Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Na káře s prezidentem

Úvodník šéfredaktora Jana Štiftera z květnového čísla časopisu Barbar!
04. Květen 2016 - 14:13

Děda s babičkou kdysi vzpomínali na manifesty v osmačtyřicátém. Byli dospělí a dokázali vnímat sílu davu, která přinášela nové pořádky, diskusi nahrazovala jediným možným názorem a likvidovala opozici. Děda s babičkou kdysi vzpomínali na atmosféru třicátých let. Na tu těžkou dobu před válkou, kdy se objevovaly sprosté nápisy na výlohách, na pochody v ulicích, na to, jak se ranní rosa mísila se strachem a padla každé ráno na každou střechu a každou zahrádku. Děda s babičkou tu už nejsou, ale jejich vyprávění by dnes dávalo ještě větší smysl, než v devadesátých letech, kdy z úlomků paměti skládali obraz svého dětství a mládí.

Jak by vnímali dnešek, kdy jsou zase počmárané výlohy kaváren a obchodů výhružkami? Dav, který ve třicátých letech roztočil druhou světovou válku a ve čtyřicátých uvařil komunistický převrat, bude zase pochodovat ulicemi. Zatím prochází hlavními třídami sociálních sítí, ale to se rychle změní, bude chtít demonstrovat svou sílu všem na očích. Ten dav je nespokojený se současným světem. Opět závidí bohatým jejich peníze a mocným jejich vliv, opět má nepřátele, v novém dějství to jsou hlavně uprchlíci. A protože u nás nejsou, pak zástupnou roli sehrají lidé, kteří odmítají výroky o masokostní moučce nebo nových koncentračních táborech.

Vznikají seznamy osob, které tvrdí, že pomoc lidem v nouzi je naší povinností. Zatím je pranýřuje internet, ale dlouho to trvat nebude. Budou tady nové registry, na kterých se ocitnou všichni ti, kteří dnes mají nálepku kavárny, sluníček, havloidů, neziskovek, vítačů nebo dokonce agentů CIA. Lidé obhajující v televizi svůj názor proti davu jsou zavalení anonymními výhružkami a nakonec potřebují policejní ochranu. To už je jen kousek k tomu, aby někomu vletěly oknem do domu zápalné lahve.

Právě tahle situace ukazuje morální vyprázdněnost české společnosti a postavení elit, které nikdo neposlouchá. Pokud na káře, kterou tlačí houf nešťastníků, sedí i prezident republiky, ten dav nikdo jen tak nezastaví. Společnost je rozdělená, jak dlouhá desetiletí nebyla, a za malost si rozdává metály. Může z toho být velký průšvih. A bude, vždyť o tom vyprávěli děda s babičkou.

 

                                                                                                                                                                                                     Jan Štifter