Jaro v Alšovce: Láska, tělesnost a inspirace
Skrze široké téma lásky propojila renesanci s časově vzdáleným surrealismem nová výstava nazvaná „Heptameron: Surrealismy a sen renesance“, která je k vidění ve výstavních prostorách Zámecké jízdárny Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou do 12. května. Koná se u příležitosti sta let od publikování Bretonova „Manifestu surrealismu“ a současně připomíná 60. výročí nikdy neotevřené výstavy „Imaginativní malířství 1930–1950“, kterou v AJG připravili Věra Linhartová a František Šmejkal.
Sály jízdárny zaplnilo přibližně 150 uměleckých předmětů, 40 publikací a periodik, několik videí a audio záznamů. Velkou pozornost poutají díla Jindřicha Štyrského a Toyen, Stanislava Podhrázského nebo obraz „Alegorie lásky“ od neznámého autora z konce 16. století ze sbírek AJG. Mezi nejzajímavější exponáty patří kniha „Hypnerotomachia Poliphili aneb Poliphilův boj o lásku ve snu“ (1499) – renesanční inkunábule, považovaná za nejkrásnější knihu renesance, kterou na výstavu zapůjčila Národní knihovna České republiky, a také „Mattioliho herbář“ (1526), který byl v zápůjčce získán z Knihovny Antonína Švehly Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. Velmi zajímavé jsou rovněž filmové záběry Čeňka Zahradníčka, které vznikly pro divadlo s názvem první divadelní sezony D 34 k inscenacím E. F. Buriana – nejvýznamnější je „Máj“ z roku 1936. Filmové dokumenty na výstavu poskytl Národní filmový archiv. Vizuálně poutavý je i reklamní animovaný film na mýdlo z dílny manželů Dodalových; ti v období let 1934–1938 natočili na třicet filmů, které vytvářejí etalon moderní české filmové reklamy.
Výstava „Heptameron“ si vypůjčila jméno souboru erotických povídek renesanční spisovatelky Markéty Navarrské (1558), jehož české vydání s kresbami od Toyen vyšlo v roce 1932. Kniha je symbolicky rozdělena do sedmi kapitol, které zpracovávají pojem lásky a její měnící se povahu. V Alšovce se nyní setkává renesance se surrealismem, což je umělecký směr, významně zastoupený právě ve sbírkách AJG. Ta ho často prezentuje – například v roce 2019 krásnou výstavou „Mapa světa Karla Teigeho“. Na výstavě „Heptameron“ propojuje tato časově vzdálená období téma lásky, které během třiceti let první poloviny 20. století prošlo zásadním vývojem. Renesance se tak v českém surrealismu objevuje jako síla erotické lásky proměňující se v revoluci. Karel Teige publikoval na jaře 1921 programovou stať „Obrazy a předobrazy“ o novém umění nastupujícím po první světové válce. Jeho myšlenkou bylo ustanovit tvorbu, která buduje Arkádii nového socialistického světa. Reagoval tak na krach ideálů předválečných avantgard, které hodnotil jako pouhé povrchové krásy. Teige verbalizoval potřebu renesance, potřebu nového přenastavení člověka, umění i společnosti.
Kurátorka této výstavy Eva Skopalová sleduje umělecký vývoj od počátku dvacátých let 20. století, kdy československé umění sice o surrealismu vědělo, ale programově se k němu přihlásilo až v r. 1934. Projekt je součástí jejího dlouhodobého zájmu o problematiku nelineárního času v dějinách umění, kterými se zabývá. Cílem výstavy je uvažovat o umění v neuzavřených hranicích uměleckých skupin, stylů i period. „Renesance je spíše intelektuální disciplínou než historickým obdobím. Rovněž pojem ,surrealismyʻ je uvažován velmi otevřeně a pojímá do sebe také imaginativní a abstrahující přístupy k umění, které předcházely programovému surrealismu v Československu 30. let či mu stály po boku,“ vysvětlila kurátorka.
Oko za oko, zub za zub!
Další výstavou v Zámecké jízdárně v Hluboké nad Vltavou je projekt nazvaný „Oko, za oko, zub za zub!“, který představuje práce slovenského umělce Martina Gerboce. Obrazy, které mohou na výstavě návštěvníci zhlédnout do 12. května, demonstrují autorovo antiestetické přesvědčení. Jsou jakousi extatickou cestou rozkošemi a torturami těla i ducha, cestou světem, který mohou prozkoumat jen ti, kteří jsou ochotni riskovat a mají zájem o intenzivní prožívání radostí a utrpení fyzického i duševního těla. Gerboc se totiž snaží donutit diváka, aby viděl svět zcela jeho způsobem. „Umělecké dílo musí mít sílu jisté formy manipulace, aby dokázalo vtáhnout diváka do konkrétní emoce,“ vysvětluje autor.
