Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Šimon Leitgeb je Mezi náma

Jeho texty zařadil Host mezi nejlepší básně roku 2016. V tu chvíli vstoupil Jihočech Šimon Leitgeb do širšího povědomí. Třetím rokem pořádá literární festival s názvem Mezi náma, kde představuje publiku české básníky: hvězdy zdejšího poetického nebe, ale i autory, kteří teprve začínají psát a jejich díla stojí za pozornost. Povídali jsme si po osmém pokračování v polovině září.
Jan Štifter, Foto: Milan Havlík
18. Říjen 2018 - 13:17

Šimone, co je ve zkratce projekt Mezi náma?

Mezi náma je literárně-hudební večer. Původně jen mezi kamarády a pro ně, proto ten název. První kolo v roce 2015 se ale natolik povedlo, že jsme chtěli akci otevřít lidem, a teď máme za sebou už osm večerů.

Je vám dvaadvacet a jste hlavní organizátor. Kde berete tipy a kontakty na autory?

Už na gymnáziu jsem dost jezdil po autorských čteních a vyhrával různé soutěže po celé republice. Třeba na Ortenově Kutné Hoře nebo Literární ceně Vladimíra Vokolka jsem potkal spoustu autorů svého věku. Potkal jsem tam řadu básníků, mimo jiné Theodora Kravála, Kláru Goldstein, Jana Těsnohlídka mladšího a Tomáše Čadu. Tihle lidé mají na sebe navázané další lidi a pak se nakonec znáte s každým.

Kdo vám pomáhá?

Nejdříve jsme akce dělali s Vaškem Křenkem, ale on pak začal studovat v Praze, tak to dělám sám. Potkáváme se v Budějovicích po kavárnách, začínali jsme v Kavkárně, pak jsme přešli do Měsíce ve dne. V té době se to celé víc rozjelo, já vydal knížku, dozvěděly se o mně literární časopisy a začaly propagovat i akci.

Knížka se jmenuje stejně: Mezi náma.

A přitom s akcí vlastně nijak nesouvisí. Psal jsem básně a jednu z nich nazval Mezi náma, je to text, který souvisí i s dalšími básněmi ve sbírce, vlastně s celou knížkou, a tak jsem podle něj nakonec sbírku pojmenoval.

V pořadu vystupují čtyři básníci, podle čeho je vybíráte?

Snažím se o to, aby se tu potkali ostřílení básníci s těmi, kteří se teprve snaží prorazit. Jsem ale dost limitovaný rozpočtem, platíme autorům cesťáky a honoráře, přitom jediný příjem plyne ze vstupného. Snažil jsem se získat grant od města, ale tam mě odbyli, ať zkusím ministerstvo kultury.  Tak počítáme každou korunu. Chtěl bych třeba oslovit Jaroslava Rudiše, jenže žije v Německu a má poměrně vysoký honorář, v podstatě bych pak neměl na další lidi.

Doplácel jste někdy akci ze svého?

Jednou se mi to stalo, je to nepříjemné, ale člověk s tím nic nenadělá, já mám tuhle akci rád a ztrát se nebojím. Mezi náma je moje srdcovka, potkám se s lidmi, se kterými si rozumím, poznám nové literáty, oni se potkají spolu, seznámím s nimi publikum. To za ten hazard, že nevyděláme, prostě stojí.

Tenhle přístup určitě láká i básníky.

Určitě, a máme už poměrně stabilní publikum, jsou to lidé, které baví poezie a ti pak mohou dát autorům zpětnou vazbu. Začínající básníci si vyslechnou hodnocení od zkušenějších. To je obrovská deviza, že to nezůstává jenom mezi náma. K běžným akcím navíc přidáváme speciály, třeba večer písničkářů, teď v létě nám přijelo zahrát šest muzikantů, nebo jsme už několikrát měli jako hosty rumunské básníky, pro které jsme taky připravili samostatný blok.

Co teď píšete?

Začal jsem psát román, ale nakonec jsem text stejně rozdělil do veršů.  Líp se mi s tím pracuje, snáz vyškrtám přebytečná slova. Chci ořezávat věty na dřeň, aby tam nebylo nic navíc.

Jaký je pracovní název?

Měsíc ve dne. Knížka je o klukovi, který jezdí se svým strýcem karavanem, společně parkují u plynovodu a v něm je malá dírka. Z ní v noci nafukují balónky, střílí na ně zapálené šípy, balónky bouchají a kluk říká, že to vypadá jako měsíc ve dne.

Ten obraz jste zažil, nebo si vymyslel?

Je to jen fantazie, loni jsem jel na Ukrajinu a viděl tam plynovody, v hlavě se mi zrodil tenhle obraz a z něj pak nápad na celou knížku. Bude o dospívání kluka, který se strýcem cestuje a nechodí do školy, skončí v dětském domově. Má obrovskou fantazii, ale v děcáku o ni přichází, taky o nadhled a iluze, ztrácí dětství. Touží po návratu ke strýci.

Po čem toužíte vy?

Aby se do škol dostala i současná poezie. Jeden vysokoškolský profesor mi nedávno říkal, že by se studenti měli učit psát básně na zavedených autorech, na staré české gardě z devatenáctého století, ale podle mě je to nesmysl, tím se jim celý žánr akorát znechutí. Se současným člověkem bych primárně komunikoval přes současnou literaturu, včetně poezie, vždyť jedině té porozumí, protože v ní žije. Přes ni se může prokousávat ke starším autorům.

 

Elektronická verze říjnového čísla ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!