Poklad v Hoslovicích

První písemné doklady o mlýnu v Hoslovicích se objevují v polovině 14. století. Nejstarším dochovaným stavebním prvkem jsou dřevěné trámy v sýpce, které byly datovány odborníky do poloviny 16. století, další stavby mlýna pocházejí z 18. a 19. století.

Celý areál si zachoval středověkou dispozici. Tvoří ho mlýn a chlév s branou, která uzavírá dvůr, a stodola stojící za sadem. Všechny objekty jsou kryté došky a setkat se zde můžete i s typickým roubeným zdivem.

Správce hoslovického areálu Jaroslav Janout vysvětluje, proč se mlýn uchoval do dnešních dní v tak neporušené podobě: „V roce 1829 koupil mlýn rod Harantů. Poslední vlastník Karel Harant hospodařil ve mlýně spolu se svými sourozenci Annou a Františkem. Protože ale všichni odmítli vstoupit na počátku 50. let do zemědělského družstva, byli komunistickým režimem posláni na několikaletý pobyt u pomocných technických praporů. Ve svém odporu k režimu však pokračovali, a byli proto uznáni oficiálně za nesvéprávné. Vrátili se na mlýn a nadále hospodařili na svých pozemcích, ale uzavřeli se světu a jakémukoliv pokroku.“

Poslední ze sourozenců, Karel, žil na mlýně až do své smrti v roce 2004. Poté koupil mlýn od dědiců Jihočeský kraj, který provedl celkovou opravu a pověřil správou Muzeum středního Pootaví Strakonice. Od roku 2008 je památka přístupná návštěvníkům.

„Hoslovický vodní mlýn patřil k těm menším, v dřívějších dobách stál takový mlýn v skoro každé vesnici. Mlynář zde semlel denně zhruba čtyři velké pytle obilí, které mu vozili lidé z okolí, později mleli ale sourozenci Harantovi už jen pro svou potřebu. Naposledy se tu mlelo obilí v roce 1983,“ uvádí Jaroslav Janout.

Za stodolou je k vidění také žentour – zařízení poháněné koňmi nebo voly, které pomocí převodů roztáčelo mlátičku obilí či jiná zařízení. Do mlýna nebyla do roku 2005 zavedena elektřina a mnoho hospodářských prací se dělalo buď ručně, nebo právě pomocí žentouru.

I dnes mohou návštěvníci vidět v plné práci žentour i mlýnské kolo. Muzeum středního Pootaví Strakonice pořádá v areálu řadu akcí oživujících lidové tradice, ať už jde o tradiční masopust, dožínkové slavnosti, nebo tzv. konopickou. Při akcích se spouští na ukázku mlýnské kolo a v peci se peče čerstvý chléb. Obnovují se i další tradiční hospodářské činnosti, například stříhání ovcí, mlácení obilí cepem, naklepávání kosy či vázání snopů. Řemeslníci tu ukazují známá i méně známá řemesla našich předků a nabízejí své výrobky.

V nově postavené budově je vytvořeno kompletní návštěvnické zázemí a v horním patře je ke zhlédnutí stálá etnografická výstava o životě a tradicích šumavského Podlesí. Pokud tedy toužíte zažít kouzelnou atmosféru časem nedotčeného mlýna a prohlédnout si nejstarší dochovaný vodní mlýn v Čechách, Hoslovice vás určitě rádi přivítají. Uslyšíte tu například, co původně znamenalo rčení „mít něco za lubem“. „Lub je dřevěný sudovitý kryt na mlecí kameny, a když mlynář mlel něčí obilí, tak vše, co zůstalo za lubem, si mohl nechat pro sebe,“ dodává správce.

Elektronická verze říjnového čísla ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!