Proto přistupuje k tvorbě z pozice režiséra, který vyznává spřízněnost s interdisciplinárním přesahem z hudby, filmu, divadla nebo filozofie a využívá ve svůj prospěch jejich vlivu i možných účinků jejich manipulativnosti. Upřednostňuje přímé vyjádření složitých myšlenek s mnohdy tragickým a nadčasovým tématem, vyhledává vyhrocené emocionální stavy, které zobrazuje až kabaretním způsobem. V historii lze najít analogický způsob práce například při koncipování takzvaných živých obrazů, které byly jedním z vyvrcholení historismu. Celostní vnímání jej vede k přesvědčení, že umělec by měl být režisérem emočně silného prožitku a obraz je jen jedním z prostředků vyjádření osobní angažovanosti.
Martin Gerboc se nebojí odhalovat vzrušující emoce, které neupadají do pohodlné rutiny. Proto také zřetelně pracuje s tělesností, gestem a mimikou. Jeho svět imaginace se vyhýbá konvencím. Staví se do pozic četných kontrastů, v nichž představy a realita tvoří nesmírně bohatou, ale zároveň odpuzující symbiózu. „Úmyslně využívá provokativní prostředky barevnosti i náměty, aby manifestoval estetické přesvědčení, jež pro něj představuje touha zmocnit se formy i námětu a stát se uměním ve smyslu splynutí s vlastní tvorbou,“ vysvětlil kurátor Adam Hnojil. Gerbocova tvorba je neustálým útokem na logické myšlení a zároveň gestem proti banalitě. „Odmítá jednoduchou interpretaci ve prospěch komplexního dekódování. Umělecké snažení spočívá v nutnosti přesvědčit diváka, aby spatřil svět očima umělce, což se neobejde bez zásahu do procesu vnímání,“ dodává kurátor.
Výstava „Oko za oko, zub za zub!“ není na jihu Čech autorovou premiérou, protože návštěvníkům Alšovy jihočeské galerie se už představil v roce 2018 na výstavě „Člověk člověku člověkem“, kde vystavoval společně se známými zástupci evropské figurální malby Martinem Ederem, Justinem Mortimerem a Attilou Szűcsem. Martin Gerboc je též autorem několika knih filozofických esejů a esejů o malířství, natočil hudební videoklipy pro gotické a punkové skupiny a několik nezávislých krátkometrážních projektů. Alšova jihočeská galerie během výstavy chystá také křest jeho rozsáhlé monografie a komentované prohlídky s autorem a kurátorem.
Kosmopolitní tvorba z Rakouska
Třetí aktuální výstavu, kterou na jarní měsíce připravila Alšova jihočeská galerie, najdou zájemci do 19. května v Mezinárodním muzeu keramiky v Bechyni. Svou tvorbu tam představuje rakouská sochařka a designérka Heide Warlamis, která proměňuje reálný svět ve svět idejí. Kurátor výstavy Bernhard Antoni-Bubestinger vybral ukázky z její tvorby od osmdesátých let 20. století do současnosti. Výstava vznikla ve spolupráci s Muzeem umění Waldviertel v Rakousku, jež má s bechyňským muzeem hodně společného. Obě instituce plánují další společné projekty.
Mezinárodně uznávaná sochařka a designérka Heide Warlamis žije a pracuje v Rakousku. Je světově známá zejména díky svému designovému porcelánu. Ten pod značkou „Vienna Collection“ vyrábí její vlastní porcelánka a prodává ho po celém světě. Heide společně se svým manželem, všestranným umělcem Makisem E. Warlamisem (zemřel roku 2016, pozn. aut.), založila v rakouském Schremsu v roce 1992 mezinárodní centrum designu I.DE.A. V roce 2009 pak s manželem společně otevřeli Muzeum umění Waldviertel s rozsáhlým sochařským parkem, který je s centrem designu přímo propojený.
V díle Heide Warlamis, a nejvýrazněji se to týká jejích velkoformátových soch hlav, opakovaně probíhá proces přeměny reálného světa ve svět idejí. V jejím imaginárním muzeu nacházíme syntézu uměleckých prvků z různých civilizací napříč všemi historickými obdobími. Její kosmopolitní tvorba, která přesahuje lidské epochy, je charakterizována nenuceně hravým, a přesto pečlivě promyšleným kombinováním různorodých forem ze všech kulturních archivů. Miluje řeckou mytologii stejně jako africké kmenové umění, zajímá ji sochařství od počátků dějin stejně jako Brâncuși, Giacometti nebo Moore. Sbírá holografické obrazy, jež vyzařují lásku a štěstí, a ve svých dílech je transformuje do viditelných a hmatatelných soch idejí plných smyslné fyzické přítomnosti. Její díla představují zhutněné památníky důstojnosti všeho živého.
... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V JARNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR!
Předplatné můžete zakoupit na send.cz
ELEKTRONICKÁ VERZE: V prodeji na digiport.cz za 59 Kč!