Těžká doba

Pro ilustraci tři situace. Bavil jsem se o tom s kamarádem v jedné restauraci v Budějcích, kde kafe stojí přes čtyřicet korun. Přijel tam autem, dal sil kávu, objednal jídlo… A vysvětloval mi, že dneska si žijí špatně všichni, že to asi nechápu. Jiná známá z Prahy taky nadávala. Jak je těžké vyjít. Pro stesky nad svou peněženkou si vybrala plzeňskou pivnici, kam přišla od holiče, kouřila marlborky, dohadovala se s číšníkem, jestli jí kuchař namíchá tatarák, a druhý den plánovala nákup hadříků. Poslední příhoda, která se ke mně donesla: Třiadvacetiletá dívka, která je už delší dobu na pracáku, dostala nabídku pracovat za deset tisíc měsíčně, což je málo, ale mohla získat místo. Na dávkách bere osm tisíc, nabídce za deset se vysmála, protože to bude radši ležet doma, a když někoho potká, může dál nadávat na to, že to není jednoduché.

Pokud se mě někdo zeptá, jak se mi daří, zpravidla odpovídám, že výborně. Sice si stav na výbornou někdy představuji trochu jinak, ale nevidím důvod zatěžovat okolí drobnostmi, které mi dělají starost. Často ale slýchám, že asi žiju v jiné zemi, protože tady – kam oko dohlédne – velí bída. Většina z těch, kteří se ptají, dokáže platit bydlení, jezdí na dovolenou nebo ji prokouří. Dokážou živit auto a v zimě si doma zatopit.

Před několika lety to řekl Václav Klaus: Žijeme v nejlepší době, jakou tahle země pamatuje. Platí to stále. Moje babička pracovala od pěti let, kdy dokázala sama vyrazit do lesa, nasbírat borůvky, houby nebo natrhat kytky a jít s nimi do trhu. Aby pomohla rodičům, kteří otáčeli každou korunu. Ve vesnickém domku 1+1 bydlely současně tři generace, deset postelí a zima, protože někdy nebylo na dřevo. Druhá babička chodila pěšky pět kilometrů do školy a cupitala bosa, nebylo na boty. A když vyrostla, skončila válka, ona onemocněla a skončila na půl roku v nemocnici, zatímco její děti štípaly na špalku starý chleba, protože je neměl kdo živit. Takhle si přece jen představuji dobu, která je horší než naše současnost. Navzájem se udržujeme v depresi a i ta babička, která neprožila lehké dětství, nadává na nízký důchod, a přitom ještě před několika generacemi její prababičky nedostávaly žádný.

Těžkou dobu si děláme sami tím, jak věci kolem sebe vnímáme. Těžká doba může skončit hned. Tím, že si přestaneme stěžovat, protože děti mohou chodit do školy obuté a nenosí si v aktovce starý chleba a sekyru. Devadesát procent lidí si žije nadmíru dobře. Ať to celý rok vydrží.