Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Úvodník zimního speciálu: Osmičky

Úvodník šéfredaktora Jana Štiftera k zimnímu barbarskému speciálu.
05. Prosinec 2018 - 09:51

Osmičkový rok k tomu vybízel – téměř u každého výročí se objevila televizní anketa, co o tom vědí mladí. A skoro vždycky diváky překvapilo, že mladí o tom nevědí téměř nic. Netuší, kdy vznikla republika, domnívají se, že mnichovská dohoda pozvala do republiky sovětské tanky, z desítky prezidentů znají jen Masaryka a Havla. Téměř vždycky, každý osmičkový rok hořel Palach, protože ho nedávno viděli ve filmu, jen už si nepamatují, jestli sebevraždou vyjádřil protest proti nacistům, komunistům nebo imigrantům, všechno to mají smotané do jednoho příběhu, kde hrají hlavní roli zmatek, pochybnosti a nejistota.

Obvykle na takovou anketu naváže kroucení hlavou a otázka, co se to vlastně dneska učí ve škole. Takovou reakci očekávají i její tvůrci – kdyby všichni věděli, byla by to nuda. Divák se může pohodlně pohoršit a připadat si chytřejší než lidé, které štáb přepadl na ulici. Podobně jako to léta dělal Jiří Krampol – jeho pořad neměl nastavit společnosti zrcadlo, dával spíš šanci zasmát se lidské hlouposti, neznalosti, přeřekům a chybám. Jenže ankety k osmičkovým výročím mají daleko hlubší poselství, tady totiž neselhává škola, ale celá společnost, pro kterou je historie snůškou nudných dat, bez pochopení, že roky osmačtyřicátý nebo osmašedesátý jsou stále naší přítomností, že jejich následky žijeme.

Školní výuka dějepisu dává dětem základní informační rámec – s dobrým učitelem by měly umět rozlišit, proti komu bojovali husiti, kdy krajinou pochodovali napoleonští vojáci a proč už nemáme krále. Ale hlubší znalost posledních desetiletí musí dávat především rodina. Do ní se nevrátil voják z první světové války, někomu patřila průkazka KSČ a jinému zase sebrali pole, tenhle mluvil německy a tenhle mluvil až moc, proto ho zavřeli. České 20. století je plné silných příběhů. Babičky je mohou vyprávět dětem jako pohádky před spaním, jsou to pohádky o nich, protože tu dobu zažily.

Zatímco se smějeme u televize anketám a přihlouplým respondentům, můžeme si vyprávět o tom, co jsme všechno dětem řekli, co jsme jim vysvětlili, aby jednou do kamery neplácaly nesmysly. On pak úsměv pomalu zamrzá. Ještě že je ten osmičkový rok už pomalu za námi, na dalších deset let bude od historie klid. Anebo jinak: ještě je čas vzít děti na hřbitov a vyprávět jim o těch, kteří svou přítomností formovali 20. století. Budou Vánoce, je pro to dobrý čas.