Úvodník k podzimnímu číslu: Budějovice, nebo Broumov?

Znám hodně Budějčáků, kteří v klání o hlavní město evropské kultury pro rok 2028 fandili Broumovu. Jednak proto, že se přirozeně očekává podpora menších a slabších, ale také z toho důvodu, že pohraniční regiony, zplundrované 20. stoletím, pozornost a peníze potřebují o něco více než metropole jižních Čech. V nerovném souboji zvítězily Budějovice, získávají titul i příslib stovek milionů korun. Ve městě se jásá – a je proč, tohle se už opakovat nebude.

Že se město stane tím hlavním pro evropskou kulturu, nutně neznamená, že jeho kultura převyšuje jiná místa. Je to ale ohromná šance učinit z prostoru kulturní megapolis. Kultura se stává jednou z priorit, což je nebývalá situace – málokdy se umění, nebo obecně tvůrčí činnost člověka, dostává do popředí politického zájmu. Kandidatura dala šanci přehodnotit zaběhnuté mechanismy – a jednoznačně se přihlásit ke kreativitě a péči o duši. Je to důležitý impulz pro každé město, které nemělo štěstí na dobrou reprezentaci, protože co jeden nakousl, druhý nedokončil, a tak se Budějovice staly hřbitovem projektů a nápadů, které měly tu smůlu, že přesahovaly volební období. Evropské hlavní město kultury svou přípravou a realizací propojuje dokonce časové schéma tří mandátů a dává tím naději, že nás tu konečně něco přežije.

Ti, kteří fandili Broumovu, se z velké části shodovali na tom, že důležitý je už samotný proces, že cesta je cíl – netřeba dosahovat roku 2028, spousta práce stojí už za kandidaturou. Zkušenost z Prahy a Plzně ale ukazuje, že titul přináší skutečnou laboratoř nápadů, kultivuje město i jeho lidi, propojuje tvůrce, dává malému městu, ať je to Broumov, nebo jsou to Budějovice, prostor dosáhnout trochu výš a doskočit o něco dál, protože se v titulu soustřeďují nejen peníze, ale i energie, ideje a ideály. Jsem nakonec rád za Budějovice. Je tu konečně šance vysušit bahýnko maloměsta, močál rozparcelovat a začít na něm stavět – začít přemýšlet – začít tvořit.