Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Jsme mimozemšťané

Úvodník šéfredaktora Jana Štiftera z červnového čísla časopisu Barbar!
24. Červen 2015 - 13:30

Mezi ohořelými stěnami leží kusy oken a dveří. Poctivá řemeslná práce, kterou dnes už skoro nikdo nesvede. Návštěvníka, který se sem musí vloupat, ohromí velkorysost – prostorná vstupní hala s majestátním krbem a schodištěm do patra, to všechno utopené ve špíně a beznaději. Vítejte v Porákově vile v Loučovicích u Lipna.

Tenhle obří dům si nechal postavit Eugen Porák, viceprezident akciové společnosti Továrna na lepenku Vltavský mlýn. Bydlel tu do roku 1945, kdy coby Němec musel opustit republiku. Vila pak sloužila jako hotel, dnes je prázdná a chátrá.

Když před ní stojíte, dojde vám jedna věc. Žijeme na troskách zaniklé civilizace. Svět, který fungoval, rozbily války a diktatury dvacátého století a nikdo ho už neslepil. Zůstaly nám po něm kostely, do kterých nikdo nechodí. Snažíme se je opravovat, ale jen pro svůj dobrý pocit. Chrámy z velké většiny ztratily význam, protože dnešní člověk se v nich nehledá. Realitní servery jsou plné starých farních budov. Kde nejsou věřící, není potřeba ani farářů.

Vyhnali jsme šlechtu a zůstaly nám po ní desítky zámků. Nikdo je nechce. Vzali jsme si vesnice v pohraničí, ale vymazali z nich lidi, tak jsme vesnice zbořili, zalili je vodou v přehradě nebo zalesnili. Zrušili jsme vojnu a převzali od armády kasárna, pro která nenajdeme využití. Boříme je a děláme tam parky. Na hlavu nám padají staré nádražní budovy, protože jezdit vlakem není sexy, a tak nejsou peníze na opravu. Neumíme oživit historické průmyslové areály. Nedokážeme navázat.

To, co naši předkové budovali celé generace a jejich duše se do toho vpíjely po staletí, jsme přestali potřebovat. A rozumět tomu. Duchovní svět, jenž předky obklopoval, jsme s nimi pohřbili. Dnes ani nepoznáme světce, který se na nás dívá z barokního sousoší. Jsme jako mimozemšťané, osídlili jsme cizí planetu, do níž narazil meteorit, hodně se toho rozbilo, ale jaksi nám to nevadí, stává se z toho samozřejmost. Přišli jsme až poté, do rozbitého, a tento stav považujeme za normální.

Až budete v létě cestovat po kraji, zastavte se v Loučovicích. Rozbitými dveřmi se dá nakouknout do vily… a vlastně taky trochu do doby, než jsme sem přiletěli my, mimozemšťané.