Jan Žižka byl homosexuál

Žije na zámku v Měšicích u Tábora. Když má čas, píše blog, má tisíce čtenářů. Říká totiž věci, které mění vnímání světa. Je trochu blázen? Nebo ví víc než ostatní?

„Pakliže se nějaký autor publicista, v mém případě politolog, vydá na cestu nabourávání vžitých historických legend, musí počítat s kritickými reakcemi čtenářů,“ reaguje na posměch v diskusích pod svými články. Cokoliv, čeho se dotkne jeho duch, je na první pohled jakoby postavené na hlavu. Při dalším pohledu si někteří čtenáři řeknou: Možná.

Barbar vybral sedm jeho tezí, kterými bourá, co do generací Čechů vtloukali učitelé dějepisu. Podle něj totiž třeba Gagarin neletěl nikdy do kosmu a zákon o zásluhách Edvarda Beneše by měl parlament změnit: nikoliv Edvard Beneš, ale Hana Benešová se zasloužila o stát. Věděla, komu načechrat peřiny.

Žije na zámku v Měšicích u Tábora. Když má čas, píše blog, má tisíce čtenářů. Říká totiž věci, které mění vnímání světa. Je trochu blázen? Nebo ví víc než ostatní?

„Pakliže se nějaký autor publicista, v mém případě politolog, vydá na cestu nabourávání vžitých historických legend, musí počítat s kritickými reakcemi čtenářů,“ reaguje na posměch v diskusích pod svými články. Cokoliv, čeho se dotkne jeho duch, je na první pohled jakoby postavené na hlavu. Při dalším pohledu si někteří čtenáři řeknou: Možná.

Jan Berwid-Buquoy vysvětluje, že většina legend vzniká tím, že nějaký autor něco napíše a ostatní jeho hypotézy opisují, doplňují a rozšiřují. „Když ovšem bádáte v archivních materiálech, někdy absolutně nepřístupných normálnímu smrtelníkovi, zjistíte, že věci se mají úplně jinak. Ovšem nikdo vám nechce věřit a čtenáři se často dovolávají na již publikovanou literaturu faktu, která se však pod tíhou archivních záznamů ukazuje jako mystifikace.“

Kdo měl na takovém klamání zájem? Většinou mocenská elita, jež byla momentálně u kormidla. „Ta si upravovala dějiny podle svých představ, aby pokud možno legitimovaly upevnění její moci,“ doplňuje politolog.

Barbar vybral sedm jeho tezí, kterými bourá, co do generací Čechů vtloukali učitelé dějepisu. Podle něj totiž třeba Gagarin neletěl nikdy do kosmu a zákon o zásluhách Edvarda Beneše by měl parlament změnit: nikoliv Edvard Beneš, ale Hana Benešová se zasloužila o stát. Věděla, komu načechrat peřiny.

Církevní erotoman Jan Hus

Teze: „Na Husa se odvolávala první republika, nacisté, komunisté, nynější vládní elita rovněž. Jednalo se ovšem o církevního erotomana. Jeho oficiální portrét je fabulum. Hus byl tlouštík a nenosil žádné vousy. A něco jiného veřejnosti kázal, a něco jiného sám dělal. Ve svých dopisech z Kostnice to všechno přiznává. Měl dokonce poměr s královnou, manželkou Václava IV. Žasnu, že nikdo z publicistů jeho archivované dopisy nečetl a každý vyrobil legendy naprosto odporující historickým skutečnostem.“

Měšický hrabě upozorňuje, že Hus byl velice inteligentní člověk. Svou vírou a intelektem přitahoval ženy, hlavně z nejvyšších společenských kruhů. Často nezůstávalo pouze u platonického kázání. „Ovšem to bylo v té době u vysokého duchovenstva běžné. On teoreticky tyto okolnosti sice kritizoval, ale v praxi to vypadalo úplně jinak.“

