Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Kde domov můj? V zemi prasáků

Žijeme ve státě, kde šéf křesťanských demokratů Pavel Bělobrádek doporučuje samoživitelkám najít si jiného chlapa – takového, který ty její (pro něj cizí) děti bude živit. Žijeme ve státě, kde právě zvolený předseda senátu, dvaasedmdesátiletý Jaroslav Kubera vtipkuje o osahávání sedmnáctiletých dívek. A žijeme na kontinentě, kde důkazem u soudu, že u sedmnáctileté dívky vlastně nešlo o znásilnění, ale že se sexem v temném průchodu souhlasila, jsou krajkové kalhotky, které měla na sobě. Něco je špatně.
Kateřina Hůlková
22. Leden 2019 - 16:03

Setkávám se s názory, že zastávat se práv žen je v dnešní emancipované době už naprosto zbytečné. Až na to že není. Na vysokých postech nejen v politice jsou stále sexisté a šovinisté, kteří stále vidí jediné místo žen u plotny a jejich jedinou správnou roli jako roli matky a sexuálního objektu jejich touhy. Objektu, který ani nemá právo říct, jestli na sex nebo jiné projevy náklonnosti má chuť nebo s nimi souhlasí.

Život v chudobě

Začněme tedy maminkami samoživitelkami. Rodičů, kteří sami pečují o dítě nebo děti, je v Česku více než 166 tisíc, většina jsou ženy. A třetina z nich je podle statistik ohrožena chudobou. Aby ne. Když mimo jiné mnoho z nich nedostává ani výživné od partnera. A tito muži, kterým chybí jakýkoliv smysl pro odpovědnost za nový život, který přivedli na svět, dostávají pro své jednání posvěcení z nejvyšších míst. Politik – také muž, navíc takový, který vychovává tři děti, vysílá do médií jasný signál. Zodpovědnost za zabezpečení dítěte má opuštěná matka. Má si najít nového partnera a ten se má podílet na výchově, když se biologický otec nestará.

Proč tento křesťanský demokrat, který v nejdůležitějších bodech programu má prosazování zájmů rodin, neapeluje právě na muže dlužící výživné, aby plnili svou rodičovskou povinnost danou zákonem? Proč nehlásí do médií pravdu o tom, jak se chová správný muž s velkým M, otec s velkým O? A proč naopak svými výroky ospravedlňuje toto jednání? I takto vypadá současná pomoc českého státu samoživitelkám. Bohužel nejen konzervativní lidovci zakrněli u svého dogmatu, že posláním ženy je osa „kuchyň, kostel, postel“.

Podnikatelé žebráci

Nejenže role státu je zajistit, aby samoživitelky nevychovávaly děti v chudobě a nepřenášet na ně v jejich už tak těžké situaci povinnost řešit si samy dlužné výživné. Role státu je i taková, aby jeho představitelé nahlas říkali, který otec se chová správně, a který ne. Aby bylo jasno, mnoho žen dostává výživné na dítě okolo tří tisíc korun měsíčně. My, kteří máme děti, víme, že náklady na péči o ně ovšem tuto částku daleko převyšují. A tuto částku dostávají i ženy, které o děti pečují převážnou většinu času. O děti, jejichž otcové je vídají jednou za čtrnáct dnů o víkendu a nenesou tak téměř žádné náklady na péči. Znám otce, který na svou malou dceru dobrovolně, bez rozhodnutí soudu, přispívá 20 tisíc korun měsíčně. Znám ale i movité podnikatele, kteří před soudem ve sporu o výši výživného předstírají zaměstnání ve vlastní firmě za dvacetitisícový plat, přestože jejich skutečný příjem z podnikání je desetinásobný.

