Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Poklady Blanského lesa: Objevte Zazděnou jeptišku

Blanský les? Pro mnohé jen Kleť. Vydejte se na letní výpravu s archivářem Jiřím Cukrem, zavede vás na neznámá místa, zapadlé samoty, odhalí nečekané výhledy, uchrání vás od zástupů turistů. Vychutnejte si Blanský les v jeho tichosti a melancholickém klidu. A také s vědomím, že před vámi tato místa příliš očí nevidělo.
Jiří Cukr
29. Červenec 2021 - 10:54

Pomník Kříže

Začneme na Kluku, druhém nejznámějším a nejnavštěvovanějším vrchu v Blanském lese. Nabízí turistovi více než jen výhledy z mohutné skály. Třeba taková litinová ruční pumpa, instalovaná sem nedávno, určitě překvapí a vzbudí patřičnou pozornost. My se však podíváme do lesa na severním úbočí, kde stranou značených tras, a přesto u cesty, je ukryt pod jehličnany plochý kámen vztyčený nastojato. Čteme na něm vytesaný zlatý nápis F. Kříž 31. 8. 1928. Tvoří memento tragické smrti rolníka Františka Kříže z obce Vrábče, který v těchto místech zahynul poté, co „nešťastnou náhodou klopýtl a padl pod vůz, jehož kola mu přejela břicho,“ jak stručně a výstižně popsal neštěstí dobový tisk. Smrt při práci v náročném horském terénu nebývala ničím neobvyklým. Zastihla i další muže, které připomínají křížky a pomníčky na různých místech v oblasti Blanského lesa.

Překvapení na nádraží

Když byla v letech 1891–1892 uvedena do provozu železniční trať z Budějovic do Krumlova a dále na Šumavu, stalo se její součástí také nádraží v Křemži, resp. v osadě Mříč, vzdálené dva kilometry od centra dnes největšího jihočeského městyse. Z této doby pochází autenticky dochovaný vodní jeřáb, který lze vidět mezi kolejemi naproti zmodernizované nádražní budově. Při pohledu na něj si nelze nevybavit zmizelý svět kouřících parních lokomotiv a to, jak do jejich speciálních vozů na zásoby paliva (tendrů) doplňovali dělníci vodu z tohoto důmyslného zařízení s otočným ramenem a velkou nálevkou. Dostatek vody zajišťovala vlastní nádražní vodárna, kterou by málokdo ztotožnil s patrovým domečkem v sousedství. To vše jsou drobné technické památky, jimž dělá v Mříči jedinečné pozadí hřeben Kletě.

Mlýn a Křižík

Křemžský potok, protínající Blanský les od západu k východu, byl zdrojem energie pro pohon mnoha mlýnů a hamrů. Více známé jsou např. Třísovský hamr nedaleko Dívčího kamene, precizně zrestaurovaný Holubovský mlýn nebo Červený mlýn, který vlastnil herec Miloš Kopecký. My si představíme Křemžský mlýn, adaptovaný mlynářem Čížkem na malou elektrárnu. Zařízení dodala firma Františka Křižíka a slovutný inženýr se první srpnový den roku 1906 osobně účastnil uvedení do provozu. Elektrárna dodávala proud do křemžských domácností a napájela veřejné osvětlení. Tuto historickou událost připomíná pamětní deska, odhalená po sto letech nad vchodem do objektu. V okolí zaujme především historické vybavení umístěné v zahradě, dále neodmyslitelný mlýnský náhon tekoucí těsně kolem cesty, brod přes potok nebo půvabná kaplička ve zdi sousedního domu.

Vzpomínky na Kelty

Jednu z nejlépe prozkoumaných pravěkých památek v jižních Čechách představuje oppidum v Třísově, které bylo osídleno Kelty v 1. století před naším letopočtem. I když jsou v Blanském lese místa spojená se starším osídlením a oblast obecně je bohatá na archeologické nálezy z různých dějinných etap, rezonuje ve společnosti nejsilněji právě tradice keltská. Hlásí se k ní skupiny nadšenců, kteří v terénu budují novodobé svatyně. Můžeme si o jejich aktivitách myslet cokoli, faktem je, že vytvářejí v krajině jakási pseudohistorická moderní „rituální“ místa a „obětiště“, která se zároveň stávají novými destinacemi turistického zájmu. Jednu z takových svatyň objevíme západně od Štěkře. Je tvořena dvěma centrálními kruhy z malých a velkých kamenů, do nichž jsou vyryty různé obrazy a znaky runového písma. Ke druhé svatyni v podobě kamenných řad a vysokých kamenných homolí dojdeme odbočkou z lesní cesty mezi Třísovem a Krasetínem.

