Emil Hácha? Zapomeňte!
To ospalé městečko promarnilo snad všechny šance, jak se stát turisticky zajímavým místem. Mohli mít obdobu krumlovského Seidla – od začátku dvacátého století ve městě fungoval ateliér Romana Maška, který fotil nejen v Trhových Svinech, ale i okolí, zaznamenal řadu zmizelých domů a vesnic. Jeho bohatý archiv zanikl, vypráví se, že skončil v kamnech.
Mohli tu mít kostel slavného architekta Kiliána Ignáce Dietzenhofera, jenže k poutnímu chrámu zatím nikdo nenašel podepsanou dokumentaci, takže je zdejší kostel Svaté Trojice na okraji turistického zájmu. Mohli mít malebné náměstí, kdyby na jeho horní straně komunističtí budovatelé nepostavili podivný hotel. A mohli tu marketing stavět na nejvýznamnějším rodákovi.
Kdyby to ale nebyl Emil Hácha.
SVINENSKÝ HAMBURK
Budoucí politik se narodil 12. července 1872, jeho otec Josef byl berním úředníkem, matka pocházela z rodiny Klausů. „Bydleli v Trhových Svinech v prvním patře domu číslo 209, kde byl v té době hostinec U města Hamburku. Dům byl později přestavěn na školu,“ popisuje historik Tomáš Pasák, který Háchovi věnoval několik publikací.
Emil byl prvorozeným synem, zanedlouho se narodil jeho bratr Theodor. V deseti letech nastoupil do primy budějovické české školy. Krátce nato zemřel jeho otec, matka se záhy i s Theodorem odstěhovala do Budějovic a potom za Emilem do Prahy. Tím ale svinenská historie neskončila. „Naproti hostinci U města Hamburku byl domek č. 6 a v něm bydlel bratranec Emila Háchy. Tam Hácha často pobýval, když se vracel do svého rodného města,“ upřesňuje Pasák.
Lidé, kteří zažili druhou světovou válku, vyprávějí, že do Svinů jezdil spíš mladší Theodor.
To byla vzácná návštěva, bratr prezidenta. Emil měl za sebou velkou právnickou kariéru, v letech 1925 až 1938 působil jako předseda Nejvyššího správního soudu. V listopadu 1938 se stal prezidentem pomnichovské republiky, pak státním prezidentem protektorátu. Na jeho rodném domě se objevila pamětní deska. Její osud skvěle dokumentuje, jak divoce se měnil názor na svinenského rodáka.
AKTIVNÍ HLUBUČEK
Myšlenka uctít prezidenta se zrodila už v roce 1938 v hlavě zdejšího dentisty Karla Hlubučka. Svérázná postavička města, pocházel z Pardubic, s manželkou si ve Svinech postavili vilu, a to tak pěknou, že mu ji lidé záviděli, aby mu ji v padesátých letech vzali a Hlubučka i s manželkou poslali do vězení. Tenhle dentista, přesněji zubní technik, se zajímal o grafologii, přes ni se spřátelil s básníkem Jaroslavem Seifertem a ten mu svěřil velký úkol – podle písma z dopisů fanynek rozhodovat o tom, která by se mohla stát básníkovou milenkou. Hlubuček propadl také kouzlu tajemného Doudlebska, zajímal se o zdejší historii, propagoval Trhové Sviny v tisku.
Když se stal Hácha prezidentem, byla to pro Hlubučka jedinečná šance, jak přitáhnout oči celé země až na samý jih, do Svinů. Získal od Kanceláře prezidenta republiky souhlas s instalací desky na Háchově rodném domě, sám zajistil umělecké zpracování i odlití. Jen to s nikým ve městě moc nekonzultoval. Městskou radu vyrozuměl, až když měl všechno hotové, což způsobilo jisté rozepře. Hlubuček chtěl slavnostní odhalení, ale toho by se musely účastnit také zástupci okupantů, a tak zdejší starosta akci oddaloval. Dentista proto desku umístil 17. června 1939 na Háchův rodný dům se svým kamarádem Jaromírem Šimonem bez větší parády. Potichu, bez oslav. Stál na ní jednoduchý nápis: Zde se 12. 7. 1872 narodil dr. E. Hácha.
PREZIDENT V POZADÍ
To už v Evropě začínala zuřit druhá světová válka. A Emil Hácha se stal postavou, která k občanům promlouvala přes oficiální zprávy v tisku nebo rozhlase. Prezident v pozadí válečné hrůzy. Na první pohled nečinný. Na ten druhý, který se ale začal vynořovat až po jeho smrti, velmi statečný muž. Pravou tvář prezidenta, kterého nechal Edvard Beneš potupně zemřít v pankrácké věznici, začali odkrývat až mladší badatelé.
„Svými soustavnými intervencemi zachránil životy tisíců českých lidí. Stovky lidí mu vděčily za návrat z koncentračních táborů…, stovky za záchranu před popravou či za různá zmírnění pobytu v nacistických žalářích,“ uvedl historik Josef Tomeš v knize Českoslovenští prezidenti, která vyšla v loňském roce.
Podobná zjištění dokládá i Tomáš Pasák – hovoří o úpěnlivém zápase za udržení života českého národa, o snaze okupační správy zlomit Háchův odpor, o tlaku, který ho dovedl na pokraj duševních sil.
