Úvodník k podzimnímu číslu: Tady žije člověk

Dívám se z okna na ty kluky, jak právě frézují silnici. Budou ji rozšiřovat, uprostřed vesnice blízko Benešova nad Černou. Nedávno jsme tu pořídili dům – přímo v zatáčce, kde auta jezdí pomalu a dvě se vedle sebe nevejdou, takže se u nás často couvá. Někdy mi náklaďák shodí dvě tašky ze střechy. Mám už připravený žebřík i tašky v zásobě, k místu to patří. Řekl bych, že s tímhle hendikepem jsme dům kupovali.

Vesnicí nevede chodník, jen jedna hlavní cesta. Klikatí se, zužuje a zase rozšiřuje. Trochu připomíná řeku, která si našla cestu v mírném svahu. Z jejích meandrů se odpojují slepá ramena, ještě užší cestičky do stran, z nichž se žádná přirozeně nenapojuje zpět na hlavní tah. Chodníků netřeba – auta tu stejně musí jet krokem, jak se cesta vlní a vytváří nepřehledné horizonty. Kličkovaly tu povozy, stejně jako dnes auta.

Technici teď strhávají vozovku a těží sousedův svah. Čekal jsem chodník, ale nebude. V projektu není, plánuje se jen širší vozovka. Aby auta mohla vesnicí projet rychleji. Uprostřed vsi tak mizí přirozená bariéra, která řidiče nutila zpomalit nebo zastavit.

Investorem je Jihočeský kraj. Plánovalo se dlouho – dost dlouho na to, aby se dalo namítat nebo do omrzení vysvětlovat, že už nejsme v době, kdy musíme ve vsi uhýbat autům. Že tu žijí lidé. Že spíláme dětem, jak málo času tráví venku, a přitom jen další kus veřejného prostoru obětujeme silnici.

Auta budou jezdit rychleji. Místo bude průjezdnější, ale zase jenom pro kapoty a výfuky. A to v době, kdy se snažíme zklidňovat centra, hledáme způsoby, jak do ulic dostat stromy i život, a kdy si připomínáme, že každé zpomalení ve vsi říká: Tady žije člověk. Bude to stát miliony, a bude to k ničemu. Dobré snad jen k tomu, abychom si znovu uvědomili, že takhle to být nemusí. A že takhle to přece nechceme.

Jan Štifter

Předplatné můžete zakoupit na send.cz

ELEKTRONICKÁ VERZE: V prodeji na digiport.cz za 59 Kč!