichni v mém okolí mě podpořili, pochopili, že v současné době chci dát přednost své kariéře. Daří se mi, tak proč toho nevyužít.

Asi máte nabitý program, ale když se najde volná chvilka, kterou máte pro sebe, co ráda děláte?
Ráda sportuji, trávím čas se svou rodinou, přáteli, se svými zvířaty a na fotbalových zápasech.

Sportovní geny máte v rodině.

Ano, maminka dělala atletiku, tatínek je bývalý aktivní brankář a teď trenér, brácha je taky fotbalista a přítel je taky fotbalista, takže já se z toho nevykroutím. Ale mě to opravdu baví i samotnou. Začala jsem jako malá s atletikou, ale kvůli modelingu jsem nakonec přestala, nešlo to časově skloubit. Snažím se sportovat sama, nejradši běhám, často chodím do fitka. Teď v poslední době nemám na sport tolik času, kolik bych si představovala, což mě trochu mrzí, protože jsem naopak před finále chtěla zabrat, abych vypadala co nejlépe a byla jsem ve formě.