Seidelovy fotografie píšou nové příběhy

Zdena Mrázková (* 1972)

Vystudovala kulturní historii na Jihočeské univerzitě a management cestovního ruchu na Univerzitě J. Keplera v Linci

Od roku 2002 pracovala v Českokrumlovském rozvojovém fondu, jehož součástí bylo do loňského roku i Museum Fotoateliér Seidel. Na obnově tohoto muzea se podílí od počátku v roce 2005, od roku 2019 je jeho vedoucí. Zcela zásadní je pro ni týmová spolupráce, a to v prvé řadě s kolegy z týmu MFS: s Petrem Hudičákem, Klárou Sváčkovou, Lenkou Štěpánkovou, Kristinou Zavala a Miroslavou Kubičkovou.

Čím je současná výstava fotografií Josefa a Františka Seidelových, která potrvá až do konce letošního srpna, mimořádná?

Poprvé po deseti letech, kdy bylo v roce 2015 fotografické dílo ateliéru Seidel prezentováno v Egon Schiele Art Centru spolu s výtvarným dílem Josefa Váchala, se může konat takto rozsáhlá výstava. Zaplnila přízemí Regionálního muzea Český Krumlov, které je od 1. ledna 2026 novým provozovatelem Musea Fotoateliér Seidel (MFS). Právě díky spojení s Jihočeským krajem bylo možné uspořádat takto velkorysý projekt, který Seidelovo fotografické dílo představuje v nebývalém rozsahu. Dobové snímky a doprovodné artefakty dostaly k dispozici rozlehlé prostory, a tak je možné poprvé ukázat i předměty, které byly doposud v depozitáři. Výstava nachystala milovníkům Šumavy mnohá překvapení, ale i očekávaná setkání – s osobnostmi známými z literární encyklopedie „Kohoutí kříž“, s historií zaniklého Šumavského muzea v Horní Plané, fotoalby po válce vysídlených Krumlovanů, křehkými poklady ze sklárny Lenora, s nejmodernějším sklářským ztvárněním motivu Srdce Vltavy z dílny LASVIT a mnoha dalšími exponáty. Poprvé v nové době rovněž ožívají vzácné Seidelovy stereofotografické snímky Šumavy, které poskytují navzdory uplynulým staletím dokonalou prostorovou iluzi starých míst.

Jaké zatím máte ohlasy návštěvníků? Překvapili vás něčím?

Výstava není pouhou expozicí skupin fotografií a předmětů, ale je živoucí připomínkou minulých dob. Má svou tvář i hlas, melodii i zvuk, zní hudbou i slovy, češtinou i němčinou. Velký zájem mají lidé také o její doprovodný program – návštěvníci přednášek, koncertů či komentovaných prohlídek se již počítají na stovky. Muzeum ožívá i po provozní době a láká podobně naladěné lidi. Jejich společný prožitek oživuje pozapomenuté hodnoty, znovu probouzí lásku ke krajině a její historii, která byla utlumena koloběhem každodenních banalit. Ale stále tepe, stejně jako i dnes tepe Srdce Vltavy pod hladinou lipenské přehrady. Niterná sounáležitost lidí s krajinou Šumavy a její historií je stále přítomna, stačí ji jen znovu rozproudit, rozsvítit, rozehřát… Seidelovy snímky tak pomáhají současníkům najít jejich dávnou identitu, odhalit kořeny a probudit city.

Výstava plyne od pramenů jako řeka Vltava. Přinesl vám tento postup nějaký nový pohled na dílo Seidelových? Třeba nové souvislosti?

Seidelovy snímky byly významnou součástí loňské výstavy Vltava slavná & splavná v Jízdárně Pražského hradu. Šumavské motivy jsme odtud pak zase převezli domů do Krumlova, kde původně vznikly. Ikonická Seidelova fotografie „pramene Vltavy“ ukazuje docela malý pramínek, z něhož postupně vyrostla oslavovaná řeka spojená s životy českých i německých obyvatel i s národními mýty. Příběh této krajiny plyne symbolicky v meandrech času, podobně jako se v meandrech lidských osudů odvíjejí životy jejích obyvatel. V zákrutech plynou dějiny, o nichž vyprávějí historické fotografie a literární texty v Seidelově archivu a v encyklopedii „Kohoutí kříž“. Jeden meandr je mimořádný – Srdce Vltavy, pojmenované podle tvaru toku řeky nedaleko Horní Plané. Nepřehlédnutelný říční zákrut poutal zraky poutníků i rodáků, když se dívali z vyhlídky ze Stifterova lesoparku na Dobré Vodě k dominantě Plechého, zdobeného od roku 1877 Stifterovým obeliskem. Pojem Srdce Vltavy byl původně blízký německé Šumavě, dnes už je ale součástí českých turistických map. Na naší výstavě jej kromě fotografií či obrazů symbolizuje překrásný skleněný artefakt Martina Gallo ze sklářské dílny Lasvit, která ho vyrobila právě pro výstavu na Pražském hradě. Mihotavé záblesky vodní hladiny vybroušené ve skle vytvářejí tvar vltavského srdce, které je působivě nasvícené a září zlatou a karmínovou barvou lásky. (...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V LETNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Časopis v elektronické verzi můžete zakoupit na Digiport

Předplatné můžete zakoupit na send.cz