Překvapivý výhled

Všem zájemcům o neotřelý výhled do krajiny lze doporučit výšlap na 857 metrů vysoký Hřibový vrch. Vlastně bychom měli napsat těsně pod Hřibový vrch, protože samotný vrchol je zarostlý. Ale cesta na jeho severním okraji v jednom místě opustí les a nabídne krásné panorama celého horského hřbetu s Klukem, Skalkou, Vysokou Bětou a dalšími vrcholy. Před nimi jsou vidět schoulené obce a samoty v Křemžské kotlině, v dáli zase Českobudějovická pánev, Písecké hory, nechybí samozřejmě Temelín a zcela vpravo na obzoru Českomoravská vysočina. Návštěvníkovi je zde k dispozici i „minirozhledna“ – nekrytý dřevěný myslivecký posed. S návštěvou neotálejte, protože, jak se zdá, vyhlídkové místo za pár let zaroste vegetací. A to bude škoda. 

Hurá na Hurák

V Blanském lese objevíme velké množství samot, které oblasti dodávají neopakovatelný ráz. Jedna z nich je na současných mapách označena jako Hurák. Stoupá k ní silnička z Rojšína, jež dále pokračuje ke Kleti. Čím je místo zajímavé pro turistu, který sem zavítá pěšky nebo na kole? Ve stínu stromů se nachází křížek z roku 1887, vedle protéká potůček a z cesty se otevírá pěkný výhled. Usedlost, reprezentující tradiční lidovou architekturu s uzavřeným dvorem, překvapí hlavně typickým štítem (voluty, šambrána) a dřevěnou pavlačí, která je přes vrata dobře vidět. Vzhledem k nadmořské výšce, jež se pohybuje okolo 655 metrů, máme před sebou pravděpodobně nejvýše položený volutový štít a doklad stavitelství tzv. selského baroka v České republice. Při pohledu na horské louky a zaříznuté údolí Lhoteckého potoka kousek za samotou si připadáme tak trochu jako na Šumavě. A přitom jsme jen 18 km od českobudějovické Černé věže.

Jelení kámen

Šumava má svůj známý Medvědí kámen a Vlčí kámen. V Blanském lese najdeme pro změnu Jelení kámen, který je oproti šumavským kolegům naprosto neznámým turistickým cílem. Metr vysoký kamenný sloupek s nápisem Hirschenstand 20. 8. 1880 připomíná místo, kde byl skolen poslední zdejší jelen. Tři čtvrtě roku se ho snažili hajní dostihnout, horečně hlásili knížeti Schwarzenbergovi, kde všude a kdy ho viděli, až se ho podařilo v uvedený den zastřelit lesmistru Souchovi. A byla to velká událost, o které se psalo i v novinách a která si zasloužila vlastní památníček, protože jeleni na Krumlovsku tehdy už zhruba dvacet let nežili. Potěšitelné je, že v oblasti se v současnosti opět jelení zvěř běžně vyskytuje. A kde přesně jelení stanoviště, jak by se dalo přeložit slovo na kameni, hledat? Na severním úpatí vrchu Bulový, při tzv. Dolní cestě, kousek od rozcestí s Dobročkovskou cestou. Zavede nás k němu modrá značka z Kuklova do Rohů.  

Tajemné zídky

V souvislosti s Kletí se občas hovoří a píše o výskytu nízkých zídek vyskládaných na sucho z neopracovaných kamenů. Při chůzi po některé z cest na svazích hory si jich snadno v lese všimnete. Bývají porostlé mechem, který násobí jejich tajuplnost, táhnou se svahem nebo podél cesty, a jak se náhle objeví, tak také zmizí. Jejich původ dávají někteří do souvislosti s ohrazováním lesních školek, příznivci mystiky v nich vidí zcela jasné keltské náboženské stavby. Zídky však sloužily jako stabilní vyznačení hranic pozemků v terénu. Nejsou pouze fenoménem Kletě, ale natrefíme na ně prakticky všude v Blanském lese i v jiných horských oblastech, např. na Šumavě a v Novohradských horách.

