Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Vzhůru do oblak!

Až budete číst tyto řádky, František Hadrava možná poletí do práce svým letadlem. Pětačtyřicetiletý muž ze Zdíkova na Prachaticku není utajený český milionář, ale zapálený „koníčkář“. V mládí ho chytly modely letadel a postupně se stal i jejich konstruktérem. Před třemi lety si vlastnoručně postavil historický trojplošník a od dubna jím létá do práce. „Před fabrikou je loučka, na které přistanu a letadlo si dám na parkoviště,“ říká v rozhovoru pro časopis Barbar František Hadrava. Pracuje jako strojní zámečník ve čkyňské firmě Dřevostroj.
Jan Tomas
24. Červen 2016 - 11:02

Františku, jak jste se k tak zvláštnímu koníčku dostal?

Přivedl mě k němu nevlastní táta. On sám dělal letecké modely. Když mi bylo asi šest let, začal jsem s tím taky. Měl ta letadélka na motůrky. Tehdy ještě ani nebyly na dálkové ovládání. To se mi hrozně líbilo. Když mi bylo asi deset, začali dávat v televizi francouzský seriál Muži na křídlech. Což byla šestidílná první řada a následovala druhá s názvem Dobytí nebe. Seriál mapoval nejstarší historii létání před první světovou válkou, během ní a také po ní. A mně se začala hrozně líbit romantika historických letadel. Drželo mě to celou základní školu, ale pak mě chytla a začala víc zajímat muzika a na letadla jsem zapomněl.

Začal jste hrát?

Založili jsme skupinu a začal jsem hrát. Ale ve 24 letech jsem se vrátil k letadlům. Najednou jsem si uvědomil, že s muzikou už žádnou kariéru neudělám, ambice nějak opadly a přestala mě bavit a chtěl jsem si postavit něco létacího. Začal jsem s tím nejjednodušším. S motorovým padákem. V podstatě jen tříkolka a paraglidingové křídlo. Postavil jsem to, ale nějak nikdy nelétal. Což ale nebylo důležité, protože už jsem se znovu chytl. Pak jsem si postavil motorové rogalo, následovalo první letadlo a začal jsem vyrábět letadla na zakázku. Koupil jsem staré rozdělané letadlo, které jsem upravil a prodal, a druhé jsem postavil z tzv. stavebnice, pro klienta na zakázku. Také jsem vyráběl a prodával vrtule a hlavně jsem začal létat. Svoje nejdůležitější letadlo jsem si vyrobil před dvěma lety.

O jaký se jedná stroj?

Fokker Dr. I. Je to jednomístný trojplošný stíhací letoun používaný v 1.světové válce. Zkonstruoval ho Reinhold Platz a vyráběl se v továrně Antonyho Fokkera. Stal se jedním z nejznámějších letadel první světové války díky tomu, že byl letounem Rudého barona, německého stíhacího esa Manfreda von Richthofen.

Kde se k takovému letadlu shánějí díly?

Všechno jsem si vyrobil sám. Všechny díly s výjimkou motoru a vrtule a několika drobností, jako jsou například hlavně kulometů. Nebyla k tomu žádná dokumentace.

Kde jste ji sháněl?

Původně jsem si myslel, že nějaké podklady seženu, ale ukázalo se, že to tak jednoduché nebude. Jde o to, že aby letadlo vyhovělo předpisům ultralehké kategorie, což je v podstatě pro mě jediná schůdná cesta, tak musí být o dost lehčí než originál. Proto bylo nutné celou konstrukci zcela přepracovat a taky mírně zmenšit. V podstatě je to úplně nová konstrukce, která má s originálem společný pouze vnější vzhled. Jediné, z čeho jsem mohl vycházet, byly tvary letadla a jeho rozměry, které jsem odvodil z třípohledového výkresu z leteckého časopisu. Všechno ostatní bylo nutné navrhnout znovu. Konstrukční návrhy jsem si dělal sám a výpočtové ověření jsem si zadal, protože matematika není zrovna moje silná stránka. Bylo to docela dobrodružství.

Jak dlouho jste ten trojplošník dělal?

Mám to přesně spočítané. 3750 hodin, což je téměř sedm let.

Co na ten váš koníček říká rodina?

Já nejsem ženatý. Takže mám dost velkou volnost. Nikdo mě neomezuje. Žiji s rodinou své sestry. Omezují mě jen peníze. A to dost výrazně, bohužel.

Co byste si pořídil, kdybyste měl dostatek peněz?

Peníze bych využil zase pro stavbu a provozování historických letadel. Chtěl bych si zařídit lepší podmínky. Postavit si dílnu, nakoupit vybavení. Tím by se vše samozřejmě urychlilo, neměl bych tak svázané ruce.

Na kolik vás trojplošník vyšel?

Zhruba na 400 tisíc. Což je ale skvělá cena, protože jsem dostal výborné podmínky od výrobce motorů. To je další nadšenec, Pravoslav Verner ze Šumperka. Byl jsem jeho první zákazník a on pro mě udělal druhý vývojový kus tohoto druhu motoru.

O jaký se jedná motor?

Má naprosto výjimečnou koncepci. Jsou to hvězdicové motory, které mají centrální skříň a válce jsou umístěné okolo, ty se ve světě v této lehké kategorii používají hrozně málo. Je to rarita. Navíc je vyrábějí jen dvě firmy na světě. Ta naše ze Šumperka a potom jedna firma v Austrálii. Moje letadlo je sedmiválec. Zajímavé je, že v době, kdy jsem začal letadlo stavět, tak se takové motory vůbec nevyráběly. Kdybych ho kupoval v Austrálii, jen za motor dám půl milionu. Pak jsem se radil s výrobcem ze Šumperka, málem jsem koupil úplně jiný motor a on mi řekl, abych počkal, protože konstruuje úplně novou věc, která je koncepčně velice podobná původnímu originálu. Několik měsíců jsem čekal. Byl jsem jeho první zákazník pro tenhle typ motoru. A dobře jsem udělal, ten motor je bezchybný.

