Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Profesor Vinnetou

Pokud by existoval obor vinnetouologie, musel by ho rodák z Husince Jaroslav Maryška přednášet na vysoké škole. Nikdo toho o filmových mayovkách neví tolik. Ale on není „jen“ chodící encyklopedií a sběratelem, on touto sérií žije – hledá místa v bývalé Jugoslávii, kde se filmy natáčely, navštěvuje členy štábu i herce malých rolí, filmové kaskadéry. Zná i jména koní, kteří ve filmu hráli. Jeho znalostí využívají renomované fankluby Karla Maye, například při tvorbě knih pojednávajících o filmech. Kdo ví, možná bude jihočeský Husinec brzy známý nejen jako rodiště jednoho z největších Čechů, ale i skrze náčelníka Apačů.
Pavel Pechoušek
15. Srpen 2019 - 13:01

V dubnu zemřel autor filmové hudby k Vinnetouovi Martin Böttcher. Tu hudbu zná snad každý.

Hudba může minimálně za polovinu úspěchu filmových mayovek. Bez té by nebyly tak populární. Stačí vám dvě vteřiny a hned víte, že se jedná o hudbu z Vinnetoua. Ta k těm filmům prostě sedí. Zajímavé je, že pan Böttcher se ani na jediný den nezúčastnil natáčení, nebyl v Jugoslávii. Pouze si volali s režisérem Reinlem, který mu popisoval, jak to tam vypadá, jaké jsou tamní vodopády. Jak moc bílé jsou vápencové kameny.

Jak to víte?

Přímo od pana Böttchera. Měl jsem tu čest se s ním dvakrát potkat. Byl to Němec, který žil na břehu Luganského jezera. Poprvé jsme se potkali ve Vídni na setkání fanoušků filmů s Vinnetouem. Tam jsem na něj natrefil na toaletě, kdy jsem mu řekl, že ho mám moc rád a chtěl bych mu podat ruku. On mi odpověděl, že s tím nemá problém, akorát si ji musím napřed umýt. Byl to tuze fajn pán, velice milý. Zemřel v 91 letech a i v pokročilém věku měl velký smysl pro humor.

Co si představujete vy, když slyšíte hudbu z mayovek?

Já si vybavuji jednotlivé scény, které patří k těm tónům, které slyším. Tehdy ve Vídni to byla jedna z mých prvních cest, psal se asi rok 2005. Seznamoval jsem se s internetem a zjistil, že v tom svém koníčku nejsem sám. V Německu a v Rakousku se již v devadesátých letech pořádaly srazy příznivců. Na posledním jsem byl asi před měsícem v Berlíně, kde jsme oslavovali sté narozeniny Lexe Barkera. Bylo to v hotelu InterContinental, v jeho 14. patře, což je symbolické místo, protože zde producent filmů Horst Wendlandt objevil v roce 1962 Pierra Brice, představitele Vinnetoua. Tehdy se tam potkali v rámci Berlinale.

Kolik se tam sešlo lidí?

Tím místem byl počet velice omezený. Takže tam bylo asi 115 lidí. Během půlhodiny byly vstupenky vyprodané.

Kolik stojí vstupenka?

Abych se přiznal, nic jsem neplatil. Přijal jsem pozvání pořadatelů z berlínské KMFF (Karl May Filme Fan). Oni si váží mých znalostí ohledně jugoslávské části filmového štábu. Pomohli mi sehnat i řadu artefaktů, například některé kostýmy z filmů. Nakontaktovali mě na příslušná místa, kde se dají sehnat.

Jak jste uctil památku Martina Böttchera?

Večer jsem si pustil Poklad na Stříbrném jezeře, ale že bych brečel, to ne. Dožil se krásného věku. Dozvěděl jsem se tu zprávu právě od berlínských přátel. Zrovna jsem tu měl na návštěvě kamaráda, který měl velké štěstí, prakticky přežil svou smrt, a tak jsme probírali tato vážná témata. Já jsem měl teď navíc velice smutnou událost v rodině, tak přemítám nad tím, zda bych neměl svůj čas trávit nějak efektivněji, když jsme na světě jen jednou.

Jak dlouho se tomu koníčku věnujete?

Je mi třicet a věnuji se mu od školky. Nikdy jsem si nehrál na nic jiného než na Vinnetoua. Největší průšvih jsem udělal ve školce, když jsem spolužákovi Martinovi podřízl zápěstí, že se staneme pokrevními bratry. Opravdu mu tekla krev, ale já už jsem si nestihl přetnout žílu, protože Martin začal křičet a běžel to říct učitelkám. (...)

... CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V LETNÍM DVOJČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

 

Letní speciál Barbara na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!