Jurij Gagarin neletěl do kosmu

Teze: „Gagarin, a kosmonaut? To opravdu ne. První člověk, který byl ve vesmíru, se jmenuje Alan Shepard. Američan. Do vesmíru se vydal 5. května 1961, tedy 23 dní po údajném letu Jurije Gagarina. Osmnáctého dubna 2011 jsem o tom napsal reportáž pro Reflex.cz. Příspěvek v Rusku přeložili do ruštiny, a polovina Ruské federace mi začala vyhrožovat. Nadávali mně i čeští čtenáři. Oficiální ruské kruhy ale obsah reportáže v žádném případě nedementovaly. Když si ji přečetla Gagarinova dcera Jelena a ptali se jí, co si o tom myslí, odpověděla novinářům pouze, že o životě a cestách svého otce nechce mluvit. Jinými slovy z Ruska žádné oficiální dementi na můj článek nepřišlo.“

Gagarin – a po něm další sovětský hrdina kosmu, vlastně hrdinka. Valentina Tereškova. První žena ve vesmíru. Tak to po léta učitelé ve škole učili. Podvod? Ne, její cestu za hranici zemské gravitace nepopírá ani Jan Berwid Buquoy. „Svědčí o tom celá řada důkazů. Vrátila se na Zem potlučená v obličeji a s přeraženým nosem, naprosto vyčerpaná, zoufalá, blízká šílenství. Její výklad o cestě do vesmíru je daleko realističtější a věrohodnější („Během letu jsem asi čtyřikrát upadla do bezvědomí…“) než Gagarinův výklad, který připomíná procházku v růžové zahradě.“

Buquoy tvrdí, že údajný Gagarinův let do vesmíru nebyla kosmická událost jako taková, nýbrž politický manévr zorganizovaný ze spolupráce CIA se sovětskou GRU. „Sovětský vůdce Nikita Chruščov roku 1956 v takzvaném tajném projevu odsoudil Stalina jako jednoho z největších vrahů lidstva. Na XXII. sjezdu KSSS, chystaném na říjen 1961, plánoval Chruščov tentokrát veřejné odsouzení Stalina. Dostal se ovšem pod silný tlak stalinistů. Aby se prosadil, potřeboval nějaký hmatatelný mezinárodní i vnitropolitický úspěch,“ vypráví.

Sovětské hospodářství bylo v troskách. Spojené státy však nehodlaly do SSSR investovat ani dolar, odvolávajíce se na Trumanovu doktrínu. Na druhé straně chtěly udržet Chruščova u moci. A tak prý přišla CIA na geniální nápad: USA se chystají 5. května 1961 vyslat prvního člověka do vesmíru – Alana Sheparda. Je nutné, aby je Sovětský svaz časově předběhl. To nebude stát Ameriku ani cent a Chruščov jakoby zaznamená gigantický úspěch. Vrchní velitel sovětské GRU, Ivan Serov, se zděsil: SSSR k tomu nemá patřičnou techniku! CIA: To nevadí, vystřelíte prázdný satelit na oběžnou dráhu a po přistání Sovětský svaz prohlásí, že v něm byl člověk. Vláda USA vám to potvrdí a tím bude účel Chruščovova antistalinismu úspěšně pojištěný. A tak vznikl kosmonaut Jurij Gagarin.

Hana Benešová vysouložila Československo

Teze: „…A to přesto, že nebyla žádnou nymfomankou, jak se snažili rozšiřovat nacističtí pohlaváři v protektorátě Čechy a Morava. Měla ale roku 1919 v Paříži prokazatelně poměr s francouzským ministrem zahraničí Aristidem Briandem, tedy v době, kdy se rozhodovalo o existenci Československa. Nijak se s tím netajila! Dalo by se tedy říci, že nám Československo vysouložila, a to celkem dvakrát. Podruhé měla poměr s Anthony Edenem, ministrem zahraničí Spojeného království, v době, kdy se nacházel v rozvodovém řízení. Následkem daného milostného styku bylo uznání Edvarda Beneše prezidentem londýnské exilové vlády. Hana svého manžela milovala a výše uvedenými činy zajišťovala jeho politickou kariéru. S nymfomanií to nemělo nic společného.“

S touto tezí má velký problém Společnost Dr. Edvarda Beneše. „Přívrženci společnosti navštívili náš zámek a dělali mi výčitky: ‚To není možné, co píšete. Hana Benešová svého muže milovala!ʻ Ano, to je pravda. Oslovovala ho dokonce Edáčku, Edoušku, Edinku a podobně. Její milostné poměry s významnými osobnostmi tehdejšího světa byly velice přesně prokalkulované, aby pomohly v politické kariéře jejímu manželovi. Jen jí vděčil za svůj politický vzestup. Zato úloha mého prastrýce coby Hanina milence byla jiná. Měj ji přivést do jiného stavu, neboť nemohla mít s Benešem děti. To se ovšem nakonec nepodařilo.“

Nejslavnější český homosexuál Jan Žižka

Teze: „Žižka byl homosexuál a k jeho milencům patřili Húska a Bydlinský. Nahlásil to Jan z Příbrami papežské kurii, když přeběhl od husitů ke katolíkům.“

Proč ale Jan z Příbrami zběhl? Nemohl v tom hrát roli fakt, že mu Žižka dělal nemravné návrhy? „Žižka nikdy Příbramskému nemravné návrhy nedělal,“ namítá Jan Berwid-Buqoy. „Alespoň já o tom nic takového nevím. Můj prapředek Ondřej Prokop zvaný Holý s Žižkou milostný poměr neudržoval, nýbrž právě naopak – byl spoluorganizátorem heterosexuálních husitských orgií,“ udeřil zámecký pán hřebíček na hlavičku.

Husité ukončovali mše sexem

Teze: „Teprve Palacký oddělil husity od adamitů. Adamity ale byli všichni husité. Každá husitská mše končila pohlavními orgiemi. Jsou o tom zprávy v Tajném vatikánském archivu. Ale i kdyby nebyly, již samotný fakt, že husité zrušili manželství, deduktivně vypovídá o uvolnění žen a mužů k volnému pohlavnímu použití. Ovšem tyto orgie nebyly samoúčelem, měly přesný organizační řád, odvozený z Písma svatého, tedy z bible. Páry určovali kněží. Zprvu se jednalo o dva sexuální proudy, takzvaný kališnický, vedený Ondřejem Prokopem, a adamitský, vedený Adamem Rohanem z Picardie. Jan z Příbrami zběhl ke katolíkům, protože v husitství a zrušení manželství, což byl předpoklad k zavedení orgií, neviděl žádnou budoucnost.“

Fotokopie oněch materiálů se údajně dostaly do rukou profesorů Felixe Ermacory (vídeňská univerzita) a profesora Winfrieda Kuhna ze Západního Berlína. „Protože jsem coby asistent s oběma vědeckými kapacitami spolupracoval, četl jsem tyto dokumenty přeložené z latiny do němčiny. Některé, třeba ty od Jana z Příbrami, byly napsané i ve staročeštině. Ve Spolkové republice Německo ani v Rakousku nikdo naše rešerše nechtěl zveřejnit. Teď mluvím o letech 1970 až 1972,“ upřesňuje.

Nejčastější námitky historiků byly dvě. Zaprvé: hlášení Jana z Příbrami není žádným historickým důkazem, nýbrž může být pouhou pomluvou, neboť Příbram Žižku nenáviděl. A zadruhé fakt, že fotokopie z Tajného archivu ve Vatikánu nejsou jednoznačným důkazem, jelikož originály zatím nikdo neviděl. Fotokopie mohou být velice zdařeným padělkem.

Titanik vybuchl. Kvůli pojišťovně

Teze: „Tam, kde Titanic údajně narazil na ledovec, žádné ledovce nejsou. A i kdyby tam nějaký byl, musel by být natolik miniaturní, jen v podobě ledové kry, že by nemohl potopit monumentální zaoceánský parník. Ke každému desátému výročí katastrofy Titaniku plují do zmíněné oblasti lodi k uctění památky zesnulých. Námořní poutníci házejí do vln květiny a věnce. Nikdo z nich tam ale nikdy nikde nespatřil žádný ledovec ani v náznacích.“

Proč by někdo nechával potopit Titanik právě v době, kdy se na něm plavil výkvět tehdejších boháčů? A proč ho potopili zrovna v místě, kde nejsou ledovce? I na to má Jan Berwid-Buquoy vysvětlení.