Jenže v poválečném chaosu nebyl čas Háchu podrobněji zkoumat. A neexistoval ani vyšší zájem. Děti začaly vymýšlet rýmovačky ve stylu „Hácha, Hitlerův brácha“, z rodného domu zmizela pamětní deska, ještě v květnových dnech 1945 ji strhl školník František Kalkuš. Režim podporoval obraz slabého prezidenta, který mlčel, zatímco Němci ohýbali český národ.
KOUZLO ZAPOMEŇTE
Připomínalo to kouzlo z Harryho Pottera: mávnout hůlkou a pronést: Zapomeňte! Háchův rodný dům se neobjevil na jediné poválečné pohlednici. Není to zvláštní, vždyť je Hácha jediným prezidentem, který neměl ani svou poštovní známku. A že dodnes nemá jedinou ulici ani náměstí, proto nepřekvapí.
„Pozice Emila Háchy byla velice obtížná a dodnes nechápaná. Pokud mohu mluvit sám za sebe, opravdu nevím, zda nastala vhodná doba pro pojmenování ulic a náměstí jeho jménem,“ říká Jiří Čajan, autor řady článků ze svinenské historie.
Jenže kouzlo mělo být ještě silnější: Když Josef John připravoval v 70. letech knihu Mé, tvé, naše Trhové Sviny, Háchovu osobu jen lehce zmínil v souvislosti s kolaborantskou vládou. Jeho dcera Marie Poláková pak protektorátního prezidenta alespoň stručně představila ve druhém vydání, které vyšlo před deseti lety. Na otázku, proč její otec Háchu prakticky vynechal, odpovídá vyhýbavě. „Otec o tom se mnou nediskutoval.“
Zapomeňte. Z Háchova rodného domu se zatím stala zvláštní škola. Ale snaha zahladit stopy měla ještě hrůznější rozměr: Když se v šedesátých letech jednalo o zrušení starého svinenského hřbitova v blízkosti kostela, jako jeden z argumentů na schůzi národního výboru zazněl podle pamětníků fakt, že se na starém pohřebišti nachází hrobka Háchovy rodiny. Nakonec bylo rozhodnuto – zmizí odtud všechny náhrobky a kříže, městečko pohltila nevídaná neúcta k předkům a vlastní historii. Většina Svinenských tak dnes nemá hroby svých prababiček a pradědečků.
BUSTA FIDLI
Po roce 1989 se začal obraz Emila Háchy měnit. Na jeho rodný dům se vrátila pamětní deska a přibyla také busta. Rotačky tiskáren poslaly do světa řadu knih, které přinesly nové světlo na kauzu Emil Hácha. Ten obraz se pomalu začal měnit i v Trhových Svinech. „Dneska už hodně mladých lidí vnímá Háchu pozitivně. A řekl bych, že tam už začíná být cítit hrdost na to, že je naším rodákem. Myslím, že velká většina by ho bránila i v diskusi,“ popisuje Jiří Husar z Trhových Svinů.
O to se zasloužil také učitel František Slípka, který na stránkách zdejších obecních novin Háchu často zmiňuje. Jeho práce je systematická a vliv na Háchovo dobré jméno nezpochybnitelný. V loňském roce v Trhovosvinenských listech například rozpracovával obraz Emila Háchy ve výtvarném umění, letos přinesl zprávy o nových knihách na háchovské téma.
Ale kouzlo „Zapomeňte“ má účinky dodnes. Zdejší radnice se ráda hlásí k muzikantovi Karlu Valdaufovi, pravidelně tu pořádají jeho slavnosti. Na Háchovo výročí posílá úřad svého zástupce do Prahy, aby položil květiny na jeho hrob. Už to je velký pokrok oproti minulému režimu. Ale spíš to připomíná rčení o hladovém vlkovi a celé koze.
ZPŘETRHANÁ PAMĚŤ
Pokud dnes přijede turista do Trhových Svinů, na Háchův rodný dům narazí jen náhodou. Možná posedí na náměstí zády k normalizačnímu hotelu a možná se vydá ke Svaté Trojici, která ale bude stejně zamčená, protože tam turistů chodí málo a postupně odtud zmizelo skoro všechno, co mělo nějakou hodnotu. Trhové Sviny mají zvláštně zpřetrhanou paměť, a přitom tu žijí tradiční rodiny, poválečné vysídlení se města skoro nedotklo. Potenciál tu byl velký, už Karel Hlubuček mezi válkami propagoval Sviny jako ideální letovisko, odkud mohou lidé vyrážet za památkami v okolí a do Novohradských hor. Ale pak se toho přes Sviny přehnalo hodně a to největší byl Hácha.
„Dovedu si představit, že bychom tu měli třeba Základní školu Emila Háchy nebo jeho gymnázium. Jinak si na úctu jenom hrajeme. Hácha byl jediným prezidentem ze všech, od Masaryka po Zemana, který o funkci nestál. Nechtěl to dělat, bránil se, ale přemluvili ho. Zůstal člověkem i v tak tvrdé době, kdy to znamenalo riskovat. A toho bychom si dnes mohli obzvláště vážit,“ dodává Husar.
...CELÝ ČLÁNEK BYL ZVEŘEJNĚN V ŘÍJNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!
Na stáncích v prodeji za 49 Kč!
Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!