Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Sólová dráha? Teď prostě musím

Písničkářka Adéla Jonášová pochází z rodu silných žen, a tak asi neměla jinou šanci než sebrat odvahu jít si také svou vlastní cestou. Její maminkou je písničkářka Pavlína Jíšová a babička je výraznou osobností folklóru, zakladatelka a umělecká vedoucí souboru Malý Furiant. Možná měla Adéla díky tomu cestu na výsluní snazší, ale o to těžší je udržet vysoko nasazenou laťku. Pomáhá si i novými médii – a například na Youtube mají její písničky desítky tisíc zhlédnutí. Letošní rok si naplánovala jako zlomový: opustila maminčinu kapelu a vydala se na sólovou dráhu.
Alena Binterová, Foto: Milan Havlík
13. Únor 2018 - 10:42

Je vám 27 let – přišel ten pravý čas vstoupit na pódium jen sama za sebe?

Potřebuju to zkusit, abych si jednou nevyčítala, že jsem na to neměla dost odvahy. Teď mám možnost: složila jsem hodně vlastních písniček, které nemám kde hrát, a mám zázemí tolerantního manžela (Reného Součka, pozn. red.), který je taky písničkář a ví, co to všechno obnáší. Byla bych frustrovaná, kdybych nechala ležet ladem písně, které mi přišly proto, abych je hrála. Už nechci být doprovodnou hráčkou, musím to zkusit sólově.

Jako bych slyšela vaši maminku, když odcházela od kapely Nezmaři na sólovou dráhu. A nejenom že používáte stejná slova, jste jí i velice podobná. Srovnávají vás diváci často?

Necítím se být v mámině stínu, mám ji moc ráda a jsem na ni hrdá. Když někdo říká, že mám skoro stejný hlas, odpovídám – díky bohu, vždyť ona má úžasný hlas! Jen ať mě s ní srovnávají, já na ni vždycky ráda upozorním. Navíc mamka byla vždycky kočka. Ona mě vytáhla na pódium, vedle ní jsem se naučila tam stát a hrát publiku, jsem jí za to vděčná a nikdy ji nebudu zapírat. Jenom zkrátka už potřebuju vykročit sama a zpívat své vlastní písničky. Na CD jsem jich natočila čtrnáct, předtím na EP čtyři a ještě mám nejméně jednou tolik nenahraných, takže se mi stejně všechny do samostatného koncertu nevejdou.

Skládáte hudbu i text současně? Co vás inspiruje?

Ideální je, když mi z nebe spadne najednou muzika i text, to se to pak píše. Pár textů jsem si vzala od Zbyška Rašky, který je, jak říkám, můj bývalý nevlastní tatínek. Je to básník, tak by byl hřích jeho texty nehrát. Většinu textů si ale přece jen píšu sama. Líbilo se mi třeba slovo Dejvice, jak se pěkně zpívá – a za chvilku se mi melodie a slova dala dohromady a píseň byla na světě. Kamarád Jaromír Novák s výbornou fotografkou Zuzanu Uhlíkovou mi na ni vymysleli a natočili klip. Zuzana mě posadila samotnou do pokoje a vše ostatní, jak tam ti kluci za mnou zrychleně pobíhají, doplnila až poté. S nápadem, že tam sedím nahá a mé tělo zakrývá jen kytara, jsem přišla já – vzpomněla jsem si na film Forrest Gump, kde je taková scéna, která mě tehdy hodně zaujala. A Jaromír se Zuzkou už tuto myšlenku dotáhli k dokonalosti. Ostýchavá nejsem, ale příště už nemám v plánu dělat něco podobného. (...)

 

CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V ÚNOROVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR

ÚNOROVÝ BARBAR V PRODEJI!

Na stáncích za 49 Kč, elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!