Zazděná jeptiška

Toto ponuré označení nese rozcestí mezi Kájovem a Krumlovem. Uprostřed lesa zde stojí zděná stavbička neobvyklých rozměrů, těžko určit, zda jsou to spíše boží muka nebo kaple. Říká se jí Zazděná jeptiška, protože podle pověsti do ní byla zaživa zazděna dívka, která se z otcova příkazu proti své vůli stala jeptiškou. Zamilovala se do krumlovského šlechtice, a když mladý pár spatřily v láskyplném objetí její spolusestry, bylo o jejím osudu rozhodnuto. Církevní soud jí okamžitě vyměřil trest nejkrutější. Kdy přesně bizarní kaple vznikla a za jakých okolností, se neví, proto jakékoli otázky musíme ponechat nezodpovězené. Jediné, co je na ní dnes evidentně zazděné, jsou všechny otvory a výklenky. To společně s oprýskanou omítkou i střechou, neudržovaným okolím a pověstí přispívá k posmutnělé atmosféře celé lokality.

Bunkry pod dohledem Hitlera

Objekty z moderní vojenské historie rozhodně nepředstavují typické památky v chráněných krajinných oblastech. Linie československého opevnění z třicátých let 20. století, vybudovaná jako obrana před možným útokem ze strany nacistického Německa, se částečně dochovala na jihozápadním okraji Blanského lesa. Zejména v okolí Křenova zůstaly dochovány typické železobetonové bunkry (řopíky). Některé stojí v soukromých zahradách, ten uprostřed vsi byl obnoven a bývá občas zpřístupněn veřejnosti. Jiné se nacházejí už ve vojenském prostoru Boletice, kde si lze v určených termínech prohlédnout jen takové, které jsou podél značených tras mezi Křenovem a Chvalšinami. Za zmínku jistě stojí, že právě tyto pevnůstky si 20. října 1938 osobně prohlédl samotný Hitler a přesvědčil se o jejich odolnosti. 

Hrobka prince

Nad zámkem Červený dvůr stojí samota U Mazáka a v jejím sousedství litinový kříž. Na jeho místě stávala kaple, postavená jako hrobka Waltera Schwarzenberga, knížecího synka zemřelého za nejasných okolností roku 1841 po dvou letech života. Autorem novogotické stavby byl vídeňský architekt Franz Beer, který se podílel mj. na přestavbě hlubockého zámku do dnešní pohádkové podoby. Vlna romantismu, která tenkrát zasáhla Evropu, se záhy začala projevovat také na dvoře Schwarzenbergů. Jako doklad nechť poslouží např. sloh pohřební kaple nebo jméno dítěte, údajně vybrané na počest romantického básníka Waltera Scotta. Rakev s ostatky prince byla později přenesena do nové rodinné hrobky u Třeboně. Zde u Chvalšin připomíná původní hrobku, zbořenou v šedesátých letech 20. století, prostý křížek a sousední informační panel.    

A kam se ještě vydat?

Milovníci neobjevených zajímavostí a památek se mohou v Blanském lese doslova vyřádit. Pokud patříte mezi ně a zavedou vás sem kroky, zkuste sami na Kleti najít Gagarinův smrk s pamětní deskou nebo v lesích pod Švelhánem studánku U Tří buků s romantickým lesním jezírkem. Při cestě z Třešňového Újezdce do Smědečku natrefíte na zbytky starodávné Linecké stezky, na okraji Křemže se krčí pomníček připomínající zrušení roboty v roce 1848, u Chvalšin je soustava šesti půvabných střemilských rybníků, na brložském hřbitově zase pod litinovým křížkem „očekává vzkříšení poslední potomek Jakuba Kubaty ze Zbudova“, známého rychtáře popraveného v 16. století. A čím překvapí místa s poetickými názvy jako Jahodový lom, Kočičí most, Štěnice, Provázková louka, Honza u Kapličky?

 

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

 

Letní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz