Rodokmeny od mojedejiny.cz

Muzeum rozeznívá zapomenutou hudbu

Ideálním místem k přeladění do klidu je „tichá“ výstava nazvaná Zapomenutá hudba na jihu Čech, která je do poloviny února k vidění v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. Její ticho je vlastně protimluv: Kdyby všechny vystavené nástroje začaly hrát a muzikanti zde zmínění vyprávěli své příběhy, nestačili bychom se divit. A potlesk by zde zněl zcela zaslouženě.
ALENA BINTEROVÁ
12. Únor 2026 - 01:44

Říkávalo se „Co Čech, to muzikant“, a o Jihočeších to vždy platilo dvojnásob. Důkazů přináší tato výstava hodně – připomíná nejen osudy muzikantů různých žánrů včetně hudebníků od svatého Mikuláše, ale také výrobce a opraváře hudebních nástrojů. Dokonce nabízí působivý pohled do dílny, odkud zrovna mistr houslař odešel a nechal tam rozebraný nástroj připravený k renovaci.

Samozřejmě zmiňuje slavné umělce, jako byli Ema Destinnová či Bohuslav a Otakar Jeremiášovi. Znalcům hudby nejsou cizí ani jména Josef Beran, Rudolf Kende nebo Gustav Vránek, méně známí už jsou Ondřej Grill a Jan Nepomuk Vocet. Výstava přehledně mapuje jejich osudy v dramatické době, kdy mnozí nemohli svůj talent plně rozvinout. Ovšem nejen fatální dějinné překážky, ale i obyčejné sousedské třenice znepříjemňovaly muzikantský život, který se neobejde bez pilného cvičení. A tak sepsali „četní mírumilovní obyvatelé“ Plachého ulice v Českých Budějovicích košatou stížnost otištěnou 23. 4. 1901 v Budweiser Zeitung tohoto znění: „Vzhledem k tomu, že se nyní opět blíží teplejší období, dovolujeme si požádat majitele klavírů a dalších hudebních nástrojů, kteří se vyskytují v užší vnitřní části Plachého ulice v nemalém počtu, pokud již provozují hru na klavír, aby alespoň během hraní neotvírali okna a aby v době, kdy si ostatní chtějí užívat klidu, hry zcela nechali, jinak v opačném případě bude nutno vyžádat si úřední pomoc.“ I to je výmluvný doklad doby...

V sále zaujme množství hudebních nástrojů ze sbírek Jihočeského muzea včetně těch méně známých, jako jsou hřebíkové housle, pošetky, breitolina nebo heckelfon. Vystavená je kolekce nástrojů českokrumlovské Kapely Schwarzenberské granátnické gardy a velkou pozornost budí skleněné housle ze sklárny v Anníně. Prostor je tam i pro malé hudebníky a jeden z interaktivních panelů umožňuje zájemcům přehrát si záznam zvuku několika nástrojů a vyzkoušet si, zda je poznají.

Vzácnou ozdobou jsou osobní věci Emy Destinnové: kostým z Verdiho „Aidy“ uvedené v Metropolitní opeře v New Yorku, vějíře a koruny z jejích divadelních rolí. Kuriozitou je kolekce karikatur, které operní pěvkyně vytvářela. Ztvárnila takto i sama sebe jako vášnivou (a skromnou) rybářku v době, kdy žila na zámku ve Stráži nad Nežárkou.