Stát má mnoho prostředků, jak samoživitelkám pomoci. Tím prvním je zálohované výživné, které by za neplatiče hradil stát a pak je po dlužnících vymáhal. Zákon o něm se vláda chystá předložit po Novém roce. Ovšem bylo by rovněž účinné zlepšit finanční situaci žen také změnami v zaměstnávání rodičů s dětmi. Jednou z těchto změn je podpora rovnosti výše platů. Ženy s dětmi by si díky vyšším příjmům mohly dovolit vrátit se dříve do práce, protože by finančně dosáhly na hlídání dětí – soukromé školky a chůvy, které se umějí postarat i o děti mladší dvou let. A vyplatilo by se jim pracovat, namísto aby zůstávaly doma a dřely bídu s nouzí až do tří let dítěte. Další možností jsou daňová zvýhodnění pro zaměstnavatele, pokud budou nabízet sdílená pracovní místa, a tedy více zkrácených úvazků. Ty by pak využívalo více rodičů k brzkému návratu do práce z rodičovské.

Kubera má rád, když ženy drží

Neúctu k ženám podporuje i další český politik, Jaroslav Kubera z ODS, který sám o sobě s pýchou říká, že je sexistické hovado. Zrovna se z něj stal předseda Senátu. Jen pár týdnů předtím se v jednom celostátním společenském magazínu svěřil, jak se baví sexuálním harašením. V rozhovoru ze sebe udělal starého blázna a ještě znemožnil svou manželku – přitom se chlubí tím, že spolu žijí už padesát let. „Myslel jsem, že pro ODS byla nejhorší Michaela Marksová. Nebe a dudy. Ale to nevadí, já se s ní skamarádím, zulíbám ji a zharaším jako Alenku Gajdůškovou. Tuhle jsem byl u Moravce v televizi a zharašil jsem tam Kateřinu Konečnou, komunistku. On tam nikdo jiný nebyl k mání a ona držela,“ rozvášnil se Kubera před redaktorem.

Na poznámku novináře, zda by ho to bavilo na Hradě a že by se mu tam hůř harašilo, Kubera odvětil: „To je pravda, ale žena je boží, ta mě na ně ještě upozorňuje. Testuju české ženy a dívky a musím s potěšením konstatovat, že jsou netknuty hnutím #MeToo, až asi na tři ultrafeministky. Drží, mají to rády. Vždycky začnu tím, že je jemně pohladím a zeptám se, jestli nejsou jako ty blbé Američanky. A nejsou! Akorát jsem už u sedmnáctek a bojím se, aby to nešlo dál. Pětadvacítkám říkám: Jste krásná, ale škoda, že jste pro mě stará.“ V komentářích pod rozhovorem pánové obdivují Kuberův smysl pro humor, a čtenářky se zlobí a nazývají ho strupatým dědkem.

Tanga jako důkaz

K podpoře obětí sexuálního násilí, aby měly odvahu zločiny hlásit, nepřispívá ani nedávný verdikt poroty irského soudu. Ten řešil údajné znásilnění sedmnáctileté dívky v temném průchodu. Advokátka útočníka hájila tím, že před porotou mávala krajkovými tangy, která měla oběť na sobě. Prý jsou důkazem o tom, že o sex stála, a tedy k žádnému znásilnění nedošlo. Porota složená z osmi mužů a čtyř žen jednomyslně osvobodila obviněného muže po hodině a půl trvajícím soudním líčení.  

Je nad slunce jasnější, že i v tomto století a v této takzvaně vyspělé společnosti je stále potřeba vysvětlovat a zdůrazňovat, že jakékoliv sexuální obtěžování nebo násilí na ženách je odporné a musí být trestáno. Pokud se tedy některá média snaží vytvářet dojem, že například nepotřebujeme Istanbulskou úmluvu, která shrnuje vše o prevenci domácího násilí a násilí na ženách (ale i mužích, dětech nebo seniorech), dělají tato média velice špatnou službu. Argument, že vlastní zákony proti těmto činům už máme, je také lichý. Evidentně moc nefungují, když ročně u nás zemře v důsledku domácího násilí několik desítek žen a 150 tisíc jich je ošetřeno kvůli napadení partnerem. Istanbulská úmluva má tedy velký význam.

 

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ZIMNÍM DVOJČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!