„Společnost, která Titanic vystavěla, International Mercantile Marine Company, se nesmírně zadlužila. Jak rychle získat kapitál s patřičným ziskem zpět? Pojišťovacím podvodem! Už první plavba Titaniku ze Southamptonu do New Yorku byla ztrátová. Počítalo se s vyprodaným provozem. Parník ovšem nebyl zaplněný ani ze dvou třetin. Jedinou možností, jak se plavidla zbavit, bylo narazit do ledovce, protože na to byl objekt řádně pojištěný.“

Jak a kde ho na trase Southampton – New York v dubnu najít? Byly sice ohlášeny ledovce, ale jednalo se pouze o větší či menší kry a ty byly k dosažení ještě navíc mimo provozní trasu. A výkvět boháčů? Ten se podle Buquoye na Titaniku nenacházel. Bylo tam pouze několik milionářů, kteří se nakonec z větší části utopili. Titanic se zastavil a klesal pod vodu na nejhlubším místě oceánu, aby nebylo možno loď vytáhnout a cokoli dosvědčit.

„Nikdo z cestujících ledovec neviděl. Že loď do ledovce narazila, to jim pouze řekli. Trosečníci toto sdělení přijali a opakovali ho i při pozdějších výsleších. Těm, co tvrdili, že slyšeli několik výbuchů, podvodníci namluvili, že se jednalo o lodní kotle a že při kontaktu s ledovou vodou explodovaly,“ prozrazuje publicista a politolog v jedné osobě.

Táboráci jsou Švédové

Teze: „Vžila se jakási historicky těžko dokazatelná legenda, že táborské obyvatelstvo jsou potomci husitských válečníků. Mystifikace. Na konci třicetileté války, 23. srpna 1648, Švédové po krátkém obléhání dobyli Tábor. Okupanti nejdříve znásilnili veškerou dámskou část města a potom si ještě navíc většinu táborských žen odvlekli do svých vojenských ležení nacházejících se mezi obcemi Balkova Lhota (tehdy Wczelakowa Lhota), Radkov a Paseka. Tam je denně zneužívali, jak se jim zachtělo. Přibližně po osmi měsících uvedené činnosti je okupanti vrátili těhotné jejich oprávněným manželům a na táborských radních ještě navíc vyžadovali výkupné tvrzením, že ony budoucí táborské matky museli prý osm měsíců živit. Teprve po vyplacení vyžadovaného finančního ekvivalentu odtáhla švédská okupační armáda do Bavorska. Dedukce? Táborští jsou potomci nikoli husitů, nýbrž švédských královských ozbrojených sil.“

Pro tuto tezi by nejspíš řada Táboráků ráda zapomněla na svoje husitské předky. Jen kdyby švédský ministr financí hlasitě zašustil bankovkami! „Podle současných kritérií by Švédsko mělo vyplatit Táborským zpětně alimenty od roku 1648 plus úroky z úroků,“ hlásá zámecký pán radostnou zvěst. Kdyby Táboráci vzali takovou spravedlnost pevně do rukou a prosadili si ji, stala by se z Tábora druhá Brunej.

„Součtem by se jednalo o několik miliard českých korun. Když můj přítel a právník JUDr. Miroslav Kopecký, který už bohužel zemřel, na toto téma hovořil s kulturním atašé švédského velvyslanectví v Praze, bylo mu sděleno, že vláda Švédska je ochotna splnit finanční požadavky v dané věci, pakliže Česká republika odškodní finančně ony části Evropy, které byly zpustošeny a vydrancovány husitskými vojsky, což by prý činilo asi stonásobek toho, na co by měl nárok Tábor,“ vypočítává měšický badatel vše, co Švédsko nechce dát.

Podle něj se ale jedná o výmluvu. Husité sice značnou část evropského kontinentu bezohledně zpustošili a vyvraždili, ale na půdu Švédského království nikdy nevkročili. „Husitský teror Švédsku žádné prokazatelné škody nezpůsobil,“ zdůrazňuje Jan Berwid-Buquoy.