Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Proč bych nenosil kozačky?

Hudebník a moderátor Marek Pavelka, známý především pod přezdívkou Marotha, patří mezi jihočeské moderátorské špičky. Navíc pro jeho nevšední zevnějšek si ho každý okamžitě zapamatuje. Potkali jste někdy v budějovických ulicích mladíka v dámské sukni s kytarou v ruce a s černě podmalovanýma očima? Tak to jste se právě seznámili s místní legendou.
Lucie Zemanová
30. Duben 2014 - 17:43

Vaše jméno je ve skutečnosti Marek Pavelka. Jak vznikl Marotha?
Přezdívka Marotha přišla, když mi bylo asi sedmnáct. Můj kamarád, vynikající baskytarista Jan Simota, hrál několik let v kapele Crack. Pak dostal nabídku do legendárních Satisfucktion a musel za sebe do Cracku sehnat náhradu, a tak oslovil mě. Já jsem přišel na zkoušku a šéf téhle kapely říká: Jak se jmenuješ? Já říkám: Marek. On na to odpověděl: Hmmmm, na to si nezvyknu. Náš basák byl Simota, tak budeš Marota.

Takže Marota, nebo Marotha?

Písmenko H jsem si tam přidal já sám. A umělecký jméno bylo na světě.

Na první pohled máte rád extravagantní styl.

Nepřijde mi, že můj styl oblíkání je extravagantní. Jen neumím nosit obyčejný věci. Nesluší mi. Oblékám se tak nějak podle sebe. Vždycky se mi líbily na ženských kozačky, a protože mám pěkný hubený nohy, řekl jsem si, proč bych je nemohl taky nosit.

Není to divné?

David Bowie a Marilyn Manson je mají taky v botníku. Jinak nakupuju většinou v dámským oddělení. Pánské věci mi nesedí.

Nosíte dokonce i sukně.

Sukně mám hodně rád, zvlášť v létě. Je to velmi vzdušná záležitost.

Co minisukně?

Ty samozřejmě ne! Spíš delší sukně až na zem.

Občas se i líčíte, je to součástí vaší image?

Lakování nehtů a líčení provozuju už od osmnácti let. Zvykl jsem si na to a dělám to automaticky.

Někdo si geluje hlavu, vy se malujete.

Přesně tak to je.

Nestalo se vám někdy, že by se do vás kvůli oblečení třeba někdo navážel? Přece jen v Budějcích je řada lidí, kteří nejsou příliš tolerantní.

Samozřejmě, děje se to. Budějcký předsudkáři jsou na tohle experti. Nevšímám si jich. Občas se stane, že na mě nějakej borec zařve: Buzerante!

Odpovíte mu něco?

No jasně, zakřičím na něj: Chcípni! A je po dialogu. Ženám moje image nevadí. Chlapy k životu nepotřebuju, ty mi potomka nedaj.

Moderujete na Rock Rádiu. Jak jste se k tomu dostal?

Na Rock Rádiu vysílám už pátým rokem. Můj hlas je možné slyšet každý všední den od šesti do desíti v relaci Marothovo rockový ráno. K moderování na Rock Rádiu jsem se dostal úplně náhodou. Hráli jsme s mojí kapelou LOVE GANGSTERS na fesťáku v Přeštěnicích. Tam nás viděl programový ředitel Rock Rádia Petr Sznapka a oslovil nás, abychom zahráli na prvních narozkách Rock Rádia. Když jsme spolu hraní domlouvali, prohlásil: Hele, Marotho, a nechceš to u nás zkusit jako moderátor? Sháníme do Rock Rádia nějakýho šílence a ty bys tohle kritérium mohl splňovat.

Plácli jste si hned?

Práce moderátora mě nikdy nezajímala, ale abych mu vyhověl, sedl jsem k nahrávacímu stroji a něco ze sebe vypotil.

Asi jste ohromil.

Šéfovi se to líbilo. Tak byla ruka v rukávě.

Kromě moderování v rádiu hrajete v kapele a přemýšlíte prý i o další.

Vedle moderování mám kapely tři: Love Gangsters, Trio Traktůrek a teď nově Metal Mode. S touhle grupou předěláváme depešácký hity do pořádnýho kytarovýho nářezu. Těším se, až do lidí nasypeme živě. Patnáct depešáckejch bomb máme už hotovejch.

Co jste vůbec dělal předtím, než jste začal pracovat v rádiu?

Od sedmnácti let jsem makal v půjčovně cédéček v kasárnách na Mariánským náměstí. Tam jsem byl deset let a pak jsem nastoupil na dráhu barmana do dnes už neexistujícího Café Ambient. To jsem kombinoval s prací u kámošeho Bobbyho Blacka v Hladovým Vokně. Byl jsem skvělej bagetář (smích). Dodneška si pamatuju, jak se dělá šunková, slaninová, hawai a zvládnul bych i řeckou. No a k tomu všemu jsem hrál po barech s kytarou.

Co rád děláte ve volném čase, když nehrajete s kapelou?

Chodím do lesa a třikrát ročně se snažím zmizet z Čech. Taky rád hraju ping-pong.

Kde vás lidi najdou, když nepracujete?

Třeba v Singeru v České, to je oáza.

Nebudou vám jednou Budějce malé? Neuvažujete třeba o tom, že byste zkusil nějakou práci v Praze? Rozhodně tam jsou větší možnosti.

S Prahou mám už zkušenosti. S kapelou Love Gangsters jsme měli pražskej management, hodně jsme v Praze koncertovali, jezdili na rozhovory do rádií i do televizí a podobně. Problém je, že Pražáci si jen tak mezi sebe někoho nepustí a klucí z Budějc budou pro Pražáky vždycky burani.

Vždycky?

Nevím, třeba se situace změnila. Na moderátora jsem se do Prahy nehlásil. Jedině že by Leoš šel na odpočinek.

Takže jste patriot.

Budějce mám rád. Ale určitě je hodně věcí, který mi tady nesedí. Třeba kouření v hospodách bych zrušil. Singer už to dávno zaved, a je tam furt plno. Horší je to s lidma. Neumějí se bavit.

Třeba se baví, jenom jinak, než byste čekal.

Budějčáci jsou svázaný. Přátelé, odvažte se trošku! Když jdete na diskošku nebo na koncert, tak pařte! Užijte si to, je to váš večer! A možná jste zaplatili i vstup!