Říkáte druhý motor. Kolik takových letadel u nás létá?

Historická letadla jsou u nás docela populární, létá jich několik desítek. Hvězdicový motor jich má zatím pouze několik. 

Z jakého materiálu jste letadlo vyrobil?

Naprosto celá konstrukce je dřevěná, kromě nějakého kování a dalších drobností. Na výrobu se používá smrk a březová překližka. Vzpěry jsou vyrobené z jasanu.

Co vám dělalo největší problémy?

To nevím. No, možná to bude znít divně, ale například kamufláž. Ta nátěrová barva, co je na letadle. Ono to vypadá hrozně jednoduše, ale celé letadlo je malované ručně a štětcem a dalo mi to hroznou práci a vůbec mi to nešlo. Problém byl i s mezikřídelními vzpěrami. Všechno jsem měl hotové, geometrii celého letadla. Nakonec jsem dělal zátěžovou zkoušku a zjistil jsem, že to nevyhovuje, takže šlo všechno do šrotu a musel jsem vzpěry a kování dělat úplně znovu. To byla taková největší operace, která se nepovedla.

Měl jste nehodu?

Malou. Létám s tímhle letadlem třetí sezónu. Dokončil jsem ho v roce 2014, ale celou sezónu už jsem neodlétal. Navíc jsem ho právě trochu nakřápnul. Vlastně dost, úplně jsem ho obrátil na záda. Byl jsem tzv. dlouhej. Přistál jsem ve velké rychlosti, pozdě a měl jen malou vzdálenost na zabrždění, navíc jsem vjel do neposekané trávy, která mě chytla za kola a za podvozek. Naštěstí se mi nic nestalo. Letadlo bylo dost poškozené. Celou zimu jsem ho opravoval, abych mohl na jaře opět vyletět. Škoda byla si 35 tisíc. Takže ta loňská sezóna byla první celá, kterou jsem prolétal. Za celý rok asi 50 hodin.

Jak to funguje se všemi povoleními, zkouškami, průkazy?

Je to stejné jako u auta. Pilotní průkaz, technický průkaz, povinné ručení a pravidelné technické kontroly.

Fokker ale není vaše jediné letadlo, že?

Doma v garáži mám ještě MiniMax. Což je hodně lehké letadlo americké výroby. Jeho zkonstruování je jednoduché a ještě si ho může každý přizpůsobit svým představám. Ten původní prototyp vypadá jinak než moje letadlo, ale základ konstrukce je stejný. Také sám jsem ho sestavil, z dílů, které jsem vyrobil. To bylo před 14 lety

Kam jste doletěl?

Já nejsem moc velký cestovatel. Nerad létám někam daleko. Nejdále jsem byl v Pardubicích, kde bývá aviatická pouť. To je náš největší svátek. Letadlo má spotřebu asi 13 litrů na hodinu, ale musím letět úsporně. Když letím rychleji nebo při různých manévrech, tak si může vzít i 20 litrů.

Trojplošník je hodně obratné letadlo. Co si s ním můžete ve vzduchu dovolit?

Všechno je omezené předpisy. Ve vzduchu umí udělat hodně rychlou zatáčku a rychle stoupat.

Kam vás to láká létat?

Nejraději létám v okolí svého domova. Tam, kde jsem vyrůstal. I v okolí Šumavy, tady se najde hodně hezkých míst, krásná příroda. Sice tu jsou hodně specifické podmínky, protože tu není moc luk pro případné přistání a v kopcích se letadlo dostává do turbulencí. Rád létám taky na Lipno, kde mám i kamarádku. Krásná je ta voda, přehrada. A létám i do práce, do čkyňského Dřevostroje.

Fungují tam nahoře nějaká omezení?

Jasně. Ale my na jihozápadě máme štěstí, že u nás je to v klidu. Není tam takový frmol, jako je třeba jinde v republice. Ta omezení nejsou taková. Samozřejmě je třeba se pořád dívat okolo sebe a dávat si pozor.

Už se stalo, že jste ze vzduchu viděl něco, co jste neměl?

Myslíte třeba nahou ženskou bez plavek? Jednu dobu jsem hrozně rád sledoval kruhy v obilí. Vyhledával jsem je, pátral jsem po nich a přemýšlel, jak vznikají. Dokonce jsem je i nafotil. Zajímal jsem se i o paranormální jevy. Dříve víc než dnes.

K čemu jste došel? Jsou kruhy v obilí paranormálním jevem?

Ne. Jsem přesvědčený, že jsou dílem člověka.

Fotíte ve vzduchu?

Dříve jsem fotil hodně. Dnes téměř vůbec. Teď spíš, když chce někdo něco vyfotit. Třeba svůj dům se zahradou seshora. Pro sebe už nic nefotím.

Existuje pro vás nějaký speciální zážitek ve vzduchu?

Zajímavý zážitek je, když potkám balón. On neudělá žádný nečekaný manévr. Prostě stojí ve vzduchu. Já přiletím blíž, proletím kolem koše s lidmi, zamáváme si. Zážitek je to i pro pasažéry v balónu. Vždycky se na mě hrozně zubí.

Jaké máte teď plány?

Chystám se postavit repliku francouzského letadla typu Deperdussin A z roku 1910, a to jako zcela přesnou a v originální velikosti. Je to pro mě výzva a jakýsi další krok v tomto oboru.

 

.. CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ČERVNOVÉM ČÍSLE JIHOČESKÉHO ČASOPISU BARBAR!

Předplatné můžete